FacebookYoutubeInstagram

Poslední deník Květy Fialové, díl pátý

Slovácko Zajímavosti 31. 7. 2019
Poslední deník Květy Fialové, díl pátý

Exkluzivní ukázka z knihy

Už jen pouhý měsíc zbývá do 1. září, tedy chvíle, kdy se v českých knihkupectvích objeví kniha Poslední deník Květy Fialové, kterou napsal její přítel, herec Josef Kubáník. Představuje v ní slavnou herečku tak, jak ji znali jen její nejbližší. DOBRÝ DEN přináší už popáté exkluzivní ukázku i autorovým komentářem.

KF: V Budějovicích jsem se seznámila s Nataškou Gollovou, kamarádily jsme se. Víš, vona to měla těžký, po válce ji vyhnali z Prahy, komunisti se k ní zachovali strašně hnusně. A přitom když končila válka, tak Nataška pomáhala v Terezíně, dostala tam dokonce nějakou nemoc, tyfus, myslím, ale pořád se snažila, aby lidem po válce ulevila v jejich trápení a pak dopadla tak zle, komunisti s ní zatočili. Voni jsou hrozní prevíti. Nevděční a zlí.

JK: Jaká byla paní Gollová?

KF: Hrozně milá. Vzdělaná, mluvila několika jazyky, studovala v Anglii, její tatínek byl významnej politik, poslanec a advokát. Nataška skvěle tancovala, tanec taky studovala, byla opravdu výjimečná. Vony ty prvorepublikový takzvaný hvězdy měly takovej afekt, taková to byla pořád operetka, a Nataška to z nich měla nejmíň. Ta byla pravdivá. Herci se tak zamotají - se podívej třeba Štercl. Ten furt dělal Štercla. To už bylo moc. Takoví ti veselí herci, Jára Kohout třeba. To bylo pro mě nekoukatelný. I ten Holzmann byl na mě už moc.

JK: A Oldřich Nový?

KF: S tím jsem točila Fantoma Morrisvillu. Byl milej, všecko, galantní, furt nosil takovej ten šáteček. Zakládal si na tom, že je jako prvorepublikovej milovník. Taky to ale byla trochu hra. Víš? Hlídání si svýho image. Trochu mi za tím chyběl člověk.

JK: Když se bavíme o těch prvorepublikových hvězdách - potkala ses někdy i s Vlastou Burianem?

KF: Jojo, někde jsem se s ním viděla, ale už si to nepamatuju. Vidíš, Vlasta Burian byla taky vlastní karikatura, ale u lidí se to chytlo. Ten kdyby začal hrát civilně, tak by to nikoho nezajímalo.

JK: Pamatuješ si aspoň něco z toho setkání?

KF: Byla jsem v nějaký společnosti, kde byl. Proti němu jsem byla plevel, na nic jsem si netroufla. Tak jsem mlčela a jen se tak na něj koukala a byla jsem šťastná, jako že sedím s Vlastou Burianem u stolu.

JK: S paní Gollovou jste pak byly i v Praze v divadle?

KF: Byly jsme spolu u nás v ABC, vzal si nás tam Werich. Von měl Natašku rád, vždyť mu hrála i v Císařově pekaři. To měla hrát původně Kačice…

JK: Kdo?

KF: Irena Kačírková, ale nějak se tam nepohodli s Krejčíkem, kterej to režíroval, tak si Werich vzal na režii Maca Friče a Natašku do tý role. Von byl Krejčík dost komplikovanej, s ním to moc nešlo.

JK: Však to je nedávno, jak jste se viděli s panem Krejčíkem u nás v divadle.

KF: Jo, že? Říkám si, že jsem ho teď někde potkala. Ale jak se kolem mě motá tolik lidí, tak si to nepamatuju. Připomeň mi to.

JK: My jsme dělali Penzion pro svobodné pány a pan Krejčík si trochu myslel, že na to má licenci, když to upravil a pak natočil ten film, a furt objížděl divadla, kde se to hrálo, hlídal si to, a tak se vypravil i k nám. Herci z něj byli zoufalí, řval po nich, řval po režisérovi Igorovi Stránském, byl hrozně nespokojenej a furt se rozčiloval, že tomu nikdo nerozumí, a chtěl, aby se to dělalo podle něj.

KF: Vždyť ti to říkám, vůbec neuměl při práci udělat pohodu.

JK: A vy jste se potkali u fermanu a on na tebe spustil, jak byl v té ráži, co tam děláš, a tys na to řekla, že tam spolu hrajeme Harolda a Maude a Oskara a růžovou paní a prý co tam dělá on. A on začal rovnou řvát, že kolegové zkouší ten jeho Penzion a že se na to nedá koukat. A ty na to: „Mistře, vždyť je to celý blábol, tady v tom milovaným divadýlku vám z toho udělají něco koukatelnýho. A buďte rád, že vám ty vaše kraviny aspoň někde hrají.“

KF: Vždyť to byla pravda.

JK: Von začal strašně křičet, co si to dovoluješ, a my jsme se báli, aby nedostal infarkt.

KF: A teď si vem, že tak režíroval. To se vypráví, jak škrtil herce. Nebo po nich něco házel. Já bych s ním nedělala ani minutu.

JK: Co bys dělala, kdyby na tebe začal řvát?

KF: Šla bych pryč.

JK: Ale dělal dobrý filmy.

KF To zas jo. Vyšší princip třeba. To je výjimečnej film.

Jak to dnes vidí Josef Kubáník?

Květa milovala herce, režiséry, kolegy. Ale neváhala zároveň věci pojmenovávat tak, jak to cítila. Mnozí ji za to milovali, jiní nesnášeli. Vždycky ale říkala jen to, co si opravdu myslela. Příhod, jak urazila lidi v divadle a u filmu jen proto, že podle ní byli povrchní, nebo si zkrátka jen nešikovně naběhli, je v knížce celá řada. Já mám nejradši tu, když se za ní po jedné premiéře hnali v divadelním klubu kolegové a ptali se, co na novinku říká. A Květa na to: "Miláčci, bylo to příšerný.” "I já?” odvážil se zeptat jeden kolega. "Ty? Tys byl nejhorší.”

Autor:

Vaše názory

Velvyslanec po stopách slováckého malíře

Uherské Hradiště

Velvyslanec po stopách slováckého malíře

Slovácko se přiblížilo Francii. Alespoň v očích českého velvyslance ve Francii Petra Druláka, který přijel přímo na...

31. 7. 2019
Vyšlo letní číslo Malovaného kraje

Zlínský kraj

Vyšlo letní číslo Malovaného kraje

Z aktuálního vydání tohoto dvouměsíčníku zaměřeného na region Slovácko se k Uherskohradišťsku hlásí hned titulní strana obálky,...

28. 7. 2019
Poslední deník Květy Fialové, díl čtvrtý

Slovácko

Poslední deník Květy Fialové, díl čtvrtý

Prvního září, v den, kdy by Květa Fialová oslavila 90. narozeniny, se na pultech objeví pozoruhodná kniha,...

23. 7. 2019
Poslední deník Květy Fialové, díl třetí

Slovácko

Poslední deník Květy Fialové, díl třetí

DOBRÝ DEN už potřetí přináší exkluzivní ukázku z knihy herce Josefa Kubáníka Poslední deník Květy Fialové, ve...

19. 7. 2019
TOPlist