FacebookYoutubeInstagram

"Není těžké zboží prodat, ale dostat zaplaceno"

Staré Město Podnikání 24. 11. 2016
Není těžké zboží prodat, ale dostat zaplaceno

Radek Křen (31 let), předseda představenstva společnosti TRADIX UH, která se zabývá prodejem stavebního materiálu. Ženatý, s manželkou Janou mají dceru Emmu (3)

Foto: Petr ČECH

Když jeho otec v roce 1990 zakládal stavební společnost TRADIX, měl pět let. O dvacet let později v rodinné firmě převzal otěže a dnes je šéfem silné regionální firmy, jejíž obrat se letos podle odhadů zastaví na čísle 1,2 miliardy korun. Jedenatřicetiletý Radek Křen ale nemá hlavu v oblacích. „Dostat se nahoru je těžké, ale udržet se tam je ještě těžší. Musíme se něčím odlišovat, protože stavebniny dnes může prodávat téměř každý,“ prohlásil v rozhovoru pro DOBRÝ DEN Radek Křen, předseda představenstva společnosti ze Starého Města, která provozuje 11 prodejen stavebnin a zaměstnává bezmála 200 lidí.

TRADIX působí na trhu se stavebninami už 26 let. Jaké byly začátky?

U zrodu firmy stál táta, který ji krátce po listopadové revoluci založil. Začínal s jednou míchačkou a dvěma fošnami… I když jej kamarádi a spolupracovníci ze Zevosu, kde dělal stavbyvedoucího, odrazovali, šel do rizika. A udělal dobře, vybudoval silnou firmu s dobrou pověstí.

Je pravda, že málem nedostal živnostenský list?

Tak trochu. Když si jej chtěl vyřídit, na živnostenském úřadu pořádně nevěděli, jak jej mají vyplnit. (smích) Podnikání bylo ještě v začátcích.

Kolik měl zpočátku zaměstnanců?

Tři. Ještě stále u nás pracují. Firmu zakládal jako stavební, ale po dvou letech, kdy se naplno rozpoutal stavební boom, se zaměřil výhradně na stavební materiál. Větší firmy se totiž zbavovaly stavebních dvorů, čímž vznikl prostor jak dodávat stavební materiál nejen na své stavby. A to se časem ukázalo jako trefa do černého.

Jenže navážet stavební materiál asi nebyla taková sranda jako dnes…

To určitě ne. Lepenka nebo skelná vata se tehdy dovážely vlakem. Materiál přišel v pátek, sobotu nebo v neděli večer a ručně jej překládali do auta, žádné palety tenkrát ještě nebyly. Byla to celkem dřina.

Takže jste se zaměřili jen na stavební materiál a utlumovali stavební činnost?

Stavební činnost jsme neutlumovali, jen jsme ji drželi na stejné úrovni a více rozvíjeli obchod se stavebním materiálem, který je od roku 1995 dominantním v obratu firmy. Postupem času jsme otevírali nové prodejny, hlavně pak na Moravě. Dnes jich máme jedenáct, včetně dvou v Čechách, a do roku 2020 chceme jejich počet zdvojnásobit.

Silnou firmu jste přebral hned po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze, což se každému nepoštěstí. Na druhou stranu, asi nebylo jednoduché skočit do vody rovnýma nohama…?

Táta měl v roce 2005 zdravotní problémy, takže firmu nakrátko opustil a o její chod se staral pouze zkušený management. Jak se postupně vracel a zjistil, že to funguje i bez něj, předal stavební realizace bráchovi, který je o čtyři roky starší a má odborné stavební vzdělání. A stavebniny jako obchod mně, protože jsem ekonom. I když to pro mě ze začátku nebylo úplně jednoduché, tak jsem se, i s pomocí loajálních zaměstnanců Tradixu, naučil během dvou let firmu plnohodnotně vést.

Co bylo s odstupem času nejtěžší?

Získat si postupně uznání nejen zaměstnanců, ale také obchodních partnerů a nespadnout do škatulky „povoláním syn“.  Věřím, že jsem je svým přístupem přesvědčil, že máme stejný cíl - prosperitu naší firmy.

I přesto. Nebylo by lepší, kdybyste do firmy nastoupil na nižší pozici a vypracoval se po postupných krůčcích?

No, možná ano, ale na to nebyl čas. Táta nás sice s bráchou vodil po stavbách už od dětství, stavařinu jsem znal, ale nepronikl jsem do hloubky obchodu a stavebního trhu. Neprošel jsem si jeho jednotlivé kroky, nezačínal jsem od skladníka. Všechno jsem poznával a poznávám shora, nikoliv odspodu. Ani dnes ještě neznám všechen stavební materiál, ale kolikrát stačí selský rozum a trocha všímavosti.

Takže jste nikdy nezalitoval…

Ani na okamžik, jsme rodinná firma. S bráchou jsme počítali s tím, že ji jednou převezmeme. Jen to možná přišlo o trošku dřív.

Co vlastně znamená název TRADIX?

Jde o odvozeninu slova Tradice. I když při založení firma žádnou neměla, táta měl o jejím vývoji jasnou představu.

TRADIX je zatím silným hráčem pouze na Moravě, rozsáhlejší výpravu do Čech nechystáte?

Není žádný důvod. Aspoň zatím. Naší prioritou je být silnou regionální firmou na Moravě. I proto máme dva největší sklady ve Starém Městě a Olomouci, ze kterých zásobujeme naše menší prodejny. V obou máme 30 milionů korun v zásobách.

I když stavebniny tvoří hlavní část obratu firmy, stále i stavíte. Jak aktuálně vypadá výstavba druhého bytového domu v ulici Tönisvorst ve Starém Městě?

V TRADIX REALIZACE máme stále roční obrat 120 milionů korun, což není málo, součástí firmy jsou i elektromontáže, středisko dopravy, montáž oken, dveří a půjčovna. To znamená, že při zakázkách nejsme závislí na subdodavatelích. Stavbu postavíme od základů až po střechu. Na větších akcích spolupracujeme se subdodavateli, kteří si od nás na oplátku zase berou materiál. Při jejich výběru dbáme na to, aby peníze zůstaly v regionu.

A bytovka ve Starém Městě?

Stavební práce zastavil problém s přeložkou trafostanice, ale aktuálně už je skoro vše vyřešené. Věřím, že do konce roku, nejpozději na jaře začneme s pilotážemi základů. S dokončením nové bytovky s 24 byty počítáme do konce roku 2018.

Spousta malých i velkých firem stále více bojuje s nedostatkem řemeslníků. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Úplně stejné. Administrativních a technicko-hospodářských pracovníků máme dostatek, ale řemeslníků je skutečně málo. Nejvíce postrádáme zedníky, obkladače, zámečníky a řidiče. Jde o dlouhodobý problém.

Takže platí, že řemeslo má zlaté dno…

Přesně tak. Dobrý řemeslník si dnes může určovat podmínky, stavební firmy se o něj „poperou“. Doba je taková, že všichni chtějí sedět v kancelářích. Ale věřím, že situace se brzy znovu změní, stávající trend je totiž neudržitelný…

Co vím, tak nejde o jedinou vrásku na čele. Jak bojujete s konkurencí, která často tlačí ceny soutěžených zakázek na minimum?

Bohužel hlavním měřítkem zůstává pouze cena, historii a kvalitu firmy nikdo neřeší. Investoři dají klidně zakázku firmě, která je na trhu rok, a vůbec nepřemýšlejí o možných pozáručních problémech. Stejně rychle, jak firma vznikla, může totiž taky skončit…

Nejde tedy o ojedinělé případy?

Jelikož máme stavebniny, nejsme závislí jen na realizacích staveb, nemusíme bojovat o každou zakázku. Když jsme ale zkusili vyhrát zakázku, která by pokryla náklady ve slabších zimních měsících, a nasadili jsme cenu s téměř nulovým ziskem, objevila se firma, která vyhrála s cenou nižší o 15 procent. A to už mi přijde příliš.

Vlastní stavebniny jsou obrovskou devízou TRADIXu, na druhou stranu prodáváte na fakturu, což logicky zvyšuje riziko pohledávek. Kolik máte u odběratelů peněz?

Dvacet až třicet procent obratu držíme v pohledávkách po celý rok. Jelikož nemáme žádné úvěry ani půjčky, nepociťujeme problémy se splácením úroků, ale 300 milionů korun není zanedbatelná částka. A vůbec vlastně nevíme, kolik dostaneme zpátky. Pohledávky odepisujeme každý rok, týden co týden řešíme žaloby, exekuce. Už máme dokonce tým, který se případy zabývá. Zkrátka není těžké zboží prodat, ale je těžší dostat za něj zaplaceno. To už je holt riziko podnikání.

Není řešením prodávat za hotové?

To bychom asi ve stavařině nepochodili, v oboru platí, že 90 procent zboží se prodává na fakturu. Ale už jsme zpřísnili pravidla. Kdo má fakturu po splatnosti, tomu neprodáme ani cihlu. (smích)

Je pro vás i přesto práce koníčkem?

Ano, jinak bych tady neseděl. Koníčkem je pro mě ale hlavně rodina, tenis, víno, lyže a cestování.

Povídejte…

Tenis hrajeme ve stejně kvalitní sestavě (smích) každý týden, v zimě v hale na Východě, v létě na kurtech v Bílovicích. Je to pro mě úžasné odreagování, relax, stejně jako cestování, které si však nejvíce užívá manželka. Kdyby to šlo, cestovala by snad pořád. (úsměv)

Firma TRADIX letos vyhrála Slováckou firemní tenisovou ligu, nemám pravdu?

Ano, to byl další velký úspěch firmy, tentokrát na sportovním poli.

Když se zastavíme u cestování, jaké destinace nejčastěji vyhledáváte? Zůstáváte doma, nebo míříte do zahraničí?

V létě jsme byli na Lipně, ale zrovna pršelo, takže jsme zažili podzimní dovolenou v červenci. Ale teď zrovna už pomalu balíme kufry, za 14 dní se odlétáme ohřát do Dubaje.

Tak ještě závěrem prozraďte plány do roku 2020, kdy TRADIX oslaví 30. narozeniny?

Hlavním cílem je pokračovat v rozšiřování kamenných prodejen, snižovat podíl velkoobchodu na obratu, který je aktuálně zhruba 60 procent, a nadále budovat silnou regionální firmu, která obstojí v konkurenci celorepublikových společností. Všichni v Tradixu si uvědomujeme, že prodávat stavebniny může téměř každý, ale další služby, jako dopravu, půjčovnu a hlavně zázemí stálé a finančně zdravé firmy, už každý nabídnout nemůže. A to je naše hlavní přidaná hodnota.

Autor: PETR ČECH

Vaše názory

Svěřte se do rukou profesionála

Uherské Hradiště

Svěřte se do rukou profesionála

Několik důvodů, proč přijít na focení do fotostudia Michala Pavláska v Uherském Hradišti: Budete se cítit...

22. 11. 2016
Ručně vyráběný šperk jako originální dárek

Uherské Hradiště

Ručně vyráběný šperk jako originální dárek

Pokud hledáte vhodný dárek pod stromeček, správnou volbou může být například ručně vyráběný šperk. Tvorbou takovýchto doplňků...

8. 11. 2016
Zrelaxujte v termálních lázních

Zrelaxujte v termálních lázních

Slovensko je bohaté na termální lázně. V blízkosti rakouských a maďarských hranic, jen 65 km od Bratislavy,...

1. 11. 2016
Móda ve znamení Slovácka

Slovácko

Móda ve znamení Slovácka

Ještě před pár lety byly prvky inspirované folklorem v odívání spíše výjimkou, dnes se naopak těší velkému...

25. 10. 2016
TOPlist