Zavolají si do školy policajta:
„Pane, váš syn má takový prospěch, že bude muset jít do zvláštní školy!“
Otec chvíli přemýšlí a pak praví:
„Kurňa, když na to má, tak ať jde!“

Alan Kulhavý z Bánova sa staví u taty podnikatéla v jeho firmě:
„Idu enom tak kolem,“ začne nenápadně synátor, „tak ně napadlo, že sa stavím…“
„Máš smolu, hochu,“ smutně promlúví tata podnikatél, „před chvílú sa tu zastavíla tvoja mama, a tož už nemám ani kačku.“

Otík Kadlčkúj z Dolněmčí stójí v květinářství u pultu a má přání:
„Prosil bych štyři muškáty v květináču.“
„Muškáty bohužel nejsú,“ říká prodavačka „nechťél byste begónie?“
„Nechťél. Víte, moja roba sa vracá zitra z lázní a já sem měl zalévat muškáty.“

Pan dochtor utěšovál našého dědečka, že za týdeň po operaci bude z nemocnice venku tak jak tak.

Ide předseda dolněmčanského družstva Milan Daňkúj s agronómem oko­lo pšeničného lánu. Vtom uslyší za­šus­ťé­ní klasů a naléhavé:
„Už budu!“
„Sly­šíš?“ povidá předseda Daněk, „to pole si o sklizeň přímo říká!“

„Tato, chcu, aby sluňátka utěkala…“ žadoní malá Janička Jelénková z Hradišťa.
„To už nende, slůňátka sú moc utahaná,“ namítá tata, plukovník.
„Ale tato, aspoň chvilku…“
„Dyť ti řikám, že sú unavené, a už nemožú.“
„Tato, aspoň takúto malilinkatú chvilinku…“ ukazuje Janička.
„No tak dobře,“ súhlasí nakonec plukovník, vyklóní sa z džípa a zahulázňá dozadu:
„Rotó, na můj povél, masky nasadit a poklusem v klus!“

Upozorňuju vás, že váš syn bude mět sníženú známku ze spaní.

Povídajú si dvá kámoši Peťa Bičanúj a Radek Puškáčúj v šumickéj hospodě:
„Čoveče, já už nemožu. Tá moja to chce ráno, v poledně, večér a aj v noci ňa budí…“
Radek na to:
„Ty brďo, já sem ti říkál. Neber si škaredú robu, budeš na to sám!“

- K rodinnéj bitce došlo potem, dyž syn představíl rodině nevěstu a babička utrúsila: „To vás pánbůh trestá za to, že sa nemodlíte.“
- K nadměrnému užívání antikoncepčních přípravků nutíl svoju starú proto, aby nepřišla do iného stavu se súsedom.
- Zmenšila sa ně příčetnosť vlivem šera v tu chvílu, kdy sem viďél vycházat z našého domku poškozeného, kerý hladíl našého Azora, načež ten hlasitě a radostně zaštěkál, což činí enom u pravidelných návštěvníků, takže sem je spráskal oba.
- Starý ně doma tlúkl. Dyž sem mu řekla, že to pudu dat k súdu, řekl, ať idu třebas do prdele. A tož su tu.
- Poučéní sem rozuměl, ale né moc.