FacebookYoutubeInstagram

Zdeňka Skupinová řádí pravou i levou

Uherské Hradiště Fotbal 13. 1. 2009
Zdeňka Skupinová řádí pravou i levou

Kanonýrka Zdeňka Skupinová.

Foto: sal

Obávaná kanonýrka Slovácka dosáhla v minulé sezoně na korunku střelkyň, letos ji zbrzdila achillovka

Zastraší soupeře a zkřiví jeho úsměv v úšklebek, sotva vystoupí před utkáním z autobusu. Prvními kroky na hřišti budí respekt, a třebaže ještě nemá míč na kopačkách, brankářky už se třesou hrůzou. Není divu. Fotbalistka 1.FC Slovácko Zdeňka Skupinová nosí nálepku postrach všech protivníků, kterou si však sama vydobyla. V minulé sezoně totiž řádila s takovým střeleckým apetitem, že usedla na trůn nejlepší kanonýrky soutěže.

Třicet dva tref do černého za osmnáct zápasů, takovou bilancí zakončila bomberka minulý ročník. „Pozice nejlepší střelkyně pro mě byla odměnou a zároveň útěchou. Překonala jsem všechny ostatní hráčky, ale hlavně ty ze Sparty a Slavie, které jsou v reprezentaci. Patřím do širšího kádru nároďáku. Když jsem se někdy dostala do toho užšího, stejně jsem většinu času odseděla na lavičce. Proto mě potěšil triumf nad těmi, jež nastupují v základu, “ vysvětluje dvojnásobnou radost Skupinová, která má teď za sebou polovinu nové sezony. I když se často trefí do sítě, k zopakování loňské kanonády se otočila štěstěna zády. „Letos jsem zatím proměnila sedmkrát. Každý si na mě dává pozor a hůře se prosazuje. Stojí u mě obránkyně, hlídají si mě. Měla jsem ale také smůlu. Úvod byl mizerný, protože mi jej zkomplikovalo zranění. Kvůli němu jsem nenastoupila první zápas, ve druhém jsem spíš jen kulhala,“ přibližuje. Potíže přinesla pravá achillovka, která útočnici neustále zlobí. „Se stejnými problémy se potýkám asi popáté. Jelikož mám ale dvakrát operované koleno na pravé noze, kterou kopu, naučila jsem se používat levačku, takže nejsem až tak ztracená,“ směje se studentka Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Zčásti také kvůli škole nevyšly Skupinové námluvy s kyperským klubem Ammochostou, kde byla na jaře na testech. „Na Kypr jsem nejprve jela s kolegyní Evou Zderčíkovou, poté ještě jednou sama. Při mém druhém pobytu se hrálo s místní reprezentací. Zvítězily jsme 2:0, a přestože jsem nehrála v útoku, dala jsem oba góly, takže jsem se ukázala v dobrém světle,“ říká pětadvacetiletá kanonýrka. „Projevili o mě zájem, ale vše se nějak zkomplikovalo,“ rozhodí rameny. Jedním z důvodů byla i nezdařená zkouška z anatomie. V současnosti již má v její kolonce fajfku. „Řekla jsem si, že dřív, než bude škola hotová, na cizinu nemůžu pomýšlet. Snad se mi to brzy podaří,“ usmívá se tajemně Skupinová.

Ve vápně je jako doma

Herními kvalitami si Skupinová jednoznačně získala důvěru trenérky Jitky Klimkové (na snímku), která zakládá útok právě na odvážné bojovnici. Spoléhá na její jistotu v zakončení a ze zasetého pole sklízí úrodu.

Již několik let patří Skupinová k nejlepším kanonýrkám soutěže, což Klimková moc dobře ví. „Minulou sezonu kralovala střelkyním. Potvrdila formu a prokázala sílu svých předností. Má skvělý čich na góly. V zakončení se většinou nemýlí, i když i mistr tesař se někdy utne,“ je si vědoma trenérka. „Tým spoléhá na její zkušenost, je to velmi důležitá hráčka. Fotbal se dnes hraje na góly, a kdo je nedává, ten má smůlu,“ líčí jednoduše. „Skupinová se umí orientovat ve velkém vápně, dobře vyhodnocuje situaci. Šestnáctka je jí šitá na míru, a když přidá navíc vynikající techniku, kterou má, tak není lehké ubránit ji,“ pokračuje kormidelnice. „Co mě mrzí, jsou zranění, kterým se nemůže vyhnout. Nepamatuji snad sezonu, kterou by neprošla ať už s problémy kolena, achillovky nebo kotníku. Někdy to limituje její velký potenciál,“ zoufá si Klimková, avšak Skupinová válčí i se zatnutými zuby. „Je to velká bojovnice. Hecuje ostatní hráčky, jde na ní vidět, že chce každé utkání vyhrát a dává do toho maximum,“ nepochybuje nejvyšší žena družstva, která pamatuje také těžké chvíle. „Zdeňka se rozhodovala, zda odejít na Kypr, nebo zůstat. Kolektiv byl napnutý, jak to dopadne, což mu moc neprospělo. Nakonec ji ale máme tady a ona střílí góly,“ zakončuje Klimková.

Zdeňka fotbalem žije

První trénink, první zápas, první gól, to všechno má jistě v paměti otec nejlepší kanonýrky Karel Skupina, který dceru podporuje a nesmírně jí fandí.

Začátek fotbalové dráhy Skupinové znamenal pro její rodiče velké překvapení. „Zprvu jsme nevěděli, na čem jsme. Holka ve třinácti vběhla do žáků mezi kluky, a jak dlouho jí to vydrží, to nikdo netušil. Ale hnala se dopředu a zaznamenávala branky, tak jsme se na to dali,“ vrací se o více než deset let zpět Skupina. „Jediný ženský tým se nacházel v Otrokovicích, a tak nastoupila do školy ve Zlíně, aby to měla co nejblíže. Vydupala si to, my jsme byli bezradní,“ žertuje otec, který také hrával. Mladičká útočnice se postupně propracovávala výš a výš, až v minulém ročníku zakotvila na pozici nejlepší kanonýrky soutěže. „Jsem hrdý, zaslouží si to. Kopané obětuje veškerý čas. Mimo své tréninky a zápasy se také věnuje dětem ve Slovácku, učí je s míčem, vede je kupředu,“ prozradil. Mince má však dvě strany a vše není jen radost. Čím více branek dcera nastřílí, tím více otazníků visí otci v hlavě. „Jedné věci nemohu přijít na kloub. Již několik let patří Zdeňka mezi nejlepší střelkyně, avšak dveře do reprezentace jsou pro ni uzavřeny na železnou petlici. Sice patří do širšího týmu, ale šanci dokázat, co vlastně umí, ještě nedostala,“ diví se na závěr Skupina.

Ve všem se na ni spolehnu

Jinýma očima než rodiče, trenéři a další autority nás vidí kamarádi. K přátelům Zdeňky Skupinové patří Jitka Jankůjová (na snímku), jež se probojovala na lavičku áčka Slovácka.

"Možná bych měla prozradit na Zdeňku nějakou špatnost, ať není jen opěvována,“ spekuluje šibalsky spoluhráčka. „Ale kromě toho, že je občas náladová jako asi každý, tak si na nic nevzpomenu. Naopak se mi vybavují samé pozitivní vlastnosti, kterých má spoustu,“ obrátí v dobré Jankůjová, která si nejvíce váží spolehlivosti. „Ať přijdu s čímkoliv, vždy mi pomůže. Dokáže naslouchat, takže nikdy neváhám svěřit se jí. Navíc dobře poradí. Jsem ráda za takovou kamarádku,“ pokračuje v ódě. „Oplývá až moc velkou upřímností, což se občas nevyplatí. Dokonce je někdy prostořeká,“ vylovila z hloubky hlavy nějaký zápor dívka, kterou se Skupinovou svedl dohromady právě fotbal. „Známe se tři čtyři roky. Teď spolu trávíme více času, vidíme se i na trénincích, kde mi pomáhá. Je mi ctí učit se od tak výborné hráčky. U soupeřek budí respekt a já obdivuji její tah na bránu. Prostě to umí,“ vzdává hold kamarádka. 

Autor: LENKA HORÁKOVÁ

Vaše názory

Na soustředění začali vítězství

Uherské Hradiště

Na soustředění začali vítězství

1.FC Slovácko - FC Daegu 3:1 (3:0) Branky: 12. a 29. Švancara, 26. Ondřejka Sestava: Filipko -...

30. 11. 1999

Související

Uherské Hradiště

Sportovní trůn uhájil kanoista Jiří Zalubil, napodobil Romanovou

Král je mrtev, ať žije král!? Kdepak… Žezlo a trůn zůstává v držení kanoisty Jiřího Zalubila z...

Uherské Hradiště

Září v klubu i reprezentaci

Házenkářská hvězda Lucie Flekové stále stoupá. V patnácti letech patří mezi nejlepší hráčky v republice. Svými výkony...

Uherské Hradiště

Vybojoval evropské zlato a světový bronz

Kanoista Jiří Zalubil si za své výkony a výsledky v roce 2017 loni odnesl titul Sportovec okresu....

Uherské Hradiště

Štastná třináctka se softbalem

Na sklonku minulého roku převzala Eliška Stejskalová na slavnostním galavečeru českého softbalu ocenění pro nejlepší pálkařku extraligy....

TOPlist