FacebookYoutubeInstagram

Nevědomé ubližování

Slovácko Čtení 2. 6. 2017
Nevědomé ubližování
Foto: ilustrační foto

Maminky dusící láskou své potomky

Ženy berou svoji roli "maminky" s různou mírou zodpovědnosti. Samozřejmě všechny matky by měly ke svým dětem přistupovat zodpovědně, ale i každá péče má své meze. Ty, jež svojí mateřskou láskou a starostlivostí nedosahují ani nejnižší hranice, by snad potomky mít neměly. Vypadá to spíše, jako by dítě bylo překážkou v zábavě a užívání si. Pak je ale druhý extrém, a to ženy, které svým chováním k potomkovi přeskakují pomyslnou nejvyšší hranici pečlivosti. Obě krajnosti svým způsobem dítěti hodně škodí a je třeba, aby matky nacházející se pod i nad hranicemi "selského" či "střízlivého" chování k potomkovi začaly se sebou něco dělat.

Nedostatečnou péči ve většině případů řeší sociální instituce, avšak kdo vyřeší tu přílišnou? Po narození dítěte už není život jeden velký mejdan, ale ani není důvod budovat doma ochranný trezor, v němž bude dítě ochráněno před okolními vlivy.

Dejte dítěti "volnost"

Neznamená to, že máte pětiletému potomkovi zabalit raneček s buchtami a vyslat jej do světa na zkušenou. Svobodou se míní, aby se mohlo dítě samo rozhodovat - chce-li si sednout do trávy, neberte jej do náruče, protože by se na něj mohlo přisát klíště; chce-li si hrát na pískovišti, nezakazujte mu to, protože je písek plný bakterií a špíny; rozhodne-li se učit chodit, nepoutejte jej do sedačky, protože v bytě je spousta ostrých rohů. I když nastanou situace, kdy se dcera nebo syn zamažou od bláta, budete jim muset vybrat z pusy kamínek nebo spadnou z odrážedla a odřou si koleno, všechno berte jako průpravu do života. Teorie je sice poučná, ale nejvíce si odnesete z toho, co poznáte na vlastní kůži. Jak jinak batole zjistí, že na krb se nesahá, protože by se mohlo popálit, když to samo nezkusí? V náručí jej celý život nosit nebudete ani jej nepřipoutáte do kočárku a doma neuvězníte za ohrádkou. Nedělejte z potomka porcelánové dítě. I když si myslíte, že je vaše ochrana na místě, bráníte mu i v přirozeném rozvoji. Děti úzkostlivých matek jsou opožděnější oproti svým vrstevníkům, asociálnější a pochopitelně nesamostatnější, protože jsou závislé na svých maminkách.

Riziková skupina

Všechny matky i otcové mají přirozeně o svého potomka strach. Ovšem většina z nich dokáže svoji pečlivost držet v rozumných mezích. Místo, aby dítěti bránili a chránili jej, dávají mu svobodu objevovat svět, poznávat nové věci a zažívat dobrodružství všedních dnů. Děti by měly mít prostor pro svůj rozvoj. Každá matka se bojí, je třeba však svůj strach překonat. Odborníci vytyčili typy matek, které mají vyšší sklony k úzkostlivé péči. Jsou to: starší maminky; ty, jež si svého potomka vymodlily; matky, které tak byly samy vychovávány; matky plánovačky, jež potřebují mít absolutní přehled a vše pod kontrolou. O všech lze říct, že je spojuje láska k dcerce či synkovi, která je ale škodlivá až nebezpečná.

Negativní vlivy 

Chování úzkostlivých maminek dokáže ublížit na "více frontách" - ovlivňuje psychický i fyzický vývoj mladistvého. Co se týče psychiky, v extrémních případech se dítě stává maminčiným "robotem". Přejímá její názory, má stejný pohled na svět, poslouchá vše, co se od něj očekává, a neodporuje. Takový jedinec nemá žádné sebevědomí, neumí se postavit na vlastní nohy, stává se z něj ustrašený člověk, který potřebuje neustálou pomoc od matky. Fyzický vývoj může být v tomto případě zbrzděn. Vlastní prostor je to hlavní, co dopomáhá dítku naučit se sedět, chodit, lézt apod. Dovednosti je třeba trénovat a zdokonalovat, což v maminčině náruči není možné. Každý malý človíček musí nabrat potřebné zkušenosti k tomu, aby se dokázal poprat s nástrahami světa. Budete-li mu v tom bránit, nedivte se, že v patnácti nebude vědět např., že se kámen ve vodě potopí a že květiny voní.

Co je nejdůležitější, žádná očkování ani dodávané vitaminy nezocelí vašeho potomka tak jako kontakt s venkovním prostředím. Přirozená imunita je to, o co můžete dítě svým chováním snadno připravit. Okolní svět nabízí podněty, se kterými se musí každý člověk setkat a vytvořit si k nim přirozenou obranyschopnost. Musí se zkrátka naučit znát věci, aby na ně byl organismus připraven.

Jak na přepečlivou mámu?

1. Klidná komunikace - vysvětlete jí v klidu a s respektem k její mateřské úloze, že i když je její obava na místě, jejímu dítěti to ubližuje. A přestože si vážíte její lásky a péče, občas by měla potomkovi dopřát volnost ke zdravému vývoji, aby mohl zažít zážitky, úspěchy i pády, nasbírat zkušenosti atd.

2. Tatínci, zapojte se - žádný manžel, snad pokud mu není rodina lhostejná, by nechtěl být vyřazen z rodinného kruhu kvůli manželce závislé na dítěti. Proto by měl vzít situaci do svých rukou a snažit se trávit více času s potomkem bez manželky, ukázat mu jinou formu výchovy (hravou, samostatnou, dobrodružnou).

3. Konec legrace - pokud už je pozdě, dítě je nějakým způsobem zpomaleno nebo žena absolutně nezvládá svůj strach o ratolest a zarputile odmítá jakoukoli změnu, je nutné vyhledat odborníka, který snáz zbaví matku úzkosti a přecitlivělosti.

"Ona mě potřebuje..." (Klára 36)

Svoji dnes již tříletou holčičku Šárku jsem si doslova vymodlila. Nemohla jsem dlouho otěhotnět. Celých pět let trvalo, než se nám s manželem zadařilo a doktor oznámil, že budeme mít miminko. A to je nejspíš ten důvod, proč se ze mě stala úzkostlivá matka.

Mám neustálý strach, že se jí může cokoliv stát, a tak se od ní nehnu, pokud nutně nemusím. Už když mi rostla v bříšku, jsem si vyvinula reflex, že ji musím chránit. Zprvu jsem tedy byla velmi opatrná na sebe, a když se narodila, směřovala veškerá starost a péče k ní. Dávala jsem si za vinu každý její pláč, nechtěla jsem ji dát nikomu pochovat, horko těžko jsem snášela, když chtěli prarodiče vzít svoji vnučku na projížďku v kočárku… Ani teď Šárku nespouštím z očí, když jsme venku na pískovišti, pořád dohlížím na to, co bere do rukou, proč vstává, kam jde, co dělá atd. Svůj problém si uvědomuju, ale bohužel je silnější než já sama. Manžel, rodiče i kamarádky, které mají děti, mi často říkají, že to přeháním, že bych měla zvolnit a dát Šárce víc prostoru a svobody. Snažím se být tedy klidnější, zatím to ale vypadá, že jsem jen v zajetí přetvářky. Navenek jsem pohodová maminka, ale uvnitř mi naskakují nervy pokaždé, když se blíží nějaké mnou vymyšlené nebezpečí. Vypadá to, že co se týče dcery, plně důvěřuji jedině sama sobě. Je to smutné, ale ani manželovi bych ji nenechala na celý den. Rodiče mi stále domlouvají, že ji láskou a péčí "udusím". Svojí úzkostlivou starostí zanedbávám i svého muže, nechci dát dcerku rodičům přes noc, abychom mohli spolu vyrazit na nějaký výlet a užít si čas jen ve dvou. Mé chování hraničí s extrémem a měla bych se sebou začít něco dělat. Neumím si přiznat, že tím vším škodím nejen Šárce, ale i sobě a manželovi. Mám pocit, že je to moje dítě, moje všechno a já ji musím ochraňovat. Vidím, že i ona mne potřebuje a já tu pro ni musím být ve dne v noci.

Autor: pec

Vaše názory

I mámy dělají chyby

Slovácko

I mámy dělají chyby

Mít titul "maminka" je obrovská zodpovědnost. Která žena by nechtěla být dokonalou, milující matkou, jež svému dítěti...

30. 5. 2017
Rodina jako centrum lásky

Slovácko

Rodina jako centrum lásky

Minulý týden oslavila rodina svůj mezinárodní den. Co jste pro své blízké udělali v poslední době? Řekli...

25. 5. 2017
Strach ze stárnutí

Slovácko

Strach ze stárnutí

Čas chvátá jako splašený… Jedni bědují nad skutečností, že ještě před chvílí slavili Vánoce a nyní již...

22. 5. 2017
V Akropolis modelkou i novinářem

Uherské Hradiště

V Akropolis modelkou i novinářem

Letní měsíce jsou pro rodiny dobou dovolených. Děti pak v období prázdnin mají jedinečnou příležitost zažít něco...

16. 5. 2017
TOPlist