FacebookYoutubeInstagram

Jiří Pavlica: Jednoznačně chci být poslem dobrých zpráv

Staré Město Zajímavosti 7. 1. 2019
Jiří Pavlica: Jednoznačně chci být poslem dobrých zpráv

Jiří Pavlica.

Foto: Marek Malůšek

Celoživotním programem jsou tři P - Pohlazení, Poznání a Poselství

Muzikanta, skladatele a primáše Hradišťanu nemusíme dlouze představovat. Svou muzikou proslavil Slovácko takřka po celém světě. Pro jeho nadhled a přístup k životu jsme si jej vybrali k novoročnímu rozhovoru DOBRÉHO DNE. Jeho názory mohou vést k zamyšlení a mohou být i příjemnou inspirací.

K rozhovoru jsme se sešli u kávy předposlední den v roce. Bylo to dlouhé a příjemné povídání, jehož atmosféru se budeme snažit přenést i do vašich srdcí...
Jaké Vánoce prožil Jiří Pavlica?
Vánoční svátky trávím vždy doma, s rodinou. Letos byly výjimečné i tím, že jsme ještě 23. prosince hráli i se synem Markem v Praze v televizním Adventním koncertu. Pro mě měl slavnostní, ale i smutný nádech. Slavnostní tím, že ve skvělém obsazení byla uvedena moje Missa brevis, ale smutný proto, že celý pořad dramaturgicky připravil a měl také dirigovat Bohumil Kulínský, kterému nebylo dopřáno, aby se toho dočkal. Nečekaně zemřel, měl to být jeho velký návrat. 

V posledních letech se snažíš posluchačům přinášet hlavně pozitivní prožitek. Je to tvé poselství směrem ke společnosti, aby „v dobrém“ nezapomínala na své kořeny a uvědomila si, kam kráčí?

Myslím, že je to můj celoživotní úkol. Toho zlého a agresivního se na nás valí ze všech stran tolik, že je potřeba se tomu trošku postavit. Jednoznačně chci být poslem dobrých zpráv a přinášet pozitivní a povzbudivé poselství. To ale neznamená, že nebudu zpívat třeba o smrti a uhýbat bolestným a problémovým  tématům, která v životě prožíváme.
Často se obracíš k odkazu předků - vnímáš hlubší souvislosti. Nemáš pocit, že svět začíná být v mnoha směrech vykořeněný historicky, kulturně, duchovně a hlavně eticky?

Mám. Myslím, že všeobecnou povrchností se vzdalujeme všem důležitým kořenům našeho bytí. Proto se snažím, co mi síly stačí, ve své tvorbě nabízet i jiné hodnoty, než jsou nejnovější iPhony, nablýskaná auta či zážitkové dovolené třeba na Havaji.  
Jsou dvě základní zla, která se různě opakují. Prvním je nesmiřitelnost ideologických dogmat, což už bychom měli mít za sebou, a druhým je pak bezuzdnost komerčních zájmů, v jejímž období se právě nacházíme. Peníze a nekorektnost vládnou světem, o čemž hovoří i moje aktuální osobní zkušenost. Děti mně jako dárek zakoupily u agentury Viagogo vstupenku na koncert Paula McCartneyho ve Vídni. Zaplatily hodně peněz, ale lístek nedorazil. A firma mlží…

Velkou měrou ses zasloužil o dobudování Kulturně duchovního centra a kostela sv. Ducha ve Starém Městě. Osm let pořádáš na jeho podporu Velkomoravské koncerty.   
Snažil jsem se podpořit něco, o čem jsem přesvědčen, že je dobré a potřebné. Vždyť už dnes slouží přízemní prostory centra k výuce školy, v budoucnu by zde mělo být vzdělávací středisko a místo pro seniory. Bylo krásné sledovat, jak se nově vznikající náměstí stává pomalu a jistě středem kulturního života celého města. Na televizních záběrech z jednotlivých koncertů máme možnost vidět, jak dílo vznikalo a rostlo - na prvním koncertu hrál Spirituál kvintet ještě na staveništi a vloni Hana a Petr Ulrychovi už na Velkomoravském náměstí.

Hrdě se hlásíš k víře a křesťanství - jak se povznášíš nad pokrytectví, které i podle mého názoru v lidech čím dál víc zakořeňuje?   
Držím se biblického „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“. Lidově řečeno, zameťme si každý nejdříve před vlastním prahem. Proto si vůbec netroufám soudit toho či onoho, protože nevím, co se za jejich jednáním může skrývat.

Na rodině a manželství ti vždy velmi záleželo. Stále platí, že pomáhají tvá tři P - Pohlazení, Poznání a Poselství?
Ano, stále to platí. Tato tři P jsem spojoval vždy spíše s uměleckým vyjádřením, ale je to vlastně můj celoživotní program. Pohlazení se odehrává v rovině emotivní, Poznání je záležitost spíše racionální a Poselství rovina filozofická. To vše je pro můj osobní, rodinný i profesní život nesmírně důležité.  

Tvým prvním kritikem je žena Martina. Děti Anička i Marek jsou umělecky zaměřené a míří do světa dospělých. Vyslechneš si i jejich názor?   
V posledních letech nové věci pouštím nejen ženě, ale i dětem, a jsem vždycky napjatý, co řeknou. Je to jiná generace, s jiným vztahovým rámcem vnímání. Anička se připravuje na divadelní profesi, Marek studuje na konzervatoři, jejich názor mě zajímá.    

Kromě básní Josefa Veselého a Vladimíra Holana máš ve velké oblibě poezii Jana Skácela - nemluví ti jeho úžasná báseň Účtování na vesmírných kontech tak trochu z duše?  
Naprosto mi souzní s mými pocity v současné době. Teď už chystám materiál na další CD a je tam opět inspirace Janem Skácelem v písni Pohřeb konfidenta.  Myslím, že je stejně aktuální jako Účtování. Nechci vést k negativismu, ale naopak připomínat, že v dnešní době není v naší společnosti vše v pořádku a že musíme každý začít u sebe. A nezapomínat. Zdá se, že lidská paměť je velmi krátká.

Z písniček jsi přešel k větším dílům, jako jsou např. oratoria, jejichž kompozice zabere hodně času - máš  tedy čas i na sebe a své nehudební koníčky? Jaké vlastně jsou?
Na koníčky vlastně nemám čas. Spíš se snažím o rovnováhu práce a odpočinku. Dobíjí mně dobře rozvržená práce a zážitková i duševní hygiena. Pokud se cítím psychicky unavený a potřebuji vypnout, zajdu si s kamarády zahrát florbal. S Martinou také občas vyrazíme na ostrou procházku po několika našich okruzích.
V letošním roce Hradišťan čeká spolupráce s operní zpěvačkou Dagmar Peckovou. Na co se mohou diváci těšit?

Na propojení hudby, kterou představuje Dagmar Pecková, Spirituál kvintet a Hradišťan. Pro tyto koncerty píši pro Dášu nový repertoár a moc se na to těším. Ať to nezakřikneme, věřím, že to dopadne dobře. 
Stal ses osobností Moravy, získal jsi Cenu Starého Města, Řád sv. Cyrila a Metoděje i medaili Senátu. Nálepka kontroverzního umělce, který „pohřbil“ tradiční Hradišťan, se proměnila v originální fenomén, který je opěvován všemi směry. Věděl jsi v trnitém období, že jdeš správným směrem? Nikdy jsi nezapochyboval?

Přiznám se, že nálepkování nemám rád, protože vše zjednodušuje. Stejně tak tomu asi bylo v době, kdy mě jistá část tradičních obdivovatelů folkloru nebrala, protože jsem zaváděl „jakési novoty“. Ale to víš, že jsem zapochyboval, a v dobách nepochopení jsem se i trápil. První lámání chleba bylo v roce 1982 s deskou „Byla vojna u Slavkova“. Někdo ji chválil, jiný zatracoval. Druhé přelomové období bylo v době profesionalizace muziky v roce 1994. Od té doby uplynulo hodně vody a vzniklo mnoho projektů a nahrávek. Dnes jsem rád, že jsme to s Hradišťanem všechno ustáli a já jsem měl možnost jít celý život za hlasem svého srdce.
Položil jsi jeden ze základních kamenů world music v českém prostředí. Sleduješ, kam dospěla současná hudební scéna?

Základem této cesty byly spolupráce s Vladimírem Mertou, Petrem Ulrychem, Žalmanem Lohonkou, Emilem Viklickým a dalšími, až to vyústilo v CD s Vlastou Redlem. Velmi důležité byly také spolupráce s hudebníky jiných kultur - Japoncem Yas-Kazem, Dizu Plaatjiesem z Jižní Afriky a dalšími. Tento svět propojení kultur, jakési „krásy růzností a jednoty lidství“, se mi zhroutil po teroristickém útoku na „Dvojčata“ v New Yorku. Dlouho jsem se z toho vzpamatovával. Dnešní vývoj world music sice sleduji, ale v posledních deseti letech se věnuji více vážné hudbě.

Nemohu vynechat otázku vztahu k přírodě a ekologii - nebojíš se, že se sami zahubíme?
Bojím. Maximalisticky si kladu otázku, zda svojí činností přináším lidem víc, než zatěžuji ekologickou stopou své okolí. Proto se vždy snažím, abych tuto stopu co nejvíce vyvážil svou hudební energií.  

Umí se distingovaný Jirka chechtat, až se za břicho popadá?
(smích) To rozhodně a rád.
A vztekat, až lítají hromy a blesky?

Jistě, ale většinou kvůli hloupostem. Naposledy mě např. do běla rozčílil počítač, ve kterém nenávratně zmizela několikadenní práce.

Jsi sečtělý, moudrý muž. Co bys poradil dnešní konzumní společnosti?
Ve vztahové oblasti, která se nepřepočítává na peníze, přeji lidem, aby žili v harmonii sami se sebou, se svým okolím a s celým vesmírem. A v praktickém životě, aby se každý dopracoval k co největší skromnosti v co největší svobodě.

Jaký míváš pocit, když jedeš unavený z koncertu domů a v dálce se ti objeví Buchlov a Barborka nebo když se před tebou při výjezdu z Buchlovských hor rozprostře náš region jako na dlani?
Ať jsem se vracel odkudkoliv, miloval jsem oba tyto pohledy. Je to pro mě znamení, že jsem doma. Možná i proto jsem neemigroval a nikde nezůstal, i když jsem možnosti měl.

Autor: IVA PAŠKOVÁ

Vaše názory

Předvánoční příběh s dobrým koncem

Kunovice

Předvánoční příběh s dobrým koncem

Advent a blížící se Vánoce jsou časem, kdy jsou na sebe lidé vlídnější a snad i hodnější...

21. 12. 2018
Ski areál SYNOT Kyčerka zahájil sezonu

Ski areál SYNOT Kyčerka zahájil sezonu

Odstartoval lyžařská sezóna na Kyčerce. Sněžná děla jedou v poslední době naplno ve dne i v noci,...

20. 12. 2018
Jana Spathová obdržela cenu PRO AMICIS MUSAE

Zlínský kraj, Velehrad

Jana Spathová obdržela cenu PRO AMICIS MUSAE

Cenu PRO AMICIS MUSAE (Přátelům múz) za mimořádný celoživotní přínos v oblasti záchrany, popularizace a rehabilitace památkového...

18. 12. 2018
Na place je strašná spousta lidí, přesto velký kolos kmitá jako hodinky!

Praha

Na place je strašná spousta lidí, přesto velký kolos kmitá jako hodinky!

Každé pondělí a středu jej sleduje přes 800 000 diváků a číslo se stále zvyšuje. Řeč je...

18. 12. 2018
TOPlist