FacebookYoutubeInstagram

Miroslav Valenta: Na tátu jsme pyšní

Uherské Hradiště Společnost 13. 8. 2018
Miroslav Valenta: Na tátu jsme pyšní
Foto: sal

V neděli 12. srpna uběhlo přesně deset let od úmrtí Miroslava Valenty, kterému řada lidí na Slovácku neřekla jinak než „Senior“. Miroslav Valenta rozjel bezprostředně po revoluci se svými syny Ivem a Miroslavem podnikání a jako první provozovali prodejnu potravin na Velkomoravské ulici ve Starém Městě. Spousta lidí z Hradiště tehdy jezdila i v neděli do prodejny na čerstvé rohlíky nebo denní tisk. „Tehdy jsme se v prodejně střídali na směnách celá rodina. Já, bratr, otec, strejda, maminka nám dělala účtařinu. Prostě už tehdy držela rodina pohromadě,“ vzpomíná na počátky podnikání dnes dvaašedesátiletý pokračovatel rodinné tradice jména Miroslav Valenta. 

V průběhu dalších let pak společně vybudovali jednu z nejsilnějších českých firem, která má dceřiné společnosti ve více jak dvaceti zemích celého světa. Podnikatelský duch rodiny Valentů výrazně poznamenal tvář i život města, do kterého společnost SYNOT investovala stovky milionů korun.

Přestože jsou oba synové téměř v „důchodovém věku“, energie mají stále na rozdávání jak v podnikání, tak při výchově svých dětí. Ivo Valenta má svou rodinu ve Zlíně a Miroslav Valenta pevně zakořenil v Uh. Hradišti. Právě s ním jsme zavzpomínali na otce, který mimo jiné stál u zrodu jak Nadace SYNOT, která podpořila slovácký region stamiliony korun, tak také fotbalového klubu 1.FC SLOVÁCKO, který přinášel a přináší radost statisícům fanoušků v nejvyšší soutěži.
Pane Valento, spolu s otcem a bratrem jste přišli v devadesátých letech na Slovácko z valašského Rožnova pod Radhoštěm. Bratr cestoval po celém světě, ale vy jste se usadil v Uh. Hradišti. Díky čemu jste zapustil pevné kořeny právě na Slovácku?

Ano, jsme Valaši a valašské geny v nás už zůstanou. Ale když se osobně ohlédnu za svým dosavadním životem, tak jeho převážnou část jsem strávil na Slovácku. Našel jsem tady skvělé lidi, kteří jsou schopní, pracovití a mají v sobě trochu jinou „jiskru“, než mají Valaši. Mě si získal slovácký region folklorem, vínem a hlavně chutí zdejších lidí radovat se ze života a užívat si jej. Jsem rád, že tu radost si mohu užívat s nimi. Samotné Uherské Hradiště mně učarovalo řadou věcí a svůj domov jsem našel ve Vinohradské ulici, kde se rádi navštěvujeme se sousedy, ochutnáváme různá vína a přijde při tom samozřejmě i na slováckou písničku. Mimochodem - svoji roli mezi sousedy jsem zdědil po tátovi. Musím říci, že srdce už mám v Hradišti.

Co jste ještě po vašem otci zdědil?

Na rozdíl od bratra určitě postavu. (smích) Ale vážně. Zdědil jsem po něm zřejmě zálibu v degustaci vín, v zájmu o lidi kolem sebe i jejich problémy. Poznávám to s přibývajícím věkem čím dál víc. Táta měl obrovské charisma, díky kterému z něj vyzařoval přirozený respekt, ale na druhou stranu dokázal respektovat názor druhého. V dětství byl na nás třeba v basketu hodně tvrdý. Museli jsme být nejlepší nejen v utkání, ale i na tréninku už jen proto, že byl trenér týmu a my jeho synové. Jak jsme ale dospěli, tak nás bral od prvopočátku jako rovnocenné parťáky a my jsme mohli společně a rovnocenně probírat naše problémy.  Firemní i osobní. Ale vzpomínám si také, že když jsem mu zalhal, tak to vyřešil jednoduše: Jednu mi „přišil“… A to mně bylo jednadvacet let. Nesnášel lež, přetvářku a podrazy.

Společně jste tvořili pevnou trojici. Měli jste v ní nějak rozdělené role?

S Ivem jsme byli plní elánu, sil, nápadů. Proto jsme firmu tlačili neustále dopředu. Táta na nás vždy tak trochu dohlížel a hlavně se staral o mezilidské vztahy, fotbal, nadaci a dalších spoustu věcí. Rád na tu dobu vzpomínám a je škoda, že odešel tak brzo. Ještě mnoho krásných chvil bychom s ním my všichni určitě zažili.

Dávali jste si ve vaší „trojici“ nějaké cíle?

Vždy jsme měli ty nejvyšší cíle. Ať už to bylo v podnikání anebo při podpoře veřejných projektů. Prostředky, které firma generovala a generuje, z převážné části investujeme do míst, kde se tyto prostředky rodí, a směřujeme je k lidem, kteří je vytvářejí. Proto investice do nemovitostí, ale i k lidem, k podpoře jejich aktivit, zájmů a také k lidem, kteří potřebují pomoc svého okolí. Při založení nadace jsme velmi dbali na to, aby se prostředky dostaly do všech možných spolků i veřejných institucí a samozřejmě k lidem, kteří z různých důvodů potřebují pomoc silnějšího. Stát nikdy nevěnoval všem veřejným, mnohdy i spontánním aktivitám svých občanů dostatečnou pozornost a nedával jim dostatečnou podporu. A dnes je ta situace ještě horší. Dnes totiž ty aktivity spíše blokuje, někdy dokonce i zakazuje. Lidově řečeno: hází klacky pod nohy. A to mně hodně vadí.

Váš otec byl mezi Hradišťáky velmi oblíbený, naplno se zapojoval do veřejného života. Spolu s bratrem jste byli v jeho stínu a až senátní kampaní z něj Ivo vystoupil. Vás veřejný a možná i politický svět nezajímá?

Máte pravdu v tom, že táta byl v tomhle směru hodně aktivní. Byl vstřícný k lidem, ať už u nás ve firmě anebo i ve svém okolí. My jsme se ale od něj tuhle vlastnost snažili naučit, i když to navenek možná tak nevypadalo. Stále je mezi námi a nemyslím tím to, že jeho bustu máme v naší kanceláři… Ale zpět k vaší otázce. Veškerou energii jsme dlouhou dobu vkládali do podnikání. Když ale dospějete do určité životní etapy, nasbíráte nějaké zkušenosti, něco vybudujete, tak začnete vnímat věci okolo sebe trochu jinak. Ivo se do té etapy dostal možná dřív, ale to neznamená, že já bych byl v zájmu o věci kolem sebe uzavřený. Naopak! Dosud jsem však měl ten svůj „veřejný svět“ se svými nejbližšími, kamarády. Možná byste se divil, kolik „zastupitelstev“ s mými známými, na kterých jsme probrali spoustu aktuálních problémů naší ulice, Uherského Hradiště i celé společnosti, proběhlo u mě ve sklepě. (úsměv) Takže osud našeho města mi není lhostejný a rád se budu na jeho budoucnosti dál podílet. Lhostejný mně ale není ani vývoj celé společnosti. Máme s bratrem odrostlé, ale i malé děti a hlavně kvůli nim nám není jedno, v jaké společnosti budou žít.

Na seniora stále vzpomínají fotbaloví fanoušci, kteří mu v neděli věnovali „choreo“. Udělalo vám radost?

Samozřejmě mě potěšilo, že i mladší fanoušci stále ctí tátovu památku. Stadion nese jeho jméno… Táta za fotbal doslova dýchal. Sám často říkal, že léta ve fotbalu byla jeho nejkrásnějším životním obdobím. Často za námi chodil a říkal: Kluci, kupme toho nebo onoho hráče… A my jsme ho museli někdy i krotit. (úsměv) Vzpomínají na něj ale nejen fanoušci, ale i bývalí hráči. Dokázal s nimi mluvit o obyčejných problémech, pomáhal jim při jejich řešení… Prostě dokázal být k lidem lidský a to je vlastnost, která je v dnešním světě vzácná. Na svého tátu jsme a budeme pyšní.

S Ivem máte stejné datum narození. Málokdo by však hádal, že jste dvojčata. Hodně lidí vás vnímá jako rozdílné osobnosti. Musel vás otec často usměrňovat a „srovnávat“? 

Jsme hlavně bráchové. To, že jsme dvojčata, není dnes už vůbec podstatné. Když máte jednou pevné rodinné pouto - a to je to nejcennější, co nám táta předal, tak vás nemusí nikdo usměrňovat a srovnávat. Vždycky jsme táhli, táhneme a potáhneme za jeden provaz. Klíčové rozhodnutí spolu vždy probíráme a pokaždé najdeme shodu, která je ku prospěchu věci. Proto se nám podařilo vytvořit něco, co má nějakou hodnotu. Jinak ale máte pravdu, že jsme možná zájmově nasměrováni do různých oblastí. Mě to vždycky táhlo více k umění, práci se dřevem, hudbě, estetice… Brácha zase pořád něco vymýšlel, budoval, rozvíjel…

 

Autor: les

Vaše názory

Nejchutnější guláše od naplavenin ze Sušic a mařatických hasičů

Košíky

Nejchutnější guláše od naplavenin ze Sušic a mařatických hasičů

Gulášpárty, tradiční soutěž ve vaření guláše na Košíkách, zažila něco neskutečného. Veřejnost, která hodnotila nejchutnější počin, našla...

13. 8. 2018
Den s Ivou Janžurovou

Uherské Hradiště

Den s Ivou Janžurovou

Šestadvacetiletý Štěpán Goiš je inspicientem Slováckého divadla a je známý i z rolí v komedii Mnoho povyku...

9. 8. 2018
Každý film by měl mít tajemství, těm dnešním ale chybí

Uherské Hradiště

Každý film by měl mít tajemství, těm dnešním ale chybí

Hostem Letní filmové školy byla česká herečka Iva Janžurová. Držitelka dvou Českých lvů a Ceny Thálie besedovala...

8. 8. 2018
Pátý titul Tomáše Daňka

Salaš

Pátý titul Tomáše Daňka

Úmorná vedra přilákala k salašské požární nádrži desítky nadšenců, kteří se zúčastnili tradičního klání v překonávání pětadvacet...

7. 8. 2018
TOPlist