Malá Hanička Jurčeková sa v Ostrohu dívá na svoju maminu, jak si obléká nový kožuch a povídá:
„Mamino, uvědomuješ si, že aby sis todle mohla obléknút, moselo to ubohé zvíře hrozně trpět!?“
Matka sa na ňu přísně podívá:
„Co si to dovoluješ, takto mlúvit o tvojém tatovi?“

Na zaryglované dveře veřejných záchodků v Brodě netrpělivě buší Jan Srncúj z Újezdca:
„Hned otevřte, mám průjem!“
A z druhéj strany sa ozve flegmaticky:
„Hmmm, tož to vám teda závidím!“

Dojde koktavý na chodbu radnice v Hradišťu a ptá sa čekajícího Jaryna Knotkového:
„Ko ko ko kolik je ho ho ho hodin?“
Čekající Jara mlčí a mlčí a tož chlap sa zeptá iného. Dyž odejde, vedle sedící čekající sa ptá Jaryna:
„Proč ste mu, chlape, neodpověďél?!“
„Bál s s sem s sa že ně r r r ro zbi bije hu hu hubu.“

Dochtor zpovídá svojého pacienta - alkoholika - Radka Horehleďového ze Staráku:
„Pane Horehleď, tak vy prý už nepijete! Možete ně prozradit to tajemství, jak ste to dokázal?“
„To je jednoduché, pane dochtore,“ objasňuje Radek, „viďél sem svoju tchýňu dvakrát.“

Policajt Fera Vlkúj je s robkú ve Slováckém divadle. Sednú si a Fera sa začne rozhlédat po lidech. Najednú sa naklóní k robce a šeptá jí:
„Hele, tam sedí Alojz Jiráskúj!“
Robka mu to rozmlúvá:
„Prosím ťa, Jirásek je přeca dávno mrtvý!“
Policajt Fera sa zarazí, ale po očku sleduje chlapa a potem vítězoslavně vykřikne:
„Néni, fčil sa pohnúl!“

Jožka Kolajúj z Njú Vsi si stěžuje v restauraci:
„Číšníku, ta hovězí pečeňa, kerú sem snědl, byla tvrdá jak podrážka!“
Číšník na to ironicky:
„Jo, milý pane, to si mosíte stěžovat u teho vola.“
„To právě dělám,“ nedá sa Jožka.

Učitelka Eva Marková z Hradišťa:
„Jaký je to čas, dyž řeknu - byla sem nemocná? Kájíku.“
Malý Katrňák pronese:
„Prosím, krátký.“

Alkohol ti nedá odpověď na fšecko.
Ale aspoň u něj zapomeneš na otázky.

Bavijú sa dvá zaměstnanci podniku Jura Kolářúj z Nivnice a Laďa Kadlčkúj z Dolněmčí.
„Ten náš šéf,“ vykládá Jura, „je fakticky šlechetý. Představ si. Pozve ťa na večeřu, zařídí aj pití a eště ťa nechá u sebe přespat!!“
„A tobě sa to už nekdy stalo?“ ptá sa Laďa.
„Mně né, ale mojéj už třikrát!“

Každá práce sa udělá sama, enom sa jí na to mosí nechat dosť času!

„Tato, je pravda, že Edizón vymyslél první mluvící přístroj?“ ptá sa Ivánek Jarý v Nedakonicách taty.
„Né, první vymyslél pánbůh,“ objasňuje tata Jarý, „ale ten Edizonúj býl první, kerý sa dal aj vypnút.“

Mařka Vaverková peskuje v Březolupech svojého starého:
„Si úplně nemožný a nespolečenský! Už rok ně nepřínésls žádnú kytku!“
„… a tys ně kdy naposledy donésla pivo?“ odsekne zákonitý.

Donde Anéša Kalivodová ze Sušic, pracovnica bývalého JZD ke gynekológovi a stěžuje si, že ju tam dole furt neco dře a škrábe.
Gynekológ ju nechá vylézt na kozu chvílu jí neco kutí mezi nohama a potem ju vyzve, ať sa projde po ordinaci.
„Skvělé pane dochtore,“ rozplývá sa Anéša, „skvělé, je to fuč, vy máte zlaté ruce. A co to bylo za operaci, že to trvalo enom chvilku?“
„To nebyla žádná operace, to sem vám enom ohrnúl gumáky.“