FacebookYoutubeInstagram

Márdi: Na kytaru jsem se naučil jako Dalibor… z nouze

Tasov Společnost 8. 8. 2008
Márdi: Na kytaru jsem se naučil jako Dalibor… z nouze
Foto: pas

Na Besedě u Bigbítu v Tasově zahrála v sobotu i Vypsaná fiXa, jedna z našich nejoblíbenějších kapel. Nažhavenému publiku předvedli parádní koncert i díky tomu, že skvělé festivalové atmosféře podlehla i kapela. Z jejich vystoupení jako vždy vyzařovala sranda a pozitivní energie. Písničky plné příběhů a zajímavých textů protkané melodičností a rytmikou, úplně ovládly všechny přítomné. První řady pogovaly jako o život, až musela ochranka vlastním tělem zadržovat železné zábrany. Márdi neustále povzbuzoval kotel, komunikoval a vtipkoval s lidmi.

Michal Mareda (Márdi) - zpěv, kytara, Milan Kukulský (Mejla) - kytara, Petr Martínek (Pítrs) - bicí, Daniel Oravec (Mejn) - basa zahráli největší hity a opět se projevili jako pohodoví muzikanti, kteří si nehrají na velké hvězdy a snaží se být svým fanouškům co nejblíže. Před koncertem jsme pokecali s Márdim, který nás nechal nakouknout do života kapely i jeho samotného.

Jak tráví Vypsaná fiXa prázdniny? Jezdíte někdy někam spolu, nebo spíš každý zvlášť?

Hodně pracujeme. Teď jedeme nejlepší sezónu, hrajeme v dobrých časech, takže nám nezbývá, než odpočívat dle svých možností - každý si musí kousek volna urvat mezi koncerty a prací.

Jak vnímají kluci z kapely to, že už vás po tolika letech začala hudba živit? Že jste profici? Kolik vás ještě pracuje a zároveň hraje?

Všichni pracují, mimo mě. (smích) Ti, co je práce bavila, si ji nechali a já jsem pořád čekal, až ta moje doba přijde - vždycky jsem se chtěl hudbou živit, protože mi to jde nejlíp. Kluci to chápou a berou. Nekafrají, že nemusím vstávat do práce... (smích)

Studoval jsi pedagogickou fakultu, ale nechal toho rok před koncem. Nelituješ toho?

To víš, že lituju! Až teď, s odstupem času, vím, že jsem neměl odcházet a dostudovat. Nu což ... co se dá dělat. Ale ségra se teď stala doktorkou, tak jsou rodinné ambice ukojeny alespoň někým. (smích)

Vaši asi z tvého úprku ze školy moc nadšení nebyli.

No jo, to bylo tehdy strašný. Šel jsem na civilku a hrál a dlouho zkousávali, že jsem nedostudoval. I když byla máma hodně naštvaná, respektovali mé rozhodnutí, protože vždycky chtěli, abych dělal to, co mě nejvíc baví a čemu trochu rozumím. Když se podívám nazpátek, mohlo to být tehdy doma ještě horší, než bylo. Po nějakém čase mi bylo odpuštěno, dokonce někdy na koncert VF zajdou.

Na české scéně hrajete už pěkně dlouho, ale až v posledních letech vám sláva prudce vylítla nahoru. Vadí ti, že jste známí mezi mladými lidmi? Dáš si s někým panáka, když tě pozvou? Podepíšeš se, když poprosí o podpis na ulici? Nebo spíš děláš mrtvého brouka?

Snažím se spíš držet v ústraní a nijak se nezviditelňovat. Ale když mě někdo na ulici zastaví a poprosí o podpis, do fucku ho nepošlu. Ta sláva je jen relativní - stačí vyjet na Slovensko nebo do Polska a tam si teprve uvědomíš, že tady v Čechách je to Hobitín, který přejedeš za jeden den. Slávu necháš na čáře a v jiné zemi tě na ulici nikdo nezastaví... Skutečná popularita je úplně někde jinde a jsme tedy moc vděční, že ji máme aspoň tady.

Říká se, že když jsi se poprvé dostal do kapely, skoro jsi neuměl hrát na kytaru a k mikrofonu jsi se dostal spíš náhodou… Co je na tom pravdy?

V podstatě to bylo tak, že jsem se k první kapele K.R.K. dostal jen díky fotce, kde mě někdo vyfotil s kytarou, na kterou jsem uměl asi dva akordy. Kluci si mysleli, že hrát umím, a pozvali mě na zkoušku, když sháněli kytaristu. Napoprvé jsem jim pomohl uklidit zkušebnu, a na opravdovou zkoušku druhej den už jsem ze strachu nedorazil. Naštvali se na mě, ale za rok mě pozvali zase a nějak se prostě stalo, že jsem tam zůstal pak spíš zpívat než hrát. Když jsme založili VF, byl jsem paralelně v obou kapelách, než se KRK rozpadla... byla to tehdy prostě skvělá prča.

A kde nastala ta změna? Teď už cvičíš poctivě?

Stejně, jak naučila nouze hrát Dalibora na housle, tak jsem se i já naučil hrát na kytaru, když s námi nejezdil náš kytarista. Hrávali jsme ve třech a někdo se sakra na tu kytaru přece hrát naučit musel. (smích) Doma teď hraji na španělku. Ani ne kvůli cvičení, ale protože se odreaguji, uvolním a moc mě to baví...

Kdo tě hudebně ovlivnil, koho si v muzice vážíš?

No, to je jasný - nejraději mám Pixie, energie, která z nich vychází, mě vždycky dostane. Nedávno jsem si koupil nový rádio do auta a byl jsem naprosto nadšený sólovkou Franka Blacka... To je prostě něco s velkým N!

Když si pustíš vaše staré desky - změnil bys na nich něco, nebo jsi spokojený?

My máme tvorbu rozdělenou na demo snímky a oficiální cédéčka. Na cédu už nic nezměníš, je to nahraný a nic s tím neuděláš. Spíš se dohadujeme, který ze starých písniček bychom pořádně nahráli a zařadili na oficiální cédo, jinak pohoda.

Tvé texty bývaly plné metafor, literárních či imaginárních postav - ale na poslední desce Fenomén už jsem je nenašla. Proč ta změna?

Tak to nějak bylo. Přistoupil jsem k tomu trochu jinak, i když v podstatě tvořím pořád stejně - jen jsem tomu nechtěl dávat takový prostor. Každá písnička se u nás dá vysvětlit třema větama, je to jako krátký film. A je jedno, jestli jsou tam literární odkazy nebo postavy. Myslela jsem spíš na to, že díky odkazům v písních mladé lidi přivádíš k literatuře a čtení… Máš pravdu - je to tak, že Fenomén byl trochu osobnější. Snažil jsem se o to, abych byl knížka vlastně já.

Už delší dobu píšeš knihu, jak to vypadá?

Doufám, že to vyjde a vydám ji zároveň s novou deskou.

Tvé písničky jsou příběhy - všechny jsi je prožil, jsou to sny, nebo zážitky přátel? Kde bereš inspiraci k psaní textů?

Těžko říct. Většina vychází z reálné situace a já to pak dotvořím. Někdy mě překvapí, že se lidi v písních poznají, proto musím kouzlit, aby nebylo všechno prozrazeno.

Někde jsem četla, že se ti melodie zdávají, zjevují ve snech. Fakt? A pamatuješ si to vůbec?

Několikrát se i to stalo, že se mi fakt zdála melodie, písnička.Tak ji nahraju na diktafon, abych do rána nezapomněl.

Počkej, ty chodíš spát s diktafonem?

(smích) Párkrát se mi stalo, že jsem zapomněl, proto mám na stole u postele diktafon v pohotovosti... nebo si úryvky, který mě napadnou, zpívám do mobilu, kdekoli mě napadnou. Znáš to - za dvě minuty prostě nevíš, nevzpomeneš si, jak to sakra bylo.

Chodíte ještě se spřátelenými kapelami z Pardubic (San Piega, jak jsi ho přejmenoval) na pivko?

V San Piegu už moc nejsme, ale pořád se kamarádíme s klukama z Volantu, Duklou Vozovnou... Někdy na pivko zajdem.

Písnička Dezolát zazněla v novém českém filmu Václav - nechtěl by sis tam zahrát větší roli?

Epizodní roli v dobrým českým filmu bych neodmítnul. Myslím ale, že nejsem moc dobrý herec. Teď jsem sice shodou okolností jednu nabídku dostal, ale ještě nevím, jak to dopadne, tak to nechci zakřiknout... neprozradím. (smích)

Stíháš ještě pořád tolik číst jako dřív?

Jasně, to si sebrat nenechám - ničemu to nebrání. Začal jsem dokonce ve velkým sjíždět dývka s filmy. Miluju filmy z osmdesátých let a antikvariáty. Je to hrozně zábavné, i když jen projdeš a nic třeba nekoupíš. Teď marně sháním Kaleidoskop, tak kdyby někdo měl...

Jak se vám na Besedě u Bigbítu líbí?

Nikdy jsme tady nehráli, tak jsme sami zvědaví, jakou vytvoří kamarádi atmošku, jak nás nabudí. Na jižní Moravu jezdíme hrozně rádi, vždycky tam byly jedny z našich nejlepších koncertů. Vypadá to tady ale suprově, tak se na pódium už hodně těším.

Autor: IVA TYMROVÁ

Vaše názory

Na multižánrové Besedě byla pohodička

Tasov

Na multižánrové Besedě byla pohodička

Topolový háječek v Tasově o víkendu ožil. Sjeli se sem návštěvníci z celé republiky i Slovenska a...

8. 8. 2008
Střelba z dobových zbraní pod Buchlovem

Buchlovice

Střelba z dobových zbraní pod Buchlovem

Skupina historického šermu Morrigan, která vznikla v roce 1996, tento víkend uspořádala na louce pod Buchlovem 2....

6. 8. 2008
Prezentuje se i armáda

Uherské Hradiště

Prezentuje se i armáda

Letní filmovou školu v doprovodném programu otevřel také projekt Přepisování minulosti (Roky 1948 a 1968 pohledem normalizace)....

31. 7. 2008
Ještě toho musím moc stihnout

Uherské Hradiště

Ještě toho musím moc stihnout

Legendární slovenský filmový režisér Juraj Jakubisko, přezdívaný Fellini Východu, byl hostem letošní Letní filmové školy. Promítnuto bude...

31. 7. 2008

Související

Tasov

Beseda u Bigbítu potvrdila svou exkluzivitu

Dovedete si představit špičky světové nezávislé hudební scény, které po polňačce přijedou do topolového hájku? To přesně...

Tasov

Beseda u Bigbítu se stává kultem

Americká postpunková hvězda, britský synthpop, živelné australské country, belgický metal i horňácká cimbálka, takové kombinace na Besedě...

Tasov

V Apollónově chrámu najdete kulturní maraton stand-up, slam poetry, básníků, přednášek a písničkářství

Tradiční Apollónův chrám připravil svělý program v podobě stand-up, slam poetry, fyzického básnictví, přednášek o fake news,...

Tasov

Pavel Uretšlégr se svým týmem Besedu u Bigbítu dostal na vrchol

Beseda u Bigbítu (BuB) si za více jak čtvrtstoletou historii vydobyla výsadní postavení kvalitního nekomerčního festivalu, na...

TOPlist