FacebookYoutubeInstagram

Den, noc, svátek, nesvátek, furt se hrká

Uherské Hradiště Zajímavosti 14. 10. 2009
Den, noc, svátek, nesvátek, furt se hrká

Taxikář Pavel Kulík z Uh. Hradiště.

Foto: pri

Pavel Kulík: Vozíme léky, bečky piva, pizzu, květiny a dokonce třeba i nakupujeme v marketu

Je to už nějaký ten měsíc, co jsem se pokoušel domluvit si schůzku a rozhovor s taxikářem, a teprve pár týdnů, co se mi konečně k této profesi podařilo přiblížit. Když jsem po třech hodinách odcházel a uvažoval, jak ji uvedu, neustále se mi honilo hlavou jedno, a to neskutečná  rozporuplnost a směsice myšlenek nad tím, co jsem i za tak krátkou dobu zažil a dozvěděl se. Možná přeháním a více by mě překvapila práce kriminalisty, doktora při zásahu u vážné dopravní nehody, vědce, misionáře, chování politika, ale i tak si myslím, že taxikáři jsou malý svět ve světě a nemají to vůbec  lehké. I když, kdo dnes má? Jelikož jsem měl možnost nahlédnout do ní pouze krátce, nemohu hodnotit všechna pozitiva a negativa této činnosti erudovaně, nicméně poprvé si nejsem jistý, jak správně zhodnotit toto povolání, společností obecně brané jako lukrativní job.

Na sedadlo vedle řidiče mi dovolil usednout jak řidič vozu Pavel Kulík z Uh. Hradiště, tak také jeho zaměstnavatel Jan Vachůnek. Některá zjištění se nejspíš nikdy černá na bílém neobjeví, protože buď jsou zavádějící, nebo by odhalila nepříjemné skutečnosti. Takový je svět. Nesouhlasím s ním, ale jestli víte co s tím, klidně přijďte a udělám s vámi rozhovor. Bylo by ale dobré, kdyby to bylo řešení pro všechny, a ne jen pro některé nebo pro vás samotné.

I taxikáři chodí na směny

Kdo si myslí, že taxikáři nemají pravidelnou směnu, ten se plete. Je to až na výjimky naprosto stejné zaměstnání jako každé jiné. „Můj šéf má čtyři auta a jen jedno, pokud není zapotřebí, jezdí přes den. Já pravidelně začínám v šest večer a končím v šest ráno. Jsme tak domluvení, takže už tři roky v kuse  dělám jen noční," prozrazuje na úvod Pavel Kulík. Když se Hradišťáka zeptáte, kde mají stanoviště vozidla taxislužby, většina odpoví, že je to u Grandu.  „Vše záleží na dnu v týdnu, ročním období, jestli je před výplatou, nebo po ní, jestli se děje v okolí něco zajímavého, prostě nic není 100% a nemá to přesná  pravidla, kdy, kam a v kolik jedu. Dá se to vypočítat tak jako počasí, co bude zítra," s úsměvem říká Kulík.

Víkend mají taxikáři v pondělí a úterý, popř. ve středu nebo čtvrtek. Vše záleží na domluvě a potřebě jednotlivých řidičů. „Když v šest přijdu a není práce, tak tu s klukama z naší firmy nebo tady s Pavlem Körberem od Taxi Kubeš sedíme nebo stojíme u aut. Občas se stane, že tu čekáme dvě, dvě a půl hodiny, než  někdo dojde a nasedne nebo zazvoní telefon, to ale bývá většinou ve slabší dny, jako je neděle a pondělí - je to taková mrtvá doba. Dnes je pátek, mohlo by to být spíš, ale uvidíme. Vše je proměnlivé. Pravidlo prvního taxi u nás nefunguje, všude jinde jo, ale tady ne. Zajíždíme do řady za sebou, ale jinak se to řídí samovolně," doplňuje Kulík u kávy.

Nešťastná krize a podbízivá konkurence

Třicet čtyři taxíků na Uh. Hradiště je pro zákazníka možná příjemný počet. Může si vybrat, ale současně z toho pramení spousta nešvarů. Za prvé je tu ona tolik přetřásaná krize. „Lidé, pokud je to menší vzdálenost, jdou pěšky nebo pokud jedou za zábavou, domluví se a jeden z rodiny je zaveze nebo někdo z nich nepije, aby mohl řídit. Dnes to není jako před třemi lety. Nehledě na to, že nás tady bylo dvacet, teď 34, což je nárůst o víc jak padesát procent. Úbytek zákazníků je značný," říká Kulík.

Za druhé: jezdí se každou cenu. „Tento problém se týká hlavně nových taxislužeb nebo jednotlivců, kteří s taxíkem jezdí. Lidé vědí, že si mohou dovolit smlouvat. Funguje to tu jak na tržnici a lidé se k vám taky tak chovají, nemají žádný respekt. Rozhodně nikdy na nikom neklečíme a nedolujeme z něho peníze. Ženské v obchodě běžně sprostě jistě nenadávají," dodává Kulík.

Statisticky vyjádřeno: „V průměru se jezdilo 5 000 km, dnes je to maximálně 3 000 km za měsíc. Je to jednoduchá matematika. Lidé začali šetřit. Počet lidí je přibližně stejný, ale neudělají stejný počet zakázek, jaký udělali, než přibylo aut," uzavírá Kulík toto téma.

Zákazníci

Tak jako všude se zákazníci dají rozdělit do několika skupin. „Jsou lidé, kteří jezdí pravidelně jen s jedním řidičem a oblíbenou firmou, kterou si vyberou. Až na výjimky je ale lidem vlastně jedno, do čeho sednou. Kolikrát je škoda luxusního auta, protože nevozíme jen střízlivé. V globále jezdí všechny věkové  kategorie. Možná víc jezdí mladí, protože rodiče o ně možná mají větší obavu, aby se ze zábavy v pořádku dostali domů," hodnotí Kulík věkový průměr zákazníků. Každá noc je jiná. „Někdy je 20 - 25 jízd, někdy stojím, jindy se nezastavím. Fyzickou sílu jsem naštěstí prozatím nemusel použít, ale jednou mi jeden utekl bez zaplacení," dodává Kulík.

Držák? Káva a cigarety

Čas před auty nebo v zahrádce se zabíjí porůznu. Nejčastěji je to kávou, cigaretou nebo nealkoholickým pivem. „Káv vypiji dost. Za noc zvládnu klidně i sedm. Je to spíš psychická záležitost a myslím si, že mě to nějak udrží, ale jestli je to pravda, nevím. Když už je velmi zle a cítím únavu, tak na to naložím nějaký energeťák. Nešvar, který jsem si vypěstoval, jsou spíš cigarety. Vykouřím až třicet za noc, ale přes den ani jednu," říká Kulík. A dodává: „Je  tu nuda, když tu stojíme a čekáme, kouříme tu všichni. Od doby, kdy jezdím taxíkem, tak kouřím jak prokoplé kamna."

Že by první zákazník?

Více jak hodinové povídání přerušuje smršť telefonátů na všechny telefony okolních taxikářů. „Takto to funguje. Sedíme tu, a pak jako když se roztrhne pytel a všichni chtěji hned a teď. Nicméně s tím se počítá," doříkává Kulík už také s telefonem u ucha. Volá první zákazník, který chce, aby v osm přijel k hospodě U Kokavců. „Dobře, v osm jsem tam a paní zavezu do Jalubí. A kam že to dál ještě jet? K rybníku Gramanec? To ani nevím, kde je, a jestli tam mám být o čtvrt na devět, tak to nestihnu. Jak pojedu zpět z Jalubí, zavolám a upřesníme to," končí hovor Kulík.

Přes dalšího taxikáře kolega Körber zjišťuje, že rybník Gramanec je mezi Ostrožskou Novou Vsí a Ostrožskou Lhotou. Nasedáme do auta. „První, co musím udělat,  je vytisknout kompletní vyúčtování a přehled o všech transakcích za uplynulou dobu. Je to taková uzavírka po 24 hodinách," dodává Kulík a vyrážíme.

Jsme na místě

Přijíždíme na smluvené místo, paní nastupuje do vozu a já se nemohu ubránit a po vzoru pořadu Taxi prosím se jí pokusím překvapit. I když nekladu  žádné soutěžní otázky, za které by mohla inkasovat tisícovky, vesele se pouští do povídání. „Taxíkem jedu teprve podruhé v životě. Jsem kolařka, ale dnes mi vyletělo koleno a jedu hlídat vnoučata. Když mě potřebují, tak pro mě museli poslat. Zpět v noci nepojedu, když už někam jdou, tak toho chtějí využít, takže tam budu až do rána. Jak říkám, taxíkem jedu dnes podruhé a jízdu si užívám. Pane řidiči, jeďte trochu pomaleji, ať se můžu kochat," prožívá jízdu opravdu veselá paní, která mi ale nechce prozradit jméno.

Takových zákazníků více

Rozhodně jsem se při první jízdě bavil, protože paní byla velmi mile upovídaná, vzpomenula, že poprvé taxíkem jela, když jí umřel tatínek, jak byla na  koncertě Marie Rottrové, takže cesta do Jalubí uplynula co by dup. Když zeťák jízdu zaplatil, Kulík volá, jestli platí další zákazník u rybníka. Objednávka platí, ale po cestě do Ostrožské Nové Vsi se ještě zastavujeme rozměnit peníze. „Lidé platí vesměs velikýma. Na benzínce měnit nejde, protože tržbu odevzdávají nebo mají také plno velkých bankovek, takže jezdím na hernu. Jsem tu  skoro noc co noc," vysvětluje Kulík zastávku v herně.

Za Ostrožskou Novou Vsí opravdu skoro v poli na nás čeká další zákazník, který prozrazuje, že právě nahodil pruty a na Fialku do Kunovic se chce nechat zavézt na pivo. „Zákazníci jsou různí, jak jsem vzpomínal," poznamenává Kulík s údivem prolínajícím se s úsměvem.

Je devět hodin. Stojíme opět před Grandem, cvrčci cvrkají, je vlahá noc a Havlíčkova ulice ožívá. Usuzuji, že i v době krize nejspíš mladí lidé hluboko do kapes nemají. Jen, aby nechybělo...

Jízda na dluh

Aby si udrželi své zákazníky, bez dluhů to nejde. „Pokud vezu známého a vím, že se mnou pojede i příště, tak ho prostě odvezu i na sekeru, protože vím, že mi to zaplatí. Když bych ho neodvezl, už by mohl jezdit s jiným. Musím si ale hodně rozmyslet, jestli to udělám nebo ne. Někomu se stane, že mu prostě dojdou peníze, proto není problém to snést. Taxikář je poslední v pořadí, kteří dostává zaplaceno. Občas si někdo zapomene spočítat, kolik ještě musí zaplatit za cestu. Kolikrát se také na konci směny stane, že jsme v mínusu. No, není to lehké,“ povzdechl si Pavel Kulík.

Bezpečnostní pravidla

Vykonávat taxislužbu s sebou nese jisté povinnosti. „Obecně se dá říct, že je to auto jako každé jiné. Je jen zapotřebí chodit každý rok na technickou kontrolu a také se na vozidlo vztahuje navýšená pojistka a silniční daň. Při nástupu každý řidič musí projít psychologickými testy, znovu složit úspěšně autoškolu a k tomu ještě mít zdravotní prohlídku u lékaře. Každý rok následuje přezkoušení řidičských dovedností a co dva roky zdravotní prohlídka," popisuje Kulík podmínky, které musí auto i řidič splňovat.

Taxi jako nákupní taška

Osobně jsem nevycházel z údivu, i když samotné taxikáře to dnes již nepřekvapí. „Stává se dnes již běžně, že nám zákazníci volají a chtějí udělat nákup.  Vozíme léky, bečky piva, pizzu, květiny a dokonce třeba i nakupujeme v marketu. Nahlásí mně seznam, co mám koupit, zajedu do marketu a dovezu jim to. Sice je to někdy divné, ale na druhé straně je to lepší, než kdyby mi měl někdo utéct z auta bez zaplacení nebo jezdit na dluh," popisuje Kulík nový druh služby.

Vesměs se tato služba poskytuje jen stálým a známým zákazníkům. „Nakupování je obvyklé, ale zajímavostí už bylo, když mi zavolali z Východu a chtěli po mně přivézt snídani z Grandu, že tam mají objednané palačinky. V deset jsem zašel na bar, servírka donesla přepravky a zaplatil jsem. Cestovné a účtenku mi pak vyrovali na místě. Nejsou to manýry bohatých, byli to obyčejní lidé," dodává Kulík.

Kolega u stolu přidává: „Já jsem zase měl zákazníka, který chtěl přivézt z benzínky kindervajíčka pro ženské v nočním podniku. Jsou to takové kuriózní situace."

POPIS auta:

Škoda Octavia combi TDi 1,9

66 kW

spotřeba 4,8 - 6 l/100 km

ABS, ASR, klimatizace

PRO

baví mě to, rád jezdím s autem

kontakt s lidmi

lidé často vyprávějí své příběhy

PROTI

půl noci před Grandem a půl na cestách

nynější finanční situace

nárůst neseriozních taxikářů i zákazníků

začal jsem kouřit

 

Autor: PAVEL PRINC

Vaše názory

Slováckých slavností se zúčastnilo 3723krojovaných

Slovácko

Slováckých slavností se zúčastnilo 3723krojovaných

Folklorní fond Nadace Děti - kultura - sport pro letošní rok dospěl do malého finále. V sídle...

11. 10. 2009
Topmodelka pomůže dětem v kraji

Zlínský kraj

Topmodelka pomůže dětem v kraji

Nová pravidla, ale snad ještě větší zájem pomoct znevýhodněným dětem ve Zlínském kraji opět spojily snažení Nadace...

8. 10. 2009
Na zápas s novou výstrojí

Uherské Hradiště

Na zápas s novou výstrojí

Jedním z těch, kteří si v neděli díky Nadaci Děti - kultura - sport odnesli šek v...

4. 10. 2009
Hádky o peníze z loterií pokračují

Zlínský kraj

Hádky o peníze z loterií pokračují

Lidovečtí poslanci pokračuji ve válce proti hazardu. Dokonce toto téma označili jako jednu ze svých priorit. Přitom...

3. 10. 2009
TOPlist