FacebookYoutubeInstagram

Co na silvestra s hafanem?

Slovácko Čtení 31. 12. 2013
Co na silvestra s hafanem?

Výbuchy petard a rachejtlí při silvestrovské noci znamenají oslavy pro lidi, nikoliv už pro psy. Někteří psi snášejí tento hluk špatně a může to mít vliv i na jejich zdravotní stav.

Hodně vystresované zvíře se pomočuje, zalézá do kouta, třese se, vyje, může být agresivní nebo třeba zraňovat sebe sama.

Řešit tuto situaci lze přitom velmi snadno. Psa zavčasu přemístíme tam, kde není hluk tak intenzivní, z města na vesnici, nebo třeba do psího hotelu za město. Jinou z variant, jak potlačit u psa strach, je ovlivnit jej léky. To by měl chovatel řešit jedině společně se svým veterinárním lékařem.

Silvestrovská fóbie našeho psa

Před lety jsme si pořídili štěňátko šarpeje. Už v prvních týdnech jsme zjistili, že jsme si pořídili velkého darebu, ale zároveň i pěkného strašpytla. Hrozně se bál výstřelů, bouchání dveří, vysavače, bouřky, a protože měl často i zdravotní problémy, začal se neskutečně bát i veterináře.

V souvislosti se střelbou jsme zažili několik historek, mezi nimiž vévodila tato: Jako každou neděli jsme trávili dopoledne na cvičišti ve vedlejší obci. Patřil k velmi nadaným psům, s přehledem zvládal všechny povely (vynikal v překážkách, v odložení, v poslušnosti), než přišla na řadu střelba. Pes byl odložený na místě v řadě ostatních psů, cvičitel vystřelil. Tím se podle pravidel sledovala reakce psů na výstřel.

Všichni ostatní psi zůstali na svém místě, několik jich nervózně zaštěkalo, jen ten náš bezhlavě vystartoval pryč i s vodítkem. Hledali jsme jej několik hodin, než nás napadlo, že by se mohl vrátit domů. Mobily tehdy ještě nebyly, tak jsme vyrazili k domovu s hlavou plnou otazníků.  

Jasně že ležel doma v pelíšku - vítal nás s provinilým výrazem. Moc dobře totiž věděl, že má průšvih. "Mně bylo divné, když ta blátivá koule štekala pod okny a dobývala se domů," smála se dcera.

Poté, co jsme si vzájemně vyměnili zážitky dne - ze cvičáku a z návratu psa domů -, docela jsme se nasmáli při představě, jak běží rozmočeným oraništěm a vláčí za sebou vodítko.

Tehdy jsme si však absolutně neuvědomili, co nás ještě čeká, protože jsme byli pejskaři ubezpečeni, že se to stává.

Pes rostl jako Maxipes Fík a s ním rostl i jeho strach. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsme si uvědomili, že to s tím jeho strachem nebude tak jako u ostatních psů, kteří se sice bojí, ale normálně je to přejde.

Tehdy jsme byli u rodičů na vánoční návštěvě i se psem. Po svátečním obědě jsme vzali hafana ven a vyrazili na vycházku podél Moravy. Pes spokojeně vyšlapoval po křupavém sněhu, než jsme došli na úroveň štěpnického sídliště. Kluci tam pouštěli předsilvestrovské rachejtle a práskací kuličky.

Pětadvacetikilový pes začal zmatkovat, obrovskou silou dělal výpady na vodítku do všech stran, měl pěnu u huby a absolutně nereagoval na naše uklidňování. Tehdy jsme si uvědomili, že silvestr, který měl přijít za pár dní, bude pro něj otřesný zážitek. Hned jsme poprosili o radu veterináře, který nám doporučil tlumící „silvestrovskou“ injekci, potvrdil naše obavy, že se jedná o fóbii ze střílení, a připravil nás na to, že se bude během let pravděpodobně stupňovat.

A začalo naše každoroční silvestrovské cestování k veterináři. Takže když se u ostatních lidí rozjížděla na silvestra zábava, ujížděli jsme s pejsanem k veterináři pro uklidňující injekci. Pokaždé jsme pak přivezli spící, chrápající kouli a po ujištění veterináře, že bude spát nejméně do tří do rána, jsme si s přáteli v klidu povídali u vínka a chlebíčků.

Jednou se ale kolem půl dvanácté večer z předsíně připotácel hafan, který se instinktivně uložil k pánovým nohám - mimochodem k míse s chlebíčky, která ležela na nízkém stolku. Tehdy silvestrovské střílení ustál - jen tajně sežral všechny chlebíčky, což jsme mu rádi odpustili.

S naším hafanem jsme nadále prožívali veselé i smutné historky, spojené s jeho učebnicovou fóbií, která se projevila vždy nečekaně, když se něčeho vylekal.

Silvestr se mu stal i osudným. Pokud je to možné, vždycky na konec roku odjíždíme k nejlepším přátelům na hájovnu do Jeseníků, kde se tolik nestřílí, a náš pes tam stejně jako my jezdil moc rád. Silvestr přežil v pohodě a na Nový rok šel se svým pánem a naším přítelem (myslivcem) a jeho psem do lesa zakrmovat zvěř. Psi běhali „na volno“ a jako by to byl osud, v sousedním revíru byla zrovna toho dne leč na divočáky. Když začali myslivci střílet, náš pes bezhlavě vyrazil a od té doby jsme jej neviděli. Hledali jsme několik dnů a vzhledem k tomu, že byl naprosto nedůvěřivý - nešel by k nikomu cizímu, terén velmi dobře znal a určitě by se neztratil -, pojali jsme podezření (které se nakonec i potvrdilo), že ho myslivci zastřelili.

Tak skončily naše silvestrovské jízdy se psem a na našeho hafana nám zbyly jen vzpomínky.

Autor: iva

Vaše názory

Odjezd

Slovácko

Odjezd

Pátek. Den odjezdu. Žigulík patnáctistovka je naložený po střechu. Vlastně až nad střechu. Parkujeme před vchodem do...

31. 12. 2013
Stůjte nohama na zemi

Slovácko

Stůjte nohama na zemi

O vánočních půjčkách a následných dluzích jsme se bavili několikrát, ale lidé jsou prostě nepoučitelní. Mnozí z...

27. 12. 2013
Vánoce s dětmi po rozvodu

Slovácko

Vánoce s dětmi po rozvodu

Vánoční svátky jsou spojené s rodinným kruhem, láskou a pospolitostí. Všichni jsme tak nějak naměkko, snažíme se...

25. 12. 2013
Pomáhat nemusíte jen lidem

Zlínský kraj

Pomáhat nemusíte jen lidem

Po světě pobíhá spousta opuštěných zvířat, která někdo odhodil na ulici, přivázal ke stromu v lese nebo...

25. 12. 2013
TOPlist