FacebookYoutubeInstagram

O Vánocích na Horňácku s Olgou Pšurnou

Velká nad Veličkou Čtení 25. 12. 2014
O Vánocích na Horňácku s Olgou Pšurnou

Bez dědečkova ríkání by Štědrému dnu chyběla ta pravá idea

Na povídání o Vánocích na Horňácku jsme zajeli za Olgou Pšurnou z Velké nad Veličkou, šestaosmdesátiletou usměvavou učitelkou, která svůj profesní život prožila na národní škole ve Velké nad Veličkou, Javorníku, Nové Lhotě, Lipově, Kuželově, Vrbce. Více jak padesát let vedla horňácké dětské soubory - úzce spolupracovala se Zdenou Jelínkovou, neúnavnou propagátorkou lidové kultury. Do osmdesáti let byla aktivní členkou programové rady Horňáckých slavností... „Moje vlastní děti šly kolikrát spat bez večeře aj s neumytýma nohama. Manžel říkával, že kdybych toho nechala včera, už by bylo pozdě,“ směje se učitelka, která se nesmazatelně vepsala do historie Horňácka. Narodila se na Podkarpatské Rusi, ale už třiaosmdesáté Vánoce oslaví v rodinném kruhu ve Velké nad Veličkou, která se stala jejím domovem. Její otec je rodilým Veličanem.

Olga prožila předválečné, válečné, poválečné, socialistické i porevoluční, současné Vánoce. Každé s sebou přinesly něco zvláštního. V útržcích vzpomínek přiblížíme jejich atmosféru…

Vzpomínky na dětství

Před osmdesáti lety se v adventu brzy ráno vstávalo na roráty, všechno bylo pietní, nebyly žádné předvánoční oslavy ani večírky. Do kostela se chodívalo daleko více. Sladkosti na stromeček za války nebyly vůbec. Jako malá holka balila do staniolu lískové oříšky nebo kostky cukru. Ty pak věšela na stromeček. Díky tomu, že rodiče byli učitelé, dostávala od „Ježíška“ hlavně několik knížek, ze kterých se vždy těšila. Sem tam pod stromečkem objevila panenku, oblečení a jednou dokonce i lyže. Když ale dostala čokoládové figurky, málem zešílela radostí. Chudobnější děti na tom nebyly tak dobře. Ježíšek jim přinesl nanejvýš jeden dárek - buď rukavice, nebo šálu, vyřezávané hračky…, proto si rodiny přilepšovaly koledou. Obcházely dědinu a krásně zpívaly. Do košíčku dostávaly pečivo, cukroví a peníze. Bývalo jich hodně, a přesto otevřel úplně každý. Ne jako dnes! Tehdy to byl ještě hřích, kdyby koledníky odmítli. V mnohých rodinách vůbec neměli stromečky, nebyly ani adventní věnce - ty se světí až posledních patnáct let. Nepořádaly se mikulášské ani vánoční krojové besídky.

„Vzpomínám také na to, jak se dědinou už zdálky nesl zpěv místní cikánky Maríny Kýrové, která zpívávala koledu Na Vánoce, na ty hody. Mně se vždycky hrozně líbila, ale nikde jinde nebyla slyšet. Cikánské písně se tehdy nezpívaly v kostele ani mezi lidmi, protože byly tak trochu méněcenné. A dnes se tato koleda stala součástí Vánoc mnoha folklorních souborů a muzik,“ dodává učitelka.

Doma jídávali na Štědrý večer rybu. Dříve bývaly na Vrbecku rybníky, kde se lovili kapři. Prostí lidé je však nejedli. „Říkávali: Kdo by to jedeu, to je tak pro pánů, ti zeďá kdeco,“ vysvětluje. V chalupách se na Štědrý den připravovala kyselica a pupáky, což jsou malé kynuté buchtičky, posypané mákem. Dodnes je Olga peče jako vzpomínku na staré časy.    

Po válce se díky organizaci UNRA (United Nation Relief and Rehabilitation Administration - Správa Spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu) všechno trochu zlepšilo. Děti častěji ochutnaly čokoládu, bonbony i konzervy "HORSE MEAT AND GRAVY" (děti si to překládaly jako „horský med a krávy“), než americkou pomoc vláda zase zakázala.

S nástupem komunistů přestaly být Vánoce Vánocemi. A byla velká snaha o to, aby Ježíšek zmizel do útrob historie.

Do třídní knihy se muselo psát Zimní svátky, bylo zakázáno mluvit o Vánocích. V koledách se nesměl objevit ani Ježíšek ani Maria. „Bylo to neuvěřitelné. Ve škole jsem s dětmi zpívala koledy, kde se zakázané pojmy neobjevily, ale doma jsme si Ježíška vzít nedali,“ říká Olga Pšurná.  

Naše Vánoce ovlivnil folklor

Olga byla jedináčkem, a tak bydlela se svými rodiči - učiteli v nově postaveném domě. Štědrý den slavili jen ve třech a podle toho to také vypadalo. „Vánoce mně tehdy připadaly takové prázdné. Naši na vánoční zvyky zrovna moc nebyli, takže ani modlení, ani tradice jsme moc nedodržovali,“ vzpomíná. „Byla jsem dopálená, že jsem musela zdobit stromeček sama, když v jiných rodinách chystali stromeček jako překvapení pro děti rodiče.“

Díky tomu, že se kamarádila s Dárinkou Klusákovou ze sousedství, každou volnou chvilku strávila v jejich rodině, kde bylo velmi veselo. Byli to nadšenci, kteří se dovedli bavit. Milovali lidové písničky, hrálo se u nich a zpívalo. Na Štěpána si jen tak pro radost nacvičovali s dalšími lidmi zpívané Vánoční hry. „Bylo mi tam moc dobře, ráda jsem zpívala a viděla, že Vánoce šmrncnuté folklorem jsou daleko krásnější než ty naše,“ dodává učitelka, které prožitky v rodině kamarádky ovlivnily celý další život. Nejenže si u nich zazpívala nejednu písničku, ale později z jejich not čerpala materiál i pro své soubory, protože se začala naplno věnovat folkloru a tradicím.   

Všechno folklorní nadšení umocnil i soused. „Přes jedno bydlel uječek Škrobák Kynčl, náš „rídící“, který nás už jako děti učil ve škole zpívat koledy a ostatní lidové písně.“

Zamilovala si horňácký folklor natolik, že k němu přivedla i svého muže, profesora gymnázia ve Strážnici. Ač má kořeny v Napajedlích, Horňácku věnoval srdce. Antonín Pšurný se zapojil do kultury v dědině, recitoval, zpíval ve sborech, byl velkým sokolem, moderoval Horňácké slavnosti atd. Vytvořili nezapomenutelný pár horňácké inteligence.

V naší rodině se zpívalo a dodnes zpívá

„Když se nám narodily děti, řekli jsme si, že si naše Vánoce uděláme veselé a krásné. Proto k nám dodnes vždycky na Štědrý den přicházejí děti s rodinami ke štědrovečerní večeři. Jakmile vyjde první hvězda, manžel zpaměti odříká evangelium sv. Lukáše. Nejstarší vnuk řekne modlitbu, sníme domácí pečené oplatky, pomažeme medem, pak následuje rybí polévka, kapr a bramborový salát. Jako postní jídlo máme v poledne vánočku s čajem, kterou napeču.

Po večeři jdeme ke klavíru, hrajeme a zpíváme z plna hrdla. Je to úžasné. Kdyby bylo na mně, rozdělování dárků bych přesunula na jindy. Jakmile se začne rozbalovat, je po radosti…

V deset večer sedíme v kostele na půlnoční mši. Mrzí mě, že není o půlnoci jako dříve. První svátek vánoční nás navštíví zbytek rodiny. A abychom udrželi zvyk štěpánského koláče, vždycky napeču malé koláčky a nejdříve děti a dnes všech osm vnuků chodí za mnou v řadě podle velikosti s básničkou - Babičko má zlatá, otvírajte vrata…

V současnosti je velmi významnou událostí štěpánské zpívání v kostele, které je krásným a velebným zakončením Vánoc. Pod dramaturgickým vedením Aničky Šajdlerové zpívá mnoho souborů a skupin, od dětí po dospělé, kteří jsou oblečeni v různých variantách krojů. Je to opravdová nádhera!“ dodává učitelka, bez které se dlouhé roky neobešla jediná kulturní akce ve Velké nad Veličkou.   

„Jsme s manželem velmi šťastní, že naši tradici uznávají i vnuci. Když jeden z vnuků prohlásil, že by bez dědečkova ríkání Štědrému dnu chyběla ta pravá idea, zahřálo nás to u srdce,“ uzavírá Olga Pšurná.

 

Starohorňácké Vánoce

V adventu nesměli chlapci chodit ke galánkám. Na sv. Ondřeje a později na Barborku dívky trhaly větvičky z třešní, podle kterých na Vánoce věštily, zda se v příštím roce vdají.

Významným svátkem byl den sv. Mikuláše. Ve většině horňáckých obcí chodila po obchůzce mládež s mladými ženatými muži, přestrojena za Mikuláše s andělem a čerty, kteří měli za úkol postrašit zlobivé děti a rozdávat staré brambory s uhlím. K tradičním mikulášským maškarním maskám patřily kozy, medvěd a smrt.

Javorník je specifický

Avšak v Javorníku byly průvody zvané „mikołášé“ mnohem rozmanitější. Po dědině chodíval Mikuláš s družinou, Lucky („Uce“), postavy řemeslníků a zvířat (kominár, šlajfír, mutek, koza) apod. Maškary nechodily obdarovávat děti, ale čtrnáct dnů po dědině zlobily a škodily v chalupách. Třeba tam, kde se drápalo peří, rozfoukaly peříčka, jinde shodily naskládaná polínka, prostě zlobily a škodily. Javorník byla čistě evangelická obec, proto tam byly zvyky trochu odlišné, i když je jen dva kilometry od Velké nad Veličkou.

Na svatou Lucii chodily na Horňácku „Uce“. Byly to dívky převlečené do kroje, na ramenou měly bílé plachty, bílý obličej od mouky a v ruce peroutky, kterými zametaly nábytek od prachu.

Buchtový den

Den před Štědrým dnem se nazýval buchtový. Peklo se totiž vánoční pečivo.

Nejdůležitějším svátkem zimního období byly Vánoce, které začaly Štědrým dnem. Ten den všichni drželi půst, aby uviděli zlaté prasátko. Ke slavnostní štědrovečerní večeři rodina usedala s první vycházející hvězdou. Pamětníci vzpomínají, že se držel zvyk co nejpozdějšího zapálení svíčky - žádný z hospodářů nechtěl rozsvítit svíčku během večeře jako první, protože se tradovala pověra, že kde zahoří svíce o Štědrém dnu jako první, ten dům vyhoří nejdříve.

Výzdoba štědrovečerního stolu byla velmi důležitá. Doprostřed stolu nasypala hospodyně česnek s obilím, aby "žůžel neščípała" a celý stůl překryla plachtou. V každém rohu stolu byl koláč. Na stole pak slaměnka s obilím a penězi. Hospodář svázal nohy stolu řetězem, aby bylo celý rok hospodářství pohromadě. Před večeří odříkal nejstarší člen rodiny modlitbu, poté pomazal všem oplatky medem a udělal všem palcem křížek na čelo. Hlavním štědrovečerním pokrmem byla houbová polévka, pupáky s mákem, fazole, hrách a sušené ovoce. První tři díly z každého pokrmu se odkládaly do zvláštní nádoby. Na Štěpána se pak odložené jídlo dávalo dobytku.

Věštilo se a koledovalo

Na Štědrý den se předpovídala budoucnost. Věštilo se pomocí ovoce i odlitků olova. Rozkrojené jablko s jádry ve tvaru hvězdiček znamenalo jako dnes zdraví a štěstí - tvar kříže pak nemoc a smrt. Odlitek olova ve tvaru růže znamenal štěstí, tvar rakve smrt. Jestliže byl prvním hostem na Štědrý den muž, znamenalo to, že se brzy narodí syn nebo krávy budou rodit býčky. Byla-li prvním hostem žena, mělo být více „jalůveček“. Dívky na Štědrý večer třásly plotem a volaly: „Trasu, trasu puotem, de si, můj miuý, poď sem!“

Z jakého směru se ozval štěkot psa, tam se dívka měla vdát. Podle zvuků ze studen ozývajících se po poklepání na dřevěné zárubně dívky hádaly povolání svého budoucího manžela.

K večeru obcházeli po vesnici koledníci. První byl pastýř s ponocným, který vytruboval na hlásný roh. Koledovat se chodilo také k rodině a koledníci odříkávali: „Vinšujem vám ščasné a vesełé svátky, Krista Pána narození, na statečku rozmnožení, co sme si od miłého Pána Boha vyžádali, predně zdraví, pokoj svatý a po smrti nebeské království.“

Den po Štědrém dnu, na Boží narození, byl největším svátkem v roce. Zakázána byla veškerá práce, pouze se směl nakrmit dobytek. Dojídaly se zbytky ze Štědrého dne. Nesmělo se ani ležet, protože lidé věřili, že když si jen na chvilku lehnou, postihne je v novém roce krutá nemoc.

Štěpánský „kouáč“

Na svatého Štěpána nebyl nikdo nikomu podřízen, a proto vzniklo rčení: „Na svatého Ščepána každý sobě za pána.“

V tento den chlapci, co měnili službu, chodívali s „kouáčem“. Napekla jej hospodyně a chlapec, který šel po roce do jiné služby, jej dostal na cestu. Dívky měnily službu na Nový rok a chodívaly ze služby do služby s bábovkou… Poté, co se přestalo chodit do služby, se udržoval zvyk tak, že chodívali vnuci k babičkám.

Autor: IVA PAŠKOVÁ

Vaše názory

Vánoční zamyšlení aneb Jak se mění vnímání Vánoc

Slovácko

Vánoční zamyšlení aneb Jak se mění vnímání Vánoc

Když jsem byla malá holka, znamenaly pro mě Vánoce jednu z největších radostí z celého roku. Vymýšlení...

25. 12. 2014
Příběhy dětských duší

Slovácko

Příběhy dětských duší

Nemocná máma Paní Marie se zamilovala do muže, který do rodiny přivedl osmiletou Kamilu. Společně se jim...

24. 12. 2014
Ježíšek u mámy, nebo táty? Chodí dvakrát?!

Slovácko

Ježíšek u mámy, nebo táty? Chodí dvakrát?!

Rozvedené je dnes už každé druhé manželství a každé třetí dítě má náhradního rodiče. Proto Vánoce v...

24. 12. 2014
Nedočkavé těšení na Štědrý den

Slovácko

Nedočkavé těšení na Štědrý den

Nastal dlouho očekávaný Štědrý den, těší se celá rodina, ale radostí bez sebe jsou zejména děti. Vydržely...

22. 12. 2014

Související

Popovice

Unikátní betlém v Popovicích

Raritní dílo lidového umění je vystaveno v kostele Panny Marie Růžencové v Popovicích. Pohyblivý betlém sestavil zdejší...

Mařatice

Burčáci hráli zaplněné stodole

Zazpívat si koledy, zahřát se svařákem nebo si popovídat se známými přišli lidé do areálu Parku Rochus...

Uherské Hradiště

Benefice přinesla téměř čtyřicet tisíc

Vánoční pohoda naplnila kostel svatého Františka Xaverského v Uherském Hradišti během dvou benefičních koncertů. Nejprve se zaplněnému...

Boršice

Ježíškem byl opět novorozenec

Narození Ježíška si tradičním způsobem připomněli obyvatelé Boršic. Organizátoři akce s názvem Živý betlém po delší době...

TOPlist