FacebookYoutubeInstagram

Jak prožívala Vánoce Vlasta Grycová?

Květná, Strání Čtení 23. 12. 2019
Jak prožívala Vánoce Vlasta Grycová?

Vlasta má pro všechny otevřenou náruč a zlato v hrdle!

Foto: BM

Na aktovkách jsme z rorátů frčeli až do školy

Nejznámější a nejobdivovanější zpěvačkou kopanických písniček a balad je Vlasta Grycová, která v srdcích posluchačů zanechala nesmazatelnou stopu...

S Brněnským rozhlasovým orchestrem BROLN ji v době adventu čekala kopa koncertů po celé republice. Po revoluci byl folklor v brněnském rozhlase odsunut na druhou kolej a už to nebývalo tak hektické, proto se častěji objevovala ve vánočních programech doma a v okolí.

Zpívala snad se všemi cimbálovými muzikami v okolí a spolupracovala s největšími folklorními legendami a také s takřka všemi současnými primáši na Slovácku. Víte, jak prožívala Vánoce jako malá holka?

Rybova mše přispěla ke kouzlu Vánoc

Kdysi jako úplně mladá holka zpívala Rybovu mši, kterou později s mužem Pepikem obnovili. Vždy sklidila obrovské nadšení. „Pro takové normální zpívání na dědině je to dost náročné jak na zpěvy, tak pro muziku. Je to šíleně vysoko, takže než jsme se my zpěváci dostali až do správných tónů, museli jsme poctivě nacvičovat,“ popisuje náročnost vánočního zpívání, kterým vždy potěšili všechny sousedy. 
Z kostela jsem fičeli na aktovkách

Vánoce zdaleka nebyly jen o jídle a dárcích. „O adventu sme s babičkou chodívaly do kostela na roráty. Pamatujem si, jak sme vyrážaly eště za tmy a na cestu nám babička svítívala velikým lampášem. Po zpívání a mši sme s děckama posedaly u kostela na aktovky a frčaly z kopca až do školy."
Stromek visel nad stolem

Stromek se věšíval na trám na strop ke stolu, protože ve světnici bylo  málo místa. V rodinách bývalo běžně 6-8 dětí, spávaly všude kolem pece a i s rodiči byli většinou všichni naskládaní ve dvou místnostech. „My jsme byli s bratrem jen dva, ale i tak stromek visíval ve vzduchu. Tata ho nazdobil ozdůbkami z barevného staniolu, do kterých zabalil čokoládky nebo kostku cukru, co jsme dostávali na příděl. No a my jsme vždycky všecky ty sladkosti vyjedli a přímo umělecky vytvarovali staniol zpátky, aby nebylo nic poznat,“ směje se při vzpomínce.

Vánoce nebývaly o dárcích
„Na Štědrý den se hodně dělávaly polévky a podávala se čočka a hrach. Ryba nebývala a aj u nás jsme dodržovali půst, abysme viděli zlaté prasátko. Nejkrásnějším dárkem byly „papuče“. (teplé botky)  

Doma jsme mysleli i na dobytek, přilepšovali jsme mu zbytky od večeře. Po večeři jsme šli na půlnoční do kostela a pak jsme s koledami obcházeli celou rodinu, každému jsme zazpívali pod oknem... Dnes když chce člověk vidět súseda, musí zajet do supermarketu,“ vtipkuje s povzdechem Vlasta.
Zvyky se dodržovaly víc na Strání

Zvyky se dodržovaly daleko víc na Strání, protože Květná kvůli spoustě přistěhovalců nebyla tak moc zbožná.

„Přesto jsme pouštěli lodičky, chodívali ťukávat na okno, třást plotem - odkud se ozve pes, psali jména galánů na lístečky, které se losovaly, a pod.“ Na Štěpána chlapi vůbec nemuseli čekat, protože se drželi pořekadla „každý sebe za pána“. „A na Tři krále chodíval brácha s kamarádama koledovat s dřevěným betlémem pověšeným na krku. Zpívali známou písničku o třech králech,“ dodává Vlasta.

Domovským souborem byl pro ni Hradišťan
V Hradišťanu zpívala třináct let. Později, po odchodu Jaroslava Staňka, jako sólistka působila v Olšavě, poté v brněnském rozhlasovém orchestru BROLN, kam přišla do jeho nejslavnější éry, a nakonec v rodinné muzice Husličky, kterou později na její počest přejmenovali na Cimbálovou muziku Vlasty Grycové.

S manželem a dvěma dcerami bydleli celý život ve Květné. Dnes je v důchodu, věnuje se rodině a příležitostně zpívá v BROLNu, na setkání slováckých legend nebo akcích, kam ji jako hosta přizvou. Neznám člověka, který by ji neměl rád...

Kdo nezpívá, je černá ovce
Zpívání jí sudičky nadělily do kolébky. U nich v rodině by se asi těžko hledal člověk, který by zpívat neuměl. Našla by se ale klidně i dvacítka sólistů. „Babička z otcovy strany vyprovodila každú svatbu a každý pohreb a moja mama zpívala také jako anděl. Z mamčiny strany zpívali také snáď úplně všeci,“ dodává. Když se však přece jen našel někdo, kdo zpívat neuměl, byl prý spíš černou ovcí rodiny.

Pan rídící si mňa posadil na klín
Ve Strání chodila do malotřídky, kde je učil pan rídící - chlap jako hora, s obrovskýma rukama a dlouhýma nohama. „Prvý deň ve škole si mňa posadil na klín, abych mu prý zazpívala, a po první pěsničce jsem to měla zkrátka v kapse,“ směje se. Od té doby už vystupovala na všech školních i kulturních akcích.

Starý Hradišťan je moje láska
Písničkami dokázala rozveselit každého už od dětství. Přes školu a účinkování v místním lidovém krúžku Javorina se dostala až do Hradišťanu. „Jednou si Staněk pred našima postěžoval, že se jim provdala zpěvačka a že prý shánějí novú, do jejich folklórního tria,“ vzpomíná na začátky v Hradišťanu Grycová, která se do Uh. Hradiště jela ucházet o místo sólistky do Slovácké búdy. „Když jsem sa blížila, už z dálky bylo počut tóny cimbálu Jaroslava Čecha, který tehdy dělal všechny úpravy pro Hradišťan. Staněk mě hned prijal a Čech súhlasil. Ti dva byli výborná dvojka jak v kamarádšoftu, tak ve folklórní tvorivosti. Neustále se sice pošťuchovali a škádlili, ale jeden bez druhého neudělali ani krok. Jeden dodal piesničce noty, druhý dušu,“ dodává Grycová.

Před šedesáti lety začala zpívat u Staňka
V roce 1957, tedy jako čtrnáctiletá, byla přijata do Hradišťanu. Když se na Vlastu Grycovou podíváte, připadá vám až neuvěřitelné, že měla první velké vystoupení s Hradišťanem - tehdy na premiéře ve Slováckém divadle - už před třiašedesáti lety! „Nacvičili jsme straňanské a dodneška pamatuju, jak mi tekel čúrek potu do tech vysokých krojových bot, když mi Staněk zahrál neco iného, než bylo domluvené. Zamyslel se, zapomněl se, a bylo to. Naštěstí jsme to oba ukočírovali dobre a diváci ani nic nepoznali,“ usmívá se Grycová.

Cestování bylo neuvěřitelné
Ze Strání do 33 km vzdáleného Uh. Hradiště nejezdil v té době jediný přímý spoj a do Hradišťanu se dopravovala komplikovaně, proto jakmile si udělala řidičák, jezdívala na motorce, což s sebou také neslo hodně cestovních příběhů.
Ve straňanském kroji se i vdávala

V kroji díky mamince vyrůstala. „Aj na školní fotce z první třídy stojím jako jediná v kroji, s červeným šátkem a straňanským úvazem na hlavě." Když se jako dvacetiletá vdávala za muzikanta Pepika Gryce z Hané, ušila si fěrtůšky i spodnice také sama, neboť zručnost zdědila po mamince.
Obleč sa do kroja, vyvezem ťa pres dědinu

S manželem se snažili také o hospodaření. „Jednou jsme chovali dokonce čtrnáct ovcí. Pepik byl vynálezcem, vyrobil traktor a tím nás vozil po dědině. Ríkával se smíchem: Bábo, oblečeš sa do kroja a já ťa vyvezem po dědině,“ směje se.
Malérečkou z donucení

„Moji rodiče chtěli, abych šla do hutě. Nechtěli mňa pustit nikam do světa, tak sem musela poslúchnút. Chtěla jsem jít do Brodu na gymnázium nebo do Břidličné ke strýcovi na průmyslovku, ale nakonec jsem ostala jako malérečka na Strání v huti,“ vzpomíná. Ve sklárnách pracovala čtyřicet let až do důchodu. Minulo ji jejich uzavření, které se jí velmi dotklo. „Velmi mňa to tehdy rozhodilo a rozesmutnilo, stejně jako rozdělení republiky."

Z Hradišťanu přes Olšavu až do BROLNu
Po působení v Hradišťanu a Olšavě spolupracovala s rozhlasovým studiem BROLN Brno, kde se přidala k lidovým zpěvákům, jako byl Jožka Černý, Jožka Severin, Jarmila Šuláková, Boženka Šebetovská, bratři Holí, Zdena Hovorková, Luboš Málek a další. Všichni utvořili správnou partu, se kterou jim to zpívalo samo od sebe. Se soubory projela kus světa na východ i na západ. Pamatuje, jak na celnicích tancovali, zpívali a dělali show, aby se vyhnuli důkladným kontrolám a nekonečným hodinám čekání.

Prošlapané boty na kopanických stezkách
Zpívání bylo její hlavní náplní a koníčkem. Ráda ale v létě i v zimě také chodila po horách. „Deset roků pred tím, než začaly silvestrovské srazy na Javorině, jsme mezi Vánocemi vyráželi do hor a kopců." Nevzdali to ani tehdy, když byly půlmetrové závěje. Bílé Karpaty a hlavně Kopanice prochodili křížem krážem.
Dnes už se s povzdechem dívá na milovanou Javorinu, Mechnáčky, kde pásávala krávy, na Nové hory, kde prošlapala botky, z okna a vzpomíná na léta, kdy jí nohy sloužily...

Srdcovky zpívá se slzami v očích...
„Srdcovou písní je Už slunéčko zašlo (nikdy jsem ji nezpívala celou, protože má i třicet slok) a Jedú, Turci, ale u té vždycky plaču. Kvůli tomu, že se tak dojímám, musela jsem prestat se zpíváním v kostelním sboru. Na pohřbech sem vždycky plakala víc než pozůstalí.“

S tím, kam dospěl folklor, je spokojená. „Myslela jsem, že pokud to nebudou podporovat sklárny a závody, všechna kultura skončí. Ale když se rozhlédnu, vidím, kolik muzikantů a tanečníků je v každéj dědince. Vždyť jenom na Strání je pět cimbálových muzik!" 

Čtěte více
Autor: IVA PAŠKOVÁ

Vaše názory

Pomůžete mamince a pěti dětem v nouzi?

Slovácko

Pomůžete mamince a pěti dětem v nouzi?

Vánoce by neměly být o frontách v nákupních střediscích a skupování spotřebního zboží a luxusních potravin, které...

23. 12. 2019
Připravujeme děti pro život

Ostrožská Nová Ves

Připravujeme děti pro život

Základní škola v Ostrožské Nové Vsi má bohatou historii, počátky jsou datovány rokem 1772, přesto když vejdete...

16. 12. 2019
Ozdoby na vánoční stromeček, které potěší

Slovácko

Ozdoby na vánoční stromeček, které potěší

Blíží se svátky vánoční, a tak jako další inspiraci přinášíme ozdoby na vánoční stromeček vytištěné opět metodou...

16. 12. 2019
Adventní chvíle jedině s adventním speciálem

Jarošov

Adventní chvíle jedině s adventním speciálem

V Jarošovském pivovaru uvařili další speciál Jarošovská Adventní 14%. Jedná se o spodně kvašený světlý ležák s...

9. 12. 2019
TOPlist