FacebookYoutubeInstagram

Příroda - domov člověka

Buchlovice Zajímavosti 27. 12. 2009
Příroda - domov člověka

Známý lesák a myslivec Jan Karásek zpod Buchlova.

Foto: pri
Inzerce

Karásek Pokud si něco z přírody vezmete, musíte jí to dnes nebo za rok vrátit

Dnešní předvánoční číslo se nebude věnovat konkrétní profesi, ale bude zaměřeno na zkušenosti, vzpomínky a nynější aktivity jednoho z nejznámějších lesáků na Buchlovicku Jana Karáska. Tomu ani v sedmdesáti třech letech neubývá sil a elánu věnovat přírodě maximum svého osobního času. Jsou minus dva stupně, fouká slabý vítr a pomalu se klube sluníčko, které v tomto měsíci statisticky vykazuje značný deficit.

Nálada s pohledem na namrzlé Buchlovské hory je proto o to více kouzelná a každého, kdo je zvyklý se pohybovat jen v městském provozu, by jistě tento pohled potěšil. Naše setkání proběhlo jen pár dnů před sněhobílou a mrazivou nadílkou, kterou zdejší klimatické podmínky dlouze odkládaly. Jana Karáska jsem zastihl při sběru lesní prořezávky i při procházce v jeho bývalém revíru a zbyla chvíle i na povídání v hájence, kterou se svou paní, jak sám říká polovičním myslivcem, obývá od roku 1972.

 

Do každého domu

Úvod našeho povídání je věnován tradici, která nesahá příliš daleko do dějin, a to vánočním stromečkům. Dle pramenů k nám nejspíš tento zvyk přišel z Německa v polovině 19. století a stal se typickým symbolem křesťanských svátků ještě dříve než druhý hlavní symbol Vánoc, smažený kapr. Laik by si řekl, že kácení vánočních stromečků je marnivost lidí, ale všechno se řídí rozumným počínáním člověka a lesní správy. Vše probíhá pod odborným dohledem a veškeré kácení podléhá zákonům. „Všechno v životě člověka se vyvíjí, takže se vyvíjí i ekonomika lesního hospodářství. Prořezávka, která poskytuje nemalou část dodávky stromků na trh, tu bývala vždy, ale v organizaci za posledních dvacet let proběhla značné evoluce. Produkce z prořezávek nepokrývala ideálně potřeby a lidé se ve větší míře než dnes uchylovali ke krádežím. V buchlovském polesí jsem byl prvním iniciátorem založení plantáží na pěstování vánočních stromků a vykrývání větších požadavků. Stromečky se pěstují pod elektrovody, na neplodných místech, nebo jim bývá dočasně vyčleněna plocha, na které se stromky k tomuto účelu pěstovaly. Na těchto plantážích probíhá obměna dle typu dřeviny od pěti do sedmi let," vysvětluje Karásek.

V našich lokalitách se pěstuje nejběžněji smrk, borovice, jedle a z dovozu se objevují exotické stromy nebo podruhy jedlí či smrků. Každým rokem s časem Vánoc hrozí lesní pych, ale není to tak často, jako tomu bývalo před lety. „Vánoce pro mě nebývaly tak radostné a pokojné. Před Štědrým dnem to byl opravdu strašlivý nápor v podobě nájezdů všech těch, na které nezbylo anebo si šli stromek opatřit opravdu zlodějnou. Doba to ale vyřešila. Trh se zasytil a tím opadly masivní invaze jednotlivců, kteří stromeček chtějí získat nelegálně. Produkci zajišťují lesní závody, soukromníci a vše doplňuje dovoz ze zahraničí. Zdrojů bylo dříve málo, a tak se jednalo o logický důsledek toho, že na některé nezbylo, a proto si šli stromek zajistit jinak. V období Vánoc jsem vždycky chtěl raději ze služby utéct," objasňuje Karásek úbytek dřívějšího počtu krádeží.

Obnova lesa převážně ručně

Práce v lese není jen procházkami s flintou v ruce a pejskem po boku, pozorováním zvěře nebo přikládáním dřeva do kamen v hájovně. „Pokud si něco z přírody vezmete, musíte jí to dnes nebo za rok vrátit. Týká se to lesa i zvířat. Les je schopný žít sám bez pomoci člověka, ale byl by takový, jak by se sám utvářel, a to není vždy k obrazu člověka hospodáře. Les přirozeně vzniklý je tvořen dřevinami, které jsou odolné, ale nejsou tak výhodné k využití. Člověk své hospodaření uzpůsobuje dle ekonomických cílů a pěstuje ty dřeviny, které potřebuje," vysvětluje Karásek nutnost lidského zásahu do přírody. A dodává: „Pouze přirozeným vývojem by vznikaly porosty méně jakostní, méně vzhledné a unifikovaného typu. Dřeviny by nebyly tak kvalitní, jako když jejich růst ovlivní činnost člověka."

Nejméně deset let už společně se ženou chodí pracovat do lesní školky, kde pěstují ze semínek z výkupu nové stromečky. „Nejprve vyrostou semenáčky, ty se musí vybrat a zaškolovat (přesázet) do záhonů. Zde už nemohou růst těsně vedle sebe, ale podle druhu dřeviny se sází v rozmezí 3 - 5 cm. Ročně se vyprodukují v takovýchto školkách řádově statisíce nových malých stromečků," zmiňuje Karásek i pracovní povinnosti.

Ve školce se stromeček zdrží dle druhu nejméně jeden rok. U nejběžnějších dřevin dva až tři roky, ale třeba u jedle to bývá až pět let. Když stromeček školku opouští, jeho výška bývá okolo 35 cm. Na celém okrese Uh. Hradiště, který je velmi lesnatým územím, se stavy výsadby za rok pohybují v řádech milionů kusů. „Kromě sázení se vše dělá ručně bez pomoci strojů. Jedinou pomocí je rýhovací a sázecí stroj, který ale také není zcela automatický. Pouze dělá rýhu do země a do ní ze sedáků lidé vkládají v určitém odstupu sazeničky," popisuje Karásek jen část práce při starosti o les.

Práce nikdy nekončí

Příroda je neustále aktivní celek, který sice má vegetační cykly aktivity a klidu, nicméně život v něm nikdy neutichá. Pro ty, kteří se o les starají, začíná doba sklízení plodů jejich práce. „Jsou dva druhy výnosu myslivecké činnosti. Zimní období je nejvhodnějším časem pro těžbu dřeva. Vše je regulováno Lesy České republiky a zákonem, který vymezuje hospodaření všech, kteří se na práci v lese podílejí. Existují pravidla, jež vycházejí z poznatků, které člověk činností v přírodě získal. Společně s poznatky jsou tu ale i pravidla zajišťující ochranu před vznikem vlivů, které by snahu lidí v přírodě narušovaly," říká Karásek.

Druhým výnosem je možnost lovu zvěře. „Hlavní proud končí 31. prosince, ale sezona lovu je až do poloviny ledna prodloužena ještě na jelena, koloucha a jelení zvěř. Délka lovu je stanovena citlivě podle podmínek, které se během desetiletí vyvíjely a mění se v souvislosti se změnou biotopů, změnou krajiny a také podle toho, jak se daří konkrétnímu druhu zvěře. Neznalý si může myslet, že se jen loví, ale je to jenom zdání, vše se neustále kontroluje," doplňuje Karásek.

Odlov probíhat musí, hrozilo by přemnožení některých druhů, degenerace zvěře a s tím spojené problémy. „Musí se chodit lovit. Pokud není splněný plán lovu, což letos ještě není, nedá se nic dělat. Zákonem je začátek lovu stanoven od 1. srpna a postupně druhů zvěře, kterou je možné lovit, přibývá podle toho, jak dorůstá. Výjimkou je celoroční odlov mladé loňské a letos narozené černé zvěře. Jsou stanoveny limity, ale pokud se vyskytne situace, že je přírůstek proti předpokladu vyšší, můžou se po schválení překročit. Nad vším dozoruje místně pověřený úřad v Uh. Hradišti," přidává Karásek na vysvětlenou pravidla lovu.

Čekaná, čas lovu

Jít na čekanou nebo pozorovat zvěř není tak jednoduché. „Musíte mít nějaké grify a znát přírodu. Jestli si myslíte, že se někam posadíte a zvěř si vás přijde prohlédnout, tak to neplatí. Každý lesák si to musí vypozorovat. Zjistit, kudy zvěř chodí, jaké má zvyklosti, ale i to se v průběhu roku mění. Každý den to může být jiné. Záleží na počasí, proměnných je mnoho," poukazuje Karásek na znalosti, které musí myslivec mít, a přidává motto z roku 1912, kterým se řídí: „Myslivost vyžaduje čas, počasí a srdce. A je to ohromná pravda, která se mi čím dál víc s věkem potvrzuje. Teprve když vy přírodu začnete vnímat hlouběji, ukáže vám své tajemství, které není pro každého.”

Příroda se musí střežit a hlídat před nekalými živly, a to lidmi i škodnou ze zvířecí říše. „Chodím téměř každé ráno i večer na obchůzku a dohlížím nad pohybem v přilehlé honitbě. Obcházím mé bývalé polesí a mohu zde zastávat funkci myslivecké stráže. Úkolem myslivecké stráže je revír kontrolovat, procházet a sledovat zvěř i činnost lidí, jestli nekonají něco špatného," poukazuje Karásek na svou důchodovou aktivitu a kratochvíli, které ho neustále drží v kontaktu s přírodou.

Podle současného znění zákona je lesní stráž veřejným činitelem a ten, kdo by mařil její výkon služby, je trestně odpovědný. „Myslivecká stráž má právo usmrcovat toulavé psy, kočky a jinou škodnou, protože jen stráž a myslivecký hospodář mohou nosit a používat při výkonu svého poslání v revíru zbraň," přidává Karásek k výčtu stanovených pravidel.

Přírůstky i úbytky

Počty jednotlivé zvěře se v průběhu let výrazně změnily. „Koncem sedmdesátých let nastal ve stavech drobné pernaté zvěře a zajíců velký zvrat podmíněný řadou činitelů. Stavy začaly klesat až na současné minimum, které nyní přetrvává. Naopak tato doba byla prospěšná pro zvěř spárkatou, jako jsou jeleni, srnčí a divočáci. Za první propady a rozpad velkých stavů drobné zvěře mohlo velkoplošné hospodaření v zemědělství. První ukazatel razantního úbytku byl u koroptve, u které počty enormně klesaly, a vše dospělo skoro do stavu, kdy tento druh byl málem vyhuben. Naštěstí začal jeho umělý odchov. Totéž potkalo i bažanta, který tuto nepřízeň snášel o něco déle," říká Karásek. Co bylo příčinou? „Špatnou volbou byla kolektivizace v zemědělství a vše podpořil rozvoj chemizace. Používání pesticidů a herbicidů, to všechno měnilo přirozený vývoj prostředí a biotop přírody," vysvětluje Karásek a na příkladu uvádí: „Probíhalo velkoplošné pěstování kukuřice, kde se používal pesticid Zeazin, který totálně zničil přibližně na čtyři roky veškerý rostlinný život na poli, na kterém dříve zvěř samostatně bez pomoci člověka mohla najít obživu. Z polností se tak rázem stala poušť bez rostlinné kultury, která zvěři chyběla jako přirozený zdroj obživy."

Změny byly obrovské a jejich dopad se projevil samozřejmě až s odstupem času. „Zásah byl tak razantní, že od té doby se přirozeným vývojem početní stavy zvěře nemohou vzpamatovat a dorovnat se. Chemie je nyní možná na lepší úrovni, ale přišel nový problém spojený s technickým rozvojem pracovních strojů. Před moderními stroji, které mají obrovský záběr a rychlost, zase nestačí zvěř utéct. Vše je důsledek změn v prostředí i chování společnosti," uzavírá Karásek toto téma.

Něco ze života

Zážitků je mnoho, ale vybrat ten správný je problém. „Dost těžko se dá vybrat a vypíchnout nejzajímavější zážitek z mého života. Bylo jich zajímavých tolik! Z lovu, pozorování jelení zvěře, doby říje, práce se psy. Už jsem se zamýšlel nad tím, který byl ten nej, ale opravdu nemůžu žádný vyzvednout. Je to spíš o celkovém pohledu na myslivost a práci v přírodě. S léty se pohled mění a dnes už mě dokáže potěšit i nepatrná událost. Je to neustálá fascinace přírodou jako celkem, který vás, pokud chcete, dokáže překvapovat," říká Karásek.

Z rodinného soudku přidává také několik vzpomínek, například jaké je bydlení na hájence v porovnání s životem ve městě. „Je to nesrovnatelně jiné než žít v paneláku. Kdo není zvyklý žít na samotě, tak by to pro něj tady v horách bylo složité bydlení, byť je dnes už elektřina, televize, auto, skoro všechno. Život tu ale nebyl tak jednoduchý. Pamatuji zimy, kdy byly obvyklé půlmetrové závěje, a tak jsem musel s dětmi chodit až na zastávku na padesátku, abych jim prošlapával cestu. Někdy se také stalo, že jim ujel autobus, takže musely jít pěšky z Buchlovic," usmívá se dnes při vzpomínkách Karásek.

Autor: Pavel Princ

Vaše názory

Vánoční zvyky

Slovácko

Vánoční zvyky

Krájení jablka - Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko, ale kolmo na osu, napříč....

24. 12. 2009
Severské Vánoce

Severské Vánoce

Švédský kozel s červenou mašlí Štědrý den je ve Švédsku rodinným svátkem s návštěvami a slavnostní...

24. 12. 2009
Polské Vánoce s oslíkem

Polské Vánoce s oslíkem

Vánoční čas počíná v Polsku adventem. Pro děti je to tak jak všude jinde nejkrásnější doba roku....

24. 12. 2009
Befana vhazuje dárky komínem

Befana vhazuje dárky komínem

I v Řecku se Vánoce slaví. Štědrý den je běžný den, je jen zakončen půlnoční mší, svátky...

24. 12. 2009
TOPlist