FacebookYoutubeInstagram

Lucka Rybnikářová novou tváří zlínského divadla

Hluk Zajímavosti 20. 9. 2018
Lucka Rybnikářová novou tváří zlínského divadla

Lucie Rybnikářová, od malička pěvecký talent Slovácka.

Foto: archiv LR

I v těch nejtěžších chvílích jsem věděla, co mě naplňuje

Lucie Rybnikářová, pěvecký talent našeho regionu, který znáte z koncertů CM Harafica a šansonových recitálů, se stala novou posilou ansámblu Městského divadla Zlín.

Jaká byla cesta malé zpěvačky lidových písniček z Hluku, která před sedmi lety vyhrála celostátní soutěž Zpěváček, až do zlínského divadla?

Myslím, že to byl celkem přirozený vývoj. Mým snem a cílem nebylo zůstat pouze u zpěvu lidových písní, ale byl to jakýsi odrazový můstek a bez něho bych možná dnes vůbec nezpívala. Vždycky mou prioritou bylo věnovat se především divadlu a teď se mi to pomalu začíná plnit.
Vždycky jsi chtěla být zpěvačkou?

Vždycky jsem chtěla být hlavně herečkou. Ale jsem moc ráda, že dělám oboje, protože mi to otevírá daleko víc možností. Je to skvělé propojení, kdybych nezpívala, nemohla bych dělat polovinu věcí, které dělám, a tak stejně s herectvím.
Kdo tě vlastně ke zpěvu přivedl? Máš talent v rodinných genech?

Přiznám se, že moje rodina není moc umělecky zaměřená, ale ke zpěvu mě vedli hlavně moji prarodiče.
Studovala jsi Janáčkovu konzervatoř a gymnázium v Ostravě, což muselo být náročné - nelitovala jsi někdy?

Samozřejmě to náročné bylo, ale i v těch nejtěžších chvílích jsem věděla, že to je to, co chci dělat a co mě naplňuje. Nedokážu si představit, že bych se v životě musela věnovat něčemu jinému.
V Národním divadle moravskoslezském jsi účinkovala v muzikálu Romeo a Julie, ale i v Kočkách. Proč jsi nezůstala v Ostravě a stala ses novou posilou Městského divadla Zlín? Čeká tě větší příležitost?

V Národním divadle moravskoslezském pouze hostuji. A já jsem vždycky chtěla být v angažmá. Zlínské divadlo navíc dělá jak činohru, tak i muzikály, což je přesně to, co chci dělat i já. Věřím, že mě tam čeká spousta krásných výzev, a už se na ně moc těším.
Už na konzervatoři jsi účinkovala v kabaretu Tři tygři a se šansonovými recitály v Nohavicově klubu Heligonka. Otevřelo ti to cestu k jinému publiku?

Otevřelo mi to hned několik cest, ať už pravidelné vystupování, na jehož základě si mě lidé začali všímat a dostávala jsem další nabídky. A také jsem se skrze Tři tygry seznámila s panem Nohavicou, který mi nabídl udělat si u něho v Heligonce recitál se šansony od Hany Hegerové. Speciálně pro tento koncert nám nechal vytvořit aranžmá pro zpěv, klavír a smyčcové kvarteto a za to jsem mu velmi vděčná.
Možná to byl osud - díky Tygrům jsi potkala lásku v podobě klavíristy Martina Pančochy. Je složité mít umělecký vztah?

Řekla bych, že je to vztah jako každý jiný. Až na to, že spolu nejen žijeme, ale i pracujeme. Myslím, že to do sebe hezky zapadá a je to pro nás přínosné i v tom pracovním životě. Martin mě doprovází skoro všude, kde zpívám, a můžeme zkoušet, kdykoliv si doma vzpomeneme, což je docela výhoda. Většinou si bohužel vzpomeneme třeba v devět večer, takže sousedi asi nejsou moc nadšení.
Tvé šansony jsou opravdové, dá se jim věřit, i když jsi mladá holka. Proč sis vlastně oblíbila šanson?

Líbí se mi, že je to propojení zpěvu a herectví. Každý šanson je takový malý divadelní příběh. Tak nějak jsem se v tom našla. A myslím, že i můj altový hlas nejlépe zní právě v šansonech.
S CM Harafica vystupuješ s Kristýnou Daňhelovou jako host hned v několika polohách. Kluci střílí od pasu různé lumpárny - dostali tě někdy nějakým kouskem?

Kluky z Harafice znám už několik let a spolupráce s nimi je skvělá. Každý koncert je pro mě velký zážitek, a někdy už i pouhá cesta na ten koncert. (smích) Ale nevzpomínám si na žádnou záludnost, kluci jsou celkem kamarádští a myslím, že lumpárny dělají spíš sami sobě navzájem.
Před lety jsi hrála na cimbál v CM Šefranica - zahraješ si ještě někdy jen tak pro radost?

Přiznám se, že naposled jsem na cimbál hrála dva roky zpátky v maturitním představení na konzervatoři. Teď nějak nemám motivaci a do Hluku se nedostávám zas tak často, takže když už tam jsem, chci si odpočinout a strávit čas s rodinou, ale pokud se to po mně bude požadovat zase v nějakém představení, tak se tomu rozhodně bránit nebudu.
Na co se v nejbližší době můžeme těšit?

V nejbližší době se chci věnovat především zlínskému divadlu, které pro mě teď bude naprostou prioritou. Ráda bych také - ať už do Zlína nebo do Uherského Hradiště - přivezla projekt šansony Hany Hegerové. A na konci divadelní sezóny mě ještě čeká hostování v Ostravě v divadle Mír. Jinak uvidíme, co se naskytne.

Autor: IVA PAŠKOVÁ

Vaše názory

Život břesteckých pokrývačů přiblížil František Malík

Břestek

Život břesteckých pokrývačů přiblížil František Malík

„Každé jaro odcházeli z Břestku chlapi s pinklem na zádech do světa za prací. Vraceli se, až...

17. 9. 2018
Vinohradská je vinařským „Václavákem“

Uherské Hradiště

Vinohradská je vinařským „Václavákem“

Největší uherskohradišťský zaměstnavatel, skupina MESIT, má za sebou šedesát šest let působení v srdci Slovácka. Letos poprvé...

16. 9. 2018
Komise prošmejdila Dolní Němčí

Dolní Němčí

Komise prošmejdila Dolní Němčí

Jako japonští turisté, kteří v rychlém tempu obdivují krásy Česka, si musejí připadat členové hodnotitelské komise, kteří...

12. 9. 2018
Dnes to je 17 let od tragédie v USA

Slovácko

Dnes to je 17 let od tragédie v USA

Odkrývat tajemství a psát o něčem takovém je jako chodit po velmi tenkém ledě. Najde se jistě...

11. 9. 2018
TOPlist