FacebookYoutubeInstagram

Jeden svět očima Jaromíra Orla

Uherské Hradiště Kultura 13. 3. 2018
Jeden svět očima Jaromíra Orla

Jaromír Orel je tiskovým mluvčím i dramaturgem v jednom.

Foto: MKUH

K smrti rád relaxuji prostřednictvím vlastnoruční výroby

Letošní Jeden svět v Uherském Hradišti bude výjimečný pestrým a bohatým programem, tentokrát doslova pro každého. Poprvé bude u poloviny projekcí podpora pro nedoslýchavé a slabozraké diváky, tři projekce budou "english friendly" - pro diváky preferující anglický jazyk.

Veřejný program festivalu nabídne i podařené pásmo určené dětem a virtuální realitu. "Někdo může namítnout, že nevidí důvod chodit do kina na dokumenty... Jenže projekce v kině má významnou přidanou hodnotu," poukazuje Jaromír Orel z Městských kin, který odpovídal na naše otázky.

Dokumenty jsou tu k vidění premiérově, jsou opatřeny kvalitními titulky a diváci mají navíc jedinečnou možnost setkat se s režiséry a odborníky na danou problematiku a debatovat s nimi i ostatními účastníky. K vidění bude celkem 15 pečlivě vybraných dokumentů, z toho pouhé dvě projekce budou bez účasti hostů. Když připočteme množství doprovodných akcí, je možné tvrdit, že Jeden svět v Uherském Hradišti lze směle považovat za plnohodnotný festival dokumentárních filmů.

V programu se objeví dost silné snímky o lidské zrůdnosti - válečná zvěrstva, otroctví, domácí násilí atd. Myslíš, že si lidé z dokumentů vezmou alespoň ponaučení?

Lidé jsou různí. Některé zajímají jen takové problémy, které se dotýkají přímo jich nebo jejich nejbližších. Navíc mají často blok a nechtějí své nekorektní chování změnit. Jsou ale i tací, co chápou, že v globalizovaném světě všechno souvisí se vším. Pokud se nebude na problematické otázky poukazovat, nemůže se společnost změnit k lepšímu. Lidskoprávní dokumenty mají nastartovat "aktualizaci mysli", mají pomoci emancipaci jednotlivců, a tím potažmo i celé společnosti. Projevy xenofobie, homofobie, rasismu, násilí nebo třeba neekologického chování jsou stále běžné. Někdy jsou jen obsahem vtipů, jindy můžou stát někoho i život nebo výrazně snižovat jeho kvalitu. Společnost ještě zdaleka není na konci svého vývoje, jak kdysi řekl jeden nejmenovaný český politik. Je stále co opravovat, aktualizovat. Budoucnost podle mě nejde stavět na jednostranných dogmatech, ale na názorové pluralitě, vedoucí k žádoucí interakci a neustálému vývoji. Co se nevyvíjí, zakrní... Nicméně myslím, že snaha o emancipaci společnosti (třeba i prostřednictvím filmu či hudby) své plody přináší. Emancipační snahy, které se před 20 lety pohybovaly často téměř v ilegalitě, jsou dnes legitimní a děti se o nich učí ve škole. Takže ano - myslím si, že si lidé z dokumentů ponaučení vezmou. Mnozí inspiraci z nich převedou také do praxe.

Snímek Nic jako dřív je o současné teenagerovské generaci. Jak vnímáš ty osobně současnou mládež?

S teenagery si rozumím a nemyslím, že by byli horší nebo lepší, než jsem byl já nebo moji známí. Měli jsme své plusy a minusy, stejně jako mají oni dnes. Je chybou, že starší generace má většinou tendenci nahlížet na tu novou paušálně kriticky. Stačí si pročíst pár případů úletů mladých z dob před sametovou revolucí a zjistíme, že se zase tak moc nezměnilo.

Současná mládež je ale v jistém ohledu přece jen jiná než mládež první poloviny 90. let, ke které jsem patřil. Největší rozdíl, myslím, vytvořil technický rozvoj v oblasti komunikace. Často vzpomínám na ty časy, kdy skoro nikdo neměl mobilní telefon, pevnou linku mělo jen pár domácností a internet byl v plenkách. Nechci tvrdit, že bych si neužíval možnosti najít na internetu rychle téměř jakékoliv informace, případně komfortně komunikovat se známými, kteří jsou příliš vzdáleni na to, abych se s nimi mohl setkat osobně. Zároveň ale nechápu, že většině dnešních teenagerů, ale i dětí a dospělých, stačí ke štěstí chytrý mobil nebo tablet a připojení na wi-fi po celý den. Když se mě někdo zeptá na sociální sítě, odpovím mu, že mám pocit, že by se spíš měly jmenovat "desocializační sítě". Nahrazování přímého kontaktu s lidmi (tedy sociální chování) virtuální realitou považuji za velmi negativní společenský jev. Ale jak už jsem uvedl, toto se určitě netýká jen mládeže.

Vražda novináře Jána Kuciaka připomněla neblahé praktiky politika Vladimíra Mečiara. Shodou okolností přijede dokument uvést sama Tereza Nvotová...

Na besedu s Terezou se určitě těšíme, i když mladou, progresivní režisérku vnímá každý rozdílně, takže diskuze s ní může být velmi zajímavá a živá. Mě osobně před deseti lety úplně "dostala" její prvotina "Ježíš je normální!".

Situaci v syrském Kobání se kino Hvězda věnuje již delší dobu. Myslíš, že jste návštěvníkům pomohli přiblížit opravdovou syrskou situaci?

Těžko říct, zda vůbec lze díky dokumentu zcela pochopit dobře situaci jinde ve světě. To je možné jen díky dlouhodobějšímu pobytu v místě samém a navíc by člověk ještě musel být "domorodec", aby plně dokázal pochopit všechny aspekty a kořeny vzniklých situací. Našemu kinu se daří přiblížit válku v Sýrii hlavně prostřednictvím humanitární pracovnice a novinářky Markéty Kutilové, která se v této oblasti pohybuje opravdu dlouho a která k nám opakovaně přijíždí. Tentokrát bude hostem projekce syrového dokumentu Město duchů. Následně se Markéta Kutilová ale setká i s žáky a studenty dvou škol z Uh. Hradiště a St. Města, což považujeme také za velmi přínosné.

Doprovodný program nabídne blešák i koncerty Xaviera Baumaxy a Není němý + Mimo, Haraficu i AG Flek. Sám jsi muzikant - který styl je ti bližší a který koncert si nenecháš ujít?    

Žádný z trojice koncertů nespadá přímo do sféry mých zájmů... (smích) A to poslouchám jazzové fúze, reggae, ska, latinu, world music, punk, metal, elektroniku, surf rock, alternativní rock i avantgardu.  Přesto bych si vybral nejspíš Baumaxův koncert v klubu Míru. Tam aspoň uslyším z každého stylu něco málo a líbí se mi jeho texty.  Ale zúčastním se taky jednosvětového blešáku, protože k smrti rád relaxuji prostřednictvím vlastnoruční výroby nejrůznějších věcí v duchu Do it yourself! (Udělej si sám!). Tímto zvu diváky na všechny zmíněné doprovodné akce i na tematické výstavy.

Autor: IVA PAŠKOVÁ

Vaše názory

Je to zadumaný příběh, říká režisér Martin Františák

Uherské Hradiště

Je to zadumaný příběh, říká režisér Martin Františák

Milostné drama z hlubokých úbočí hor se souborem nastudoval režisér Martin Františák, který v roce 2013 přivedl...

12. 3. 2018
Procházka krajinou Petra Morese

Uherský Brod

Procházka krajinou Petra Morese

V srdcích fanoušků ještě nedozněly tóny neobyčejného koncertu ve veselském Kafe v kině, kde Petr Mores válel...

12. 3. 2018
Nahé Slovácko vás rozchechtá

Ostrožská Nová Ves

Nahé Slovácko vás rozchechtá

Na tyto otázky vám odpoví obnovená premiéra komedie divadla BLIC Nahé Slovácko ve středu 14. března v...

12. 3. 2018
Na jevišti ožije kletba Kříže u potoka

Uherské Hradiště

Na jevišti ožije kletba Kříže u potoka

Milostné drama Kříž u potoka připravuje ve Slováckém divadle režisér Martin Františák. Adaptaci slavného románu Karolíny Světlé...

9. 3. 2018
TOPlist