Novomanželé Janováčovi.

Foto: Pavel Princ

Soutěž dospěla do samotného závěru. V sobotu 13. srpna ve dvanáct hodin a osm minut byli Martina Navrátilová a Jiří Janováč na zámku v Ořechově oddáni. Po třech měsících od zahájení naší soutěže Slovácká svatba roku 2011 a po čtyřech letech jejich vztahu zazněl slavnostní slib, došlo na předání prstýnků a první novomanželský polibek.Den D začal velmi brzy. Prvním místem byl kadeřnický salon. Bylo vidět, že tak brzy, o půl osmé, získat nějaké kloudné věty bude velmi obtížné. "Dobré, až na to, že jsem šel spát ve dvě. Jinak je vše v klidu," řekl kuse Jirka. "Srovnám-li to s maturitou, je to jiné, tam jsem nervózní nebyl vůbec."Martina na přistrčený diktafon reaguje rychleji: "Už je to tu zas! Zatím nic nepociťuji a vnitřní stav bych popsala jako zajímavý. Zatím fakt nevím, snad až doma, nejlépe po štamprli, než se mě Jirka přijede zeptat," žertuje v křesle s natáčkami na hlavě.Ze Salaše zamířil Jirka s autobusem prvních hostů pro nevěstu do Mistřic. "Náš ženich ji v celém kraji hledal. Chtěli jsme již dávno jít, ale ženich kázal zastavit," odrecitoval družba a Jirkův svědek Roman Koníček, když přijeli. Aby to neměl tak lehké, sestry Nelly a Vendula si připravily tři soutěžní otázky. První zněla: Proč nemůže mít letadlo děti? "Nevím," odpověděl Jiří a nemohl na nic přijít. "No, protože má plechový co?" napomáhaly sestry. "Plechový ocas," dokončily. Za pár chvil si ale všichni připíjeli na zdraví, za několik minut našel nevěstu a už se jelo za prvního deště do Ořechova. Po obřadu se se slzami, dojetím, spokojenou náladou a zatahováním SDH ze Salaše vyrazilo na slavnostní hostinu do Le Nautic v pasáži Menton, kde před obědem Jiří nezapomněl poděkovat svému dědečkovi, který se stal hlavním podporovatelem v jejich snaze dosáhnout vítězství. "Když už se do soutěže přihlásili, tak jsem chtěl nějak pomoci a verboval jsem každého, aby jim zaslal hlas," říká Jiří Janováč nejstarší. Jak vidí budoucnost novomanželů? "Myslím si, že když měli takové štěstí a vyhráli, tak si ho udrží a budou nadále spokojeni."Na téma štěstí by se mohla vést dlouhá diskuze. "Celý život člověk hledá nějaké štěstí. Hlavně aby jim to fungovalo, aby se radovali z každé chvilky, co budou spolu, a aby se jim neštěstí vyhýbalo," popřál spokojený Jirkův čtyřiašedesátiletý dědeček, který prozradil, že v rodě Janováčů vždy první kluk nese jméno Jirka, a Martina do toho rychle a hrdě vstoupila: "Aj náš syn bude Jiří." A když to bude holka? "To nevíme, holku neplánujeme," dodala rozhodně.Dědeček se neváhal také pochlubit s další, pro dnešní dobu nečekanou skutečností. "Je to snad rodové, ale já i můj syn jsme se ženili ve dvaceti. Dalo by se říct, že i když se Jirka žení "až" v jednadvaceti, všichni se ženíme velmi mladí," říká velmi energický a usměvavý dědeček, který zastává názor, že člověk, který se neožení z hlouposti, tak z rozumu to má už těžší, ale nic by na svém rozhodnutí neměnil.Ze strany nevěsty prozradila své dojmy a pocity nejstarší sestra Vendula Kromková, která se v roce 2009 vdala taktéž na Salaš. "Mám radost, vdala se mi sestra. Myslím si, že k sobě patří, a těším se, až budu konečně teta, protože děti z nás tří, mám zatím pouze já, a na Salaši přibude další prďous, který si bude moct hrát s naší Viktorkou." Termín byl šibeniční, vše ustáli, ale zažívali perné chvíle. "U nás doma ta atmosféra byla hodně napjatá, protože v měsíci připrav to Jirka se svou povahou flegmatika bral vše v klidu. Proto bych chtěla popřát a vyjádřit stejné přání, které zmínila nejmladší sestra Nelly při slavnostním přípitku, aby si přestali hrát každý na svém písečku. Musí se naučit spolu žít jako jeden. Manželé rozhodují společně a každý musí přistoupit ke vztahu o to vážněji a zodpovědněji," vzkazuje oběma do společného života Vendula.