Fabiana Marholtová

studentka, 15 let

Uherské Hradiště - Dobrý den přeji. Když jsme dostaly s ostatními slečnami za úkol napsat něco o sobě, moc mne to nenadchlo. Myslím si totiž, že člověk sám na sebe nemůže napsat charakteristiku, měli by to za něj udělat jiní, jeho nejbližší. Proto napíšu jen fakta a základní informace, zbytek bude jen na vás, milí čtenáři. Příležitostí poznat se budeme mít jistě spousty. Narodila jsem se a stále žiju přímo v Uherském Hradišti, ve „vinné uličce“, tedy v Mařaticích - bude tomu už šestnáct let, co běhám po světě. S gustem svou tvrdohlavostí a prořízlou pusou vyvádím z míry starší sestru, mámu a babičku - u nás doma je poněkud babinec. Jak jsem se již zmínila, jsem tvrdohlavá, ukecaná, nespoutaná, usměvavá a hrozně ráda se obklopuju lidmi, protože dle mne z přátelství je člověk živ. Mám ráda léto, brusle, máminy pletené ponožky, smích, plavání, škrábání na zádech, telefony před usnutím, zmrzlinu (ne čokoládovou), vytáčení mé starší sestry, teplou sprchu, utrácení peněz za absolutně nepotřebné věci, kopretiny, vůni po dešti, volejbal, kreslení, tanec, boty bez podpatků, svou žehličku na vlasy a hlavně lidi. Neberte tento „životopis“ moc vážně, protože vážného v dnešním světě není nic a člověk by ho měl brát s nadhledem a humorem. Pro focení s panem Pavláskem jsem si vybrala „slušňácké“ oblečení úspěšných asistentek a manažerek, protože v září nastupuji na ekonomický obor střední školy ekonomické ve Starém Městě a v budoucnu to možná bude moje profese.
Tuto soutěž beru jako určitou příležitost, možnost posunout se někam dál, protože cesty osudu jsou nevyzpytatelné a člověk by měl jít po hlavě do všeho, co mu život postaví do cesty. Když vyhraju, co se bude dít? Sama nevím, ale moc ráda se nechám překvapit…

<<< zpět na přehled soutěžících