FacebookYoutubeInstagram

Nebylo dne, kdy jsem se netěšil do práce

Uherské Hradiště Podnikání 31. 8. 2015
Nebylo dne, kdy jsem se netěšil do práce
Inzerce

Igor Stránský obětoval svůj život prknům, jež znamenají svět...

Právě dnes, po pětadvaceti letech, za sebou naposledy zavře dveře své kanceláře ředitel Slováckého divadla Igor Stránský.

Nechává za sebou spoustu divadelních rolí i takřka devadesát režisérských počinů, fungující a divácky velmi oblíbený ansámbl, zkrátka špičkové divadlo, které si udělalo renomé po celé republice...

S divadlem však bude spolupracovat nadále - v sedmačtyřicáté sezóně jej v SD čeká česká klasika, Jiráskova Vojnarka. Bude devadesátou inscenací, která vznikne pod jeho režisérským vedením. Dále pak bude pracovat na volné noze. Půjde vstříc osudu, který mu snad splní jeho cíl, pokořit režisérskou stovku… Vždyť prknům, která znamenají svět, obětoval celý svůj život.

Atlet, nebo zlobivý recitátor?

Igor Stránský se narodil do umělecké rodiny. Maminka vyučovala hru na klavír, táta byl členem ochotnického divadla v Novém Městě nad Metují, kde malý Igor prožil dětství.

S herectvím dlouho neměl nic společného - na nohou raději nosil tretry a slušně běhal. Na „čtvrtce“ dokonce držel rekord Východočeského kraje a dostal se do reprezentačního dorosteneckého výběru!

Kromě atletiky také vynikal v třídních šaškárnách, za které musel přednášet básně. Za trest. Spolužáci jeho „trestné“ básničky překřtili na Igorovu chvilku poezie. Vzhledem k tomu, že byl zlobivý kluk, učil se jednu za druhou, až do okamžiku, než se prorecitoval až na Wolkerův Prostějov.

Dárek od dědy rozhodl o jeho osudu

Osudovým okamžikem jeho života byla kniha Herec Zdeňka Štěpánka, kterou mu věnoval dědeček. „Jedním dechem jsem ji přečetl a rodičům oznámil, že budu hercem,“ pousmál se ředitel. Prozíravý otec prohlásil, že nejdříve dostuduje. Na gymnáziu začal chodit do dramatického kroužku, odehrál dvě školní premiéry. Toužil po studiu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, ale s tím rodiče nesouhlasili. „Otec mi řekl, že nemám žádné zkušenosti a o tom, že chci být hercem, je nejprve musím přesvědčit,“ dodává. Sehnal mu místo kulisáka v pardubickém divadle, kde se potkal s takovými hvězdami, jako byli Věra Galatíková, Josef Somr nebo Pavel Landovský. „Divadlem jsem prošel od sklepa na půdu a když rodiče viděli, že jsem roční angažmá vydržel, mohl jsem si podat přihlášku na JAMU. Na zkoušky mě připravili kolegové z divadla Věra Galatíková s Pepíkem Somrem a napoprvé mě vzali,“ vzpomíná ředitel, kterému se tak splnil sen.

Po studiích dostal angažmá v Hradišti, které bral jako ostatní kolegové za přestupní stanici a mířil do Národního. Jenže z Brna komunisti vyhodili Miloše Hynšta a z Karlových Varů Hugo Domese, výtečné režiséry, kteří za trest odešli do Hradiště stejně jako mnoho dalších. „Kolem mě se začalo dělat krásné divadlo a já najednou neměl potřebu někam odcházet,“ vysvětluje změnu plánu.

S lety, která Igor odehrál, se také stupňovaly připomínky, které na zkouškách měl. Pomalu v něm dozrávalo rozhodnutí dát se místo herectví na režii. „Postgraduálně jsem vystudoval režii a teprve pak jsem byl ve svém živlu,“ směje se ředitel, herec a režisér v jedné osobě. „Snad ani nebyl den, kdy jsem se netěšil do práce,“ podotýká.  

Profesor Miloš Hynšt byla moje škola

Pod supervizí Miloše Hynšta - pro něj nejdůležitějšího muže od kumštu - začal režírovat. Velmi se mu dařilo, měl výsledky, proto mu už v roce 1985 bylo nabínuto ředitelské křeslo. S poděkováním odmítl. „Bylo mi jasné, že podmínkou ředitelování je přihláška ke vstupu do strany, po čemž jsem rozhodně netoužil. Chtěl jsem zůstat svobodný, což bylo pro mou práci velmi důležité. Moje nepolitikaření mně však nikdy nepřineslo nějaké komplikace,“ vysvětluje Stránský. Změna přišla až se sametovou revolucí, která jej přece jen do ředitelského křesla vyhoupla. Otevřeně vystoupil za herce proti tehdejšímu řediteli, podněcoval ke stávce, stal se předsedou Občanského fóra v Uh. Hradišti. „Chvílemi jsem měl strach, že se to celé zvrátí, já půjdu do vězení, budu muset jít od milovaného divadla. Po celou dobu jsem však věděl, že dělám správnou věc, a dodnes toho nelituji,“ přiznává.

Všechno dobře dopadlo a Igor se v lednu posadil do ředitelského křesla. Začal se obklopovat lidmi, kteří mu pomáhali s úřednickými povinnostmi. „Nedokázal bych být úředníkem. Vždycky jsem říkal, že ředitel má řídit a ne vypisovat kolonky,“ směje se. „Nejtěžší bylo, že jsem musel zrušit osobní přátelství s mnoha lidmi v divadle. Zůstali jsme sice přáteli, ale bez jakýchkoli osobních vazeb, aby někdo neřekl, že má někdo nějaké výhody. Má-li být člověk dobrým šéfem, musí ke všem přistupovat stejně a všem poskytnout stejnou startovací plochu..."

Která inscenace či režisér odstartovali velký zájem diváků?

Myslím, že spolupráce s Radkem Balašem a Zdeňkem Petrželkou alias J. A. Pitínským, který nastudoval Gazdinu robu Gabriely Preissové. To bylo právě v období, kdy se měnil soubor a zůstávali jen ti, kteří to s divadlem mysleli jako my. Pak přišli jeho Karamazovci a Bystrouška. Po celé republice nás také proslavily Rychlé šípy a Donaha.

U odborné veřejnosti pak Racek Oxany Smilkove, Pitínského Divá Bára a Skleněný zvěřinec Zdeňka Duška. Rozhodně pak Harold a Maude, kteří divadlu prostřednictvím Květy Fialové přinesli Thalii. V posledních letech ve SD televize pořídila záznam pěti inscenací!

Ansámbl dýchá pro Slovácké divadlo

Za jeho ředitelování se podařilo scelit soubor natolik, že herci odmítají nabídky angažmá i v národních divadlech Praha či Brno. „Slovácké divadlo bývalo dříve jen přestupní stanicí, nikdy nebylo cílem. Na konci sezóny odešlo pět herců, na začátku přišlo pět nových. A tak to bylo stále dokola. Jakmile se někdo prosadil, hodili po něm lano odjinud,“ vypráví ředitel. Po revoluci se nad divadlem dokonce vznášela hrozba zániku. „Umínil jsem si, že divadlo z té ekonomické šlamastyky dostanu, a to se mi taky podařilo. Nejen, že jej nezavřeli. Naopak! Rozkvetlo a proslavilo se, ale také má nejvíce abonentů v republice,“ upozorňuje nadšeně ředitel, kterému se podařilo vybudovat jeden z nejlepších souborů v celé zemi.    

Dobrá parta je základ

Kromě ekonomického udržení divadla se také snažit dát dohromady správnou hereckou partu. „Dobrá parta, to je základ. Vždycky tady byly určité skupiny, ale nikdy to nebylo ideální. Proto často vznikaly menší konflikty. První skvělá parta se vytvořila na Malé scéně, kolem Přemysla Ruta a jeho kabaretů. Byli to lidé se stejným myšlením i způsobem uměleckého vyjadřování, kteří na sebe nabalili i velkou skupinu veřejnosti - tohle byl první správný krok Slováckého divadla v cestě k divákovi, modernímu pojetí divadla. Inspirací nám bylo Divadlo Husa na provázku nebo Činoherní klub. To bylo úžasné období...,“ nostalgicky si povzdechl ředitel.

Po osmi letech se mu přece jenom podařilo dát dohromady báječnou partou lidí, která táhne za jeden provaz a má zájem, aby společné dílo nadchlo publikum

„Jsem rád, že jsem si z konzervatoře a JAMU vybral lidi, kteří mají srdce a milují i ctí značku Slovácké divadlo. Však jsem také objel desítky představení JAMU, konzervatoře, premiéry po celé republice, než jsem je dal dohromady," pochvaluje si ředitel.

Žena by měla nosit svatozář

Život s hercem mnohdy není lehký a o režisérovi to platí dvojnásob. A když je k tomu ještě ředitel, rodina musí často zatnout zuby. „Moje žena ví, že divadlo je moje celoživotní milenka. Často jsem byl nepříjemný, nosil si práci domů, když jsem režíroval, všem jsem lezl na nervy. Přesto to všechno dokázala ustát a šestačtyřicet let mi stát po boku. Dokázala pochválit, podržet i vynadat. Nikdy nebyla pochlebovačem, ale reálným kritikem. Po celou dobu mi doma umetala cestu, držela dál od běžných starostí a vytvářela mi pevné zázemí, které chlap k životu potřebuje. Za to si jí nesmírně vážím, protože bez ní bych to všechno nezvládl. Jednou jí věnuju svatozář,“ láskyplně a pokorně přiznává podíl na svém úspěchu ženě Drahomíře.  

V nejlepším přestat!

V nejlepším přestat! Myslím, že za sebou zanechávám dobře fungující ansámbl. Divadlo je složitý mechanismus, ansámbl je jako pytel hadů, který čeká, co bude dál. Nový ředitel je mladší, bude mít svoje postupy, které snad nezabrzdí současný rozvoj. Jsem velmi rád, že se shodujeme v zásadní věci: Divadlo není uměleckou exhibicí, ale výklad k divákovi. Prvořadý je divák.

A loučení?

„Já už jsem se rozloučil na konci divadelní sezóny, kde jsem si vzal slovo, a tam jsem zažil opravdové emoce. Přes prázdniny jsem se s tím srovnal a dnešek už beru jako tak trochu zvláštní den,“ loučí se Igor Stránský, herec, režisér a emeritní ředitel.  

Nejoblíbenější role

Vrcholem herecké práce byla role Thyl Ulenspiegel ve stejnojmenné inscenaci. Poté se začal plně věnovat výhradně režii a v této funkci vytvořil přes 50 inscenací. Jeho nejoblíbenějším režijním počinem je vždy ten, na kterém právě pracuje.

Zásadní inscenace

Maryša (A. a V. Mrštíkové), Příběh koně (L. N. Tolstoj, M. Rozovskij) - vyhrála na Festivalu divadelních aktualit, Peer Gynt (H. Ibsen) - natočeno ČT, Černí baroni (M. Švandrlík, M. Fiala), Krvavá svatba, Pláňka (F. G. Lorca), ale i např. Na tý louce zelený (J. Beneš), Othello, Richard III. (W. Shakespeare), Bůh masakru (Y. Reza) a Harold a Maude (C. Higgins) a další.

Režisérské působení mimo Slovácké divadlo

Městské divadlo Zlín (V. Vacke / Jak se bubnuje na princezny)

Divadlo Petra Bezruče (M. Yendt / Mechanické divadlo)

Slovinsko gledaliště Celje (J. Švarc / Drak)

Těšínské divadlo (S. O´Casey / Penzion pro svobodné pány)

Igor Stránský, nar. 15. 4. 1946, Opočno

studia: JAMU 1965-1969 (činoherní herectví), absolventská role: Doktor Huml (V. Havel / Ztížená možnost soustředění), JAMU 1977-1982 (činoherní režie)

Žena: Drahomíra Stránská, pedagog ZUŠ Uh. Hradiště ve hře na housle

Děti: dcera Marta, pedagog hudby v Brně, syn Igor se věnuje přírodě

Vnuci: Tomáš, Igor, Jáchym, Jan

Zájmy: tenis, lyžování a zahrádka

Autor: IVA PAŠKOVÁ

Vaše názory

Slovácká tržnice získává obrysy…

Uherské Hradiště

Slovácká tržnice získává obrysy…

Objekt bývalých uherskohradišťských kasáren - někdejší konírna - se mění k nepoznání a ještě v letošním roce...

23. 8. 2015
Zákaz kouření pocítí i milovníci vodních dýmek

Slovácko

Zákaz kouření pocítí i milovníci vodních dýmek

Kuřáci a podnikatelé provozující restaurační zařízení už nemají klidné spaní. Vláda totiž jednomyslně schválila návrh zákona, kterým...

14. 8. 2015
Přiznání? Kdepak. Přepážka jen pro nezkušené piloty

Kunovice

Přiznání? Kdepak. Přepážka jen pro nezkušené piloty

Společnost Evektor-Aerotechnik skutečně vydala osm měsíců po floridské havárii Informační bulletin, ve kterém nabízí možnost prodeje kitu...

14. 8. 2015
Evektor-Aerotechnik se prý sám zbavil možnosti obrany

Kunovice

Evektor-Aerotechnik se prý sám zbavil možnosti obrany

Evektor-Aerotechnik si podřízl vlastní větev! Aspoň podle právního zástupce Johna Pedersena, amerického pilota, který se postaral o...

14. 8. 2015

Související

Uherské Hradiště

Zezula získal nominaci na Českého lva za nejlepší plakát

David Zezula je autorem originálních plakátů Slováckého divadla a že je to opravdový mistr, potvrdila i Česká...

Uherské Hradiště

Nový hit Její pastorkyňa: Jak se vidí představitelé hlavních rolí?

Od premiéry Její pastorkyně ve Slováckém divadle uplynul týden a diváci nešetří chválou. “Strhující, silné, emotivní, dechberoucí.”...

Uherské Hradiště

Dva úplně nazí muži se divadlem promenádují už rok

Jednoho rána se vážený pařížský právník a věrný manžel Kramer probudí nahý vedle svého stejně nahého podřízeného...

Uherské Hradiště

Divadlo uvede bláznivou komedii Woodyho Allena

Leden 2020 pro Slovácké divadlo znamená nejenom vstup do 75. roku jeho existence, ale také první změnu....

TOPlist