FacebookYoutubeInstagram

Kombajny, které ještě sklízí

Huštěnovice Zajímavosti 6. 8. 2009
Kombajny, které ještě sklízí

Kombajnista Ladislav Trávníček z Boršic.

Foto: pri

Trávníček: Na opravy jsme zvyklí, nebylo dne, kdy bychom něco neopravovali

Kombajn se od doby, kdy byl vynalezen, považuje za dokonalý a velmi užitečný stroj, který ulehčuje dřívější těžkou práci, počínající v době sklizně ručním sečením, přes svazování do snopů a končící oddělováním zrníček z klásku pomocí cepů. To vše teď v plné míře nahrazuje právě kombajn. Vcelku trefně, snad i přesně a vtipně, vystihuje popis tohoto stroje tvrzení, že kombajn má milion tři sta devadesát dva volovin, které se mohou pokazit a můžete se o ně praštit. Na otázku, zdali tento stroj musí být tak složitý, jsem dostal velmi rychlou odpověď: „Musí.“

Jak takový kombajn pracuje v praxi, jsem se zajel podívat do soukromé zemědělské společnosti Fyto Králík z Huštěnovic. Firma se zabývá pouze rostlinnou výrobou a působí na několika katastrech přilehlých obcí s celkovou výměrou 630 ha. Kdo chce řídit kombajn, musí mít úspěšně složenou zkoušku sk. T, což je řidičské oprávnění na traktor, a několik jízd za odborného dohledu. Devatenáctiletou praxi na třech modelových řadách tohoto kolosu firmy MDW Fortschritt má za sebou Ladislav Trávníček z Boršic.

Hurá za dětskými sny

Kdo by si nevzpomněl, jak v době nedávno minulé projížděly kolony stejných kombajnů a cesty s úžasem v očích lemovaly přihlížející děti. Byli jsme těmito stroji fascinováni a snem každého městského kluka bylo jednou se svézt v kabině nebo alespoň se dostat do jeho blízkosti. Bohužel když jsem do Huštěnovic přijížděl, stroje už byly na poli, takže nemohu posoudit, jestli se od té doby z tohoto pohledu něco změnilo. Ale myslím si, že ne. I dnes každý kluk se zatajeným dechem sleduje jakýkoliv pracovní stroj. „Není se čemu divit, že tyto stroje neustále přitahují pozornost. Mají zvláštní konstrukci a na pole vyrážejí jen na maximálně dva měsíce v roce,“ popsal Ladislav Trávníček svůj názor, proč je kombajn tak atraktivní.

Dnešní výjezd na pole se trochu protáhl, protože bylo třeba vyměnit přední lištu, což zabralo skoro půl dne. „Včera jsme sklízeli řepku a protože je to hustý porost, je nutné mít žací nůž nejen vodorovně, ale také svisle, tzv. aktivní dělič. Kdyby tam nebyl, při sečení by se řepka cuckovala a špatně přenášela šnekem dovnitř stroje. Další, co bylo nutné vyměnit, byla síta, která jsou odlišná od pšeničných. Síta jsou velmi důležitá, protože dělí zrna od plev,“ dodává  Trávníček.

České zemědělství, toť otázka

Protože ve výkupu plodin ve Starém Městě čeká na složení nákladu pět traktorů, kombajny stojí. Je tedy čas a prostor pobavit se o tom,  jak funguje, resp. nefunguje dnešní zemědělské hospodářství. „Obecně by se dalo říct, že se lidem nechce moc v zemědělství pracovat. Krize napomohla tomu, že alespoň o tuto práci projevili větší zájem, když vzpomenu sezonní brigádníky. Pro změnu nově nastavená výkupní cena pšenice, která po dva roky byla 400 korun a letos je pod 300,- je pro nás ubíjející,“ prozrazuje Jaroslav Králík stav podnikání v zemědělství. Člověka pak napadají otázky, proč se to v našem hospodářství děje. „Vidím to spíš tak, že Evropská unie má zájem na tom, abychom byli konzumenti a oni producenti, kteří rozhodují, a v tom pro ně lepším případě abychom byli ještě jen jejich zaměstnanci. Byli jsme cukrářská velmoc a dnes se u nás nic nepěstuje. Po stanovení kvót a prodeji cukrovarů do cizího, vesměs zahraničního, vlastnictví tato produkce u nás zanikla. Likviduje to jak naše zemědělství, tak to zvyšuje závislost na dovozu. Nelze se tomu ale nijak bránit. Chápu, že lidé chtějí levně nakupovat, ale de facto tím ještě nechtěně, protože o problému nic nevědí, potápějí naše domácí pěstitele,“ dodává Králík.

Jak to funguje

Jsme na poli a čekáme na příjezd posily, která odveze sklizenou pšenici. V rychlosti se pokouším dozvědět, jak tato složitá mašinka funguje. „Co je vidět, tak je sečení, a jinak se vše odehrává uvnitř kombajnu. Po odseknutí přiháněče přiženou stébla na šnek, který je  celá souká do šikmého dopravníku pod mláticí buben. Tam se to vymlátí, obilí propadne na korčák, odkud se přesype na síta. Odmítací buben hodí slámu na vytřasadla, která ji odvádějí do drtičky. Ze síta propadne zrno na dělicí síto, kde jsou proudem vzduchu odděleny plevy, a čisté zrno šnekem putuje do bunkru. Pokud klásek proběhne celým soukolím a nevymlátí se, tak na konci ho celý stroj vrátí na mláticí buben a proces se opakuje,“ popsal Trávníček, jak kombajn uvnitř funguje.

Díky komplikovanosti stroje, který ke všemu pracuje v prašném prostředí, je nutné vést povinnou každodenní údržbu. „Ráno, když přijdeme v sedm do práce, tak dvě  hodinky zabere jenom údržba stroje. Musí se vyfoukat chladič, vzduchový filtr, zkontrolovat popř. pročistit síta, vše dobře namazat, obyčejně jsou tam vždy nějaké drobné poruchy,“ prozrazuje Trávníček starosti kolem stroje. „Dříve jsem měl kolegu, se kterým jsem se na kombajnu po čtyřech hodinách práce dokonce střídal. Ve dvou se nám lépe dělalo, když bylo potřeba něco přidržet nebo opravit, byly čtyři ruce dobré. Dnes to trvá o chvíli déle, ale naštěstí při větších opravách na to nejsem sám,“ doplňuje Trávníček.

Pohled z kabiny

Přijíždí posila na odvoz plodiny, kombajny vyprázdní své zásobníky a opět vyrážejí na pole. Nastupuji na otevřené schůdky. Pozoruji, jak stroj pracuje a obilí  se plní do zásobníku, pořizuji pár fotografií a přitom sleduji, jak se pokos vcelku rychle zmenšuje. „Když se na poli točí jeden kombajn, tak je to nekonečné, ale když jezdíme všichni čtyři, což je záběr 20 m, tak to ubíhá.“ Ptám se na funkci pák, které má kombajnér před sebou. „Jsou tu tři hlavní páky. První je na zapínání celého mláticího mechanismu, druhá je na spouštění podávacího stolu a poslední, červeně označená, abych se nespletl, na vysypání zrna z bunkru-zásobníku. Dále jsou tu dva pedály, spojka a brzda, volant a důležitý joystick, který ovládá variátor a hydrauliku. Na joysticku jsou dále páčky k ovládání žacího stolu, na úpravu polohy přiháněk, které se nachází na okraji celé pětimetrové žací lišty, a regulují se tím i zvedáky, které plodinu přizvedávají,“ popisuje Trávníček za neustálého rachotu.

Pšenice sice není úplně polehlá, přesto je nutné neustále sledovat, jak šnekový dopravník plodinu odebírá, a regulovat plynulost jízdy kombajnu. „Mám tady displej, který mi ukazuje teplotu motoru, tlak oleje v motoru, teplotu oleje v hydraulice, množství paliva a otáčky mláticího bubnu, otáčky motoru,“ doplňuje Trávníček. Bunkr, do kterého je vidět z kabiny přes okénko, je plný, míříme k vysypání, a ač se to nezdá, kombajn, když neseče, vcelku rychle uhání. „Výhodou je, že nemusím řadit, jen pomocí joystiku reguluji rychlost. Při sečení se v průměru jede 3 km v hodině a podle potřeby jezdíme pouze na jedničku nebo dvojku. Trojka slouží jen na přejezd. Když seču, musím kontrolovat otáčky mláticího bubnu, který se točí cca 950 ot. za min., to je ideální poměr na stisknutí a vydrolení klásku. Vše záleží na tom, kolik materiálu jde bubnem do ústrojí kombajnu. Je nutné udržovat konstantní otáčky, když začnou padat níž, stroj by se mohl ucpat,“ dodává Trávníček.

Změna strategie

Najíždíme k traktoru a pomocí výsypníku, jak se říká rouře, z níž se sype zrno, putuje z bunkru pšenice na vlečku. Při vysypávání se mění strategie, protože ve výkupu to neustále vázne. „Protože pěstujeme pšenici i na osivo a ve výkupu to nějak dnes nestíhají, tak přejedeme na druhé pole. Chceme si naplnit návěsy, které hned ráno vyrazí do výkupu do Bzence. Jsou to prostoje a meteorologové neslibují dobré počasí. Než si chlapi udělají údržbu, budou zpět a můžeme pracovat a nemusíme stát,“ prozrazuje Králík, proč se bude přejíždět.

Přejeli jsme z jedné strany obce na druhou a po vymezení prostoru, kde se bude sklízet, opět přisedám do kabiny. „První, co na novém poli uděláme, je, že si obsečeme úvratí, což jsou okraje pozemků. Dále už jezdíme podle toho, jak byla plodina setá, jak jezdily postřikovače a další stroje. Kombajn jezdí ve stejných kolejích a nekolébá se,“ vysvětluje Trávníček.

Žně jsou vyvrcholením celoroční práce

Na otázku, kolik plodiny a jakou plochu jsou schopni za jeden den sklidit, jsem dostal hned několik odpovědí. „Vše záleží na tom, jestli se mašina kazí, nebo ne, jaký je stav plodiny, jaké je počasí nebo jak stačí odvážet traktory do výkupu. Letos je slabší výnos, protože nám klásky poškodily kroupy, které vymlátily zrníčka, v průměru to dělá 5,5 tuny na hektar. Při určení, kolik je to na plochu, záleží na kvalitě porostu a jeho hustotě. Pokud za jízdy vidím, že to šnek nestačí odebírat, tak se musí jet pomaleji. V průměru se dá sklidit 14 hektarů,“ statisticky hodnotí Trávníček.

Dalším ukazatelem je stáří stroje. Moderní kombajny mají dokonce dva mláticí bubny, takže produktivita stroje je vyšší. „Kombajn, to je nejhorší investice, kterou kdy může zemědělec udělat. Celý rok stojí pod střechou a jede maximálně dva měsíce v roce. Udělá sice hodně práce, ale k tomu všemu bych pro něj musel mít další kšeft. Když vidím, že si někdo umane a sníží výkupní ceny, a nemohu s tím nic dělat, protože nikomu jinému prodat nelze, těžko se plánuje koupě nového stroje za cca 10 milionů a ještě hůř se splácí,“ poukazuje Králík na problémy v našem zemědělství. Plánování a zjištění finančních výnosů záleží na výkupní ceně plodiny. „Předloni byly ceny ve výkupu dobré. Někomu se ale asi zdálo, že nám zbylo víc, než je třeba, takže hned se o 300 % zvedla cena hnojiv a o 10 % pesticidy. Takže teď se v podnikání točí sice víc peněz, ale nakonec zůstane stejná, nebo ještě menší hromádka,“ dodává Králík.

Ulomená poloosa

 Kombajn je velmi složitý stroj, a proto nikoho nevyvádí z míry jeho poruchovost. „Na opravy jsme zvyklí,  nebylo dne, kdy bychom něco neopravovali. Za raritu se dá považovat to, co se stalo letos i mně, tak jako kolegovi už dvakrát, že se nám ulomilo kolo. Přišlo to velmi rychle. Normálně si jedu a kombajn najednou udělal buch, naštěstí žací lišta podržela. Je to nepříjemné a je s tím spojeno moc práce kvůli ničemu, protože to rozbije spoustu dalších věcí.  Naštěstí měli v servisu náhradní díl. Díky tomu, že se to stalo na poli, tak byl ovšem problém to vůbec zvednout. Museli jsme vzít skoro pětimetrovou desku, aby se váha rozložila, protože jinak se nám pokaždé hever zabořil do hlíny. Ve dvě se nám to zlomilo a o půl jedenácté jsem byl už doma. Byl to rekordní čas,“ prozradil Trávníček kuriózní opravu.

PRO

- sezonní práce

- zpestření činnosti v zemědělství

- i když práce na poli nekončí, sklízíme výsledek naší snahy

PROTI

- velké vedro

- příliš velká poruchovost

- stroj jede pouze max. dva měsíce v roce

Autor: PAVEL PRINC

Vaše názory

Informační centra úspěšně líčí na turisty

Uherskobrodsko

Informační centra úspěšně líčí na turisty

Hlavní turistická sezona je v plném proudu a i lidé, kteří tráví svou dovolenou v tuzemsku, se...

3. 8. 2009
Z Topolné si vyšlápl až na konec světa...

Topolná

Z Topolné si vyšlápl až na konec světa...

Zhubl patnáct kilogramů a na závěr dlouhé cesty zahodil oblečení i boty do Atlantiku! Jeho „mise“ skončila....

31. 7. 2009
Kdo má pevnější nervy, vyhraje

Uherské Hradiště

Kdo má pevnější nervy, vyhraje

Právě začíná čtvrtý týden ze dvou měsíců, na které nejen žáci Základní školy Unesco v Uherském Hradišti...

20. 7. 2009
Už prošlapal první boty

Topolná

Už prošlapal první boty

Už prošlapal první boty, spává i pod širákem a přemýšlí o smyslu života. Devětačtyřicátý den putuje Petr...

29. 5. 2009
TOPlist