Usměvavý pár z podhůří Chřibů

Martina: „Nechtěla jsem, aby si mě Jirka bral kvůli výhře v novinách. Rozhodnutí pak bylo společné.“

Posledním z pětice soutěžících je nejmladší pár Martina Navrátilová a Jiří Janováč. Společně bydlí na Salaši, odkud pochází Jirka. S rodiči rekonstruují podkroví rodinného domu, aby se letos nebo nejpozději příští rok mohli vzít a žít ve vlastní domácnosti.

V roce 2008 na Salaš jen na brigádu, za tři roky nastálo. „Chodíme spolu 3 roky a 8 měsíců a seznámili jsme se, když Marťa začala u nás v hospodě dělat servírku,“ prozrazuje Jiří, jak se s Martinou seznámili. Martina ještě doplňuje, proč se asi před rokem na Salaš přestěhovala: „Sestra tu měla v pronájmu hospodu, takže jsem zprvu jezdila k ní na brigády. Pak se na Salaš provdala a narodila se jim malá, takže to mám teď blíž, když za ní jdu na besedu nebo hlídat malou neteř.“

Všech svatebních párů jsem se ptal na vlastnosti, které se jim na partnerovi líbí. Nebylo tomu jinak ani při tomto rozhovoru. „Na Marti se mi líbí, že se s ní můžu pořád usmívat. Jen pohled na ni mě vždy nějak rozveselí,“ říká Jirka a Martina přidává skromně a výstižně: „Jiří je chytrý, má smysl pro humor, je cílevědomý, je super.“

A kdo přihlásil tento pár do soutěže? „Byl jsem to já,“ hlásí se Jirka hrdě. „Napadlo mě to cestou ze školy v autobuse, když jsem viděl plakát avizující tuto soutěž.“ Rozhodnutí padlo rychle. „Hlavní motivací totiž byla odměna v podobě velmi pěkné výhry. Je to skvělá příležitost mít svatbu snů prakticky zadarmo,“ přiznává Jiří, ale současně vyvažuje svoje slova dalším důvodem: „Chtěli jsme zkusit něco netradičního a čekali jsme, jak na to zareaguje okolí, které o tom vůbec nevědělo.“ A pak, trochu v nadsázce, přidává ještě třetí důvod: „A taky, kdo by nechtěl být dva měsíce v kuse v novinách že?“

Do toho vstupuje Martina a popisuje, jak to prožívala ona: „Já jsem se to dozvěděla, když jsem večer přijela z práce. Sice jsem to v novinách viděla a mamka mi říkala, že se máme přihlásit, ale nechtěla jsem, aby si mě Jirka bral kvůli výhře v novinách. Rozhodnutí pak bylo společné.“

Volného času není mnoho. „Moc volna nemáme. Ještě studuji na VŠ ve Zlíně, ale nikdy si nenechám ujít tréninky požárního sportu v našem dobrovolném hasičském sboru,“ prozrazuje Jiří, kterému málokdy za celou dobu rozhovoru zmizel úsměv z tváře. Salaš by nevyměnili za město ani omylem. „Venkov je lepší než město. Když jedu do práce, tak mám skoro trauma. Bydlela jsem v Mistřicích, takže dědina je můj domov. V paneláku bych bydlet nemohla,“ říká na verandě před domem za doprovodu štěbetajících ptáčků.

šťastná čísla: M: 5, J: 99
vysněná dovolená: M: Kanáry, J: lyžařské centrum v italských Alpách
oblíbený film: M: S čerty nejsou žerty, J: RRRrrr
oblíbený sport: M: plavání, J: požární sport
motto: Všechno se vždycky nějak zvládne.
společné přání: Šťastná a úspěšná společná budoucnost ve vlastním domě