FacebookYoutubeInstagram

Poslední deník Květy Fialové jsem psal skoro rok

Uherské Hradiště Zajímavosti 26. 6. 2019
Poslední deník Květy Fialové jsem psal skoro rok
Foto: archiv JK

Fanoušci Instagramu vybrali fotku na obálku knížky!

V DOBRÉM DNU jsme jako přinesli zprávu o tom, že herec Josef Kubáník dokončuje knihu, která vyjde 1. září k nedožitým devadesátým narozeninám Květy Fialové. "Jmenuje se Poslední deník Květy Fialové, ale tentokrát to bude jiné než to, co lidé o paní Květě věděli. Tato knížka jde úplně na dřeň a ukáže paní Fialovou takovou, jakou jsme ji znali jen my nejbližší. Bude dojemná, vtipná, ale i krutá a překvapivá,” říká Jožka v úplně prvním rozhovoru, který ke knize poskytuje.

Je něco, co jsme o Květě Fialové nevěděli? Vždyť ona o sobě mluvila často.
Myslím, že lidé o ní nevědí vlastně nic. To, že ji v šestnácti znásilnili sovětští vojáci a že nesnášela sport, sex a politiku, to je jen zlomek z toho, co si v životě prožila. Ve skutečnosti to byly daleko větší hrůzy. Ale dokázala je zvládat s nebývalou noblesou hraběnky.

O tom všem v knížce vyprávíš?
Vypráví o tom sama paní Květa. První polovina knížky je totiž velký rozhovor mezi námi, ve kterém rekapituluje celý život. Bez příkras, všechno říká na rovinu tak, jak se to stalo. Takže na sebe prozradí i to, o čem nikdy nemluvila, ale co si s sebou nechtěla odnést na věčnost.

Co třeba?
Vždycky mluvila například o tom, že její tatínek zemřel na infarkt. A až teď přizná, že to bylo úplně jinak. Že tatínek zemřel násilnou smrtí. Vic bych ale zatím prozrazovat nechtěl.

Takových odhalení bude v knížce víc?
Ano. Jedno vedle druhého. A budou prokládána zápisky z deníků paní Květy, protože od šestnácti let si je psala, takže všechno bude zesíleno tím, jak si to tenkrát zaznamenala. A k tomu zveřejníme i dopisy a vzkazy, které si schovávala, ať od pana Havla, od svého manžela Pavla Háši, když byla po těžké operaci srdce, nebo od Arnošta Lustiga, který paní Květu miloval, ale třeba i od paní Rosůlkové.

Takže si na své přijdou i milovníci drbů?
Přijdou, ale knížka o tom není. Chtěl bych, aby byla o paní Květě jako o velké frajerce, kterou život hodně profackovával a ona to všechno dokázala zvládat a nikdy si nestěžovala. Vždycky o sobě říkala: "Jsem voják života.” A tak bych si přál, aby knížka dávala sílu a naději těm, kteří mívají někdy pocit, že nevědí kudy kam.

Říkals, že ten velký rozhovor tvoří polovinu knihy. Co je v té druhé?
Podle té druhé části se jmenuje celá knížka. Už jsem říkal, že si paní Květa od šestnácti let psala deníky. Ale poslední tři roky jejího života už to nezvládala, úplně ji paralyzovala nemoc. A tak jsem všechno zaznamenával sám. Čtenáři se tak dozvědí, jaké to bylo, když odcházela, jak jsme my v její blízkosti bojovali s bulvárem, jaké pijavice se na ni navěšely a my jsme nevěděli, jak se jich zbavit, jak jsme byli unavení, vyčerpaní a jak jsme to nevzdávali až do onoho září před dvěma lety, kdy paní Květa odešla.

Mluvíš v množném čísle. Koho myslíš, když říkáš my?
Dceru paní Květy Zuzanu. Když paní Květa zemřela, šel jsem za ní a chtěl jí ten poslední deník předat, aby měla maminčin život někde dovyprávěný tak, jak to celý život její máma dělala. A Zuzka přišla s nápadem, aby vznikla kniha.

To byl odvážný nápad.
Byl. A taky řekla, že chce, abych tu knížku napsal tak, jak jsme paní Květu znali jen my. Aby ji lidé poznali opravdovou, bez příkras. Jsem jí za to vděčný, i když psaní pro mě bylo strašně těžké.

V čem?
Musel jsem si to všechno, i to bolavé, prožít znovu. Celý odchod někoho tak blízkého, jakým pro mě paní Květa byla. Den po dni. Pořád s tím nejsem srovnaný. Když jsem teď dělal nějaké úpravy, tak jsem pořád ještě brečel.

Jak dlouho se taková kniha vlastně píše?
Psal jsem ji skoro rok a byla to pro mě terapie. Díky deníkům jsem objevoval věci, které jsem sám nevěděl, nad spoustou věcí jsme žasli i se Zuzkou a celá ta velká osobnost její maminky se pro nás stávala ještě větší a bohatší.

To vypadá na hodně tlustou knihu.
Když si vezmu jen text, ten by měl být na přibližně 400 stranách, do toho hromada doposud nikde nepublikovaných fotek, dopisy, vzkazy - no, je toho moc.

Kdo ji už četl?
První byla samozřejmě Zuzka, na jejím názoru mi záleželo nejvíc. Byl jsem strašně nervózní, ale nakonec mě poprosila jen o dvě kosmetické úpravy a jeden malý škrt. Jinak nechala všechno tak, jak jsem napsal. A upřímně - muselo to být pro ni nelehké čtení.

Jak sis vůbec našel nakladatele?
Jestli budeme věřit na náhodu, tak to náhoda bude, ale možná nám to poslala paní Květa. Na podzim jsem dostal nabídku, abych se marketingově a na sociálních sítích podílel na vzniku filmu Tady Havel, slyšíte mě? o posledních třech letech pana prezidenta. Jednou jsem si s jeho režisérem Petrem Jančárkem povídal a on vzpomněl dojemný okamžik, kdy se pan prezident Havel s paní Květou náhodou potkali v nemocnici. Znali se celý život, tak to bylo velmi originální setkání. A já jsem mu při té příležitosti prozradil, že dopisuju knížku o paní Květě. Petrovi hned zasvítily oči a zeptal se, jestli už mám vydavatele.

A tys neměl…
Měl jsem jednoho tak trochu načatého, ale Petr mi dal tip na nakladatelství Zeď. A když jsem zjistil, jaké tituly u něj vyšly, tak se mi skoro podlomila kolena. Pak už to šlo ráz na ráz. Telefon, schůzka, další schůzka a z mé strany velké nadšení.

Jak to vůbec v takových případech chodí?
Sejdete se, řekneš, co máš napsáno, jakou máš představu, oni tě poprosí o ukázku, ty jim ji pošleš a oni ti buď zavolají, že se jim to líbí, nebo se už nikdy neozvou. (smích) Pak se sejdete znova a už se bavíte o konkrétních věcech.

Tys dal dokonce na svém instagramovém účtu hlasovat, jak by měla vypadat fotka na obálce.

Ano, vezmi si, že jsme objevili takové fotky, že jsme najednou nevěděli, kterou použít dřív. Zuzka mě už usměrňovala a říkala: "Pepíčku, tam už bude tolik fotek, že to bude mít tak sedm set stran.” Mí fanoušci jednu z nich na instagramu vybrali a ta bude na obálce.

V jaké fázi je knížka teď?
Minulý týden jsme dokončili poslední textové úpravy, teď půjde rukopis ke korektorce, ta opraví čárky, háčky a další chyby a pak to dostane pan grafik, kterého mimochodem také doporučila Zuzka, a ten to už dá dohromady. K tomu se ale ještě mnohokrát sejdeme, abychom doladili všechny detaily, a já budu nervóznější a nervóznější, protože se něco asi nebude líbit paní Bohdalové a něco jiného panu Harapesovi, a 2. září knížku v Praze pokřtíme a bude kolem toho haló a pak ji samozřejmě pokřtíme i tady, protože u nás v Hradišti byla paní Květa šťastná.

Čtěte více
Autor: Pavel PAŠKA

Vaše názory

Slavný den pro lachtany

Zlín

Slavný den pro lachtany

V letošním školním roce připadl čestný úkol - slavnostní předání symbolického šeku s výtěžkem 44 tisíc korun...

24. 6. 2019
Josef Kubáník napsal knihu o Květě Fialové

Uherské Hradiště

Josef Kubáník napsal knihu o Květě Fialové

„Za pár týdnů by se paní Květa Fialová dožila 90. narozenin. Po dohodě s její dcerou Zuzanou...

19. 6. 2019
Šlápněte do pedálů a podpořte ONKA

Slovácko

Šlápněte do pedálů a podpořte ONKA

Charitativní cyklojízda pro sdružení ONKA se blíží! Připojte se, šlápněte do pedálů a podpořte onkologicky nemocné děti. ...

17. 6. 2019
Vyšel Malovaný kraj

Slovácko

Vyšel Malovaný kraj

Ke svým čtenářům v těchto dnech zamířilo květnovo-červnové vydání dvouměsíčníku Malovaný kraj, zaměřeného na region Slovácko. Na...

16. 6. 2019
TOPlist