FacebookYoutubeInstagram

Sedm minut strpení a jede se dál

Huštěnovice Zajímavosti 20. 8. 2009
Sedm minut strpení a jede se dál

Eleonora Hájková převzala práci po svém manželovi.

Foto: pri

Hájková: Pamatuji si velmi dobře i dobu kliky. Průjezd trval déle, protože jsme museli vrata otevírat ručně.

Léto uhání jako o závod a nebude trvat dlouho a spolu s ním skončí i doba dovolených. Teploty a počasí letošních prázdnin jsou příznivé a pro ty, kteří mají rádi vodu, se nabízí jako vhodné zpestření volného víkendu nebo celého týdne plavba na lodi po Baťově kanále. Jak sám název naznačuje, nejedná se o žádnou novinku, postavenou před několika lety. Tato unikátní stavba, která nesloužila jen k levnému způsobu dopravy, byla v době třicátých let stavěna také z důvodu melioračního, aby odvodnila nynější zemědělskou půdu, a sloužila i při náhlých vyšších stavech vody k zadržování naplavenin, které s sebou proud vody přinášel.

Dnes už však čas zavál důmyslnost a smysluplné využití tohoto projektu a využívá se jen pro potřeby turismu. Aby se mohly čluny, hausboty nebo největší výletní loď v našem regionu s názvem Morava po kanále splavovat, je zapotřebí někoho, kdo ovládá plavební komory, které slouží k překonání výškových rozdílů hladin na toku kanálu. Tuto sezonní práci má v Huštěnovicích na starost Eleonora Hájková, která ji převzala po svém manželovi.

Povodně 1997

Pokud se někoho zeptáte na rok, kdy na Moravě byla největší povodeň, většina přesně odpoví. Byl to rok 1997. Tato vzpomínka vstupuje do paměti každému, kdo byl nějak tímto ničivým živlem zasažen, pokaždé, když voda v Moravě stoupá nebo předpovědi hrozí přívalovými dešti. „Když byly povodně, tak první voda, která se k nám dostala, byla ze studny, kterou máme ve sklepě. Vše jsme zavčasu vynosili do patra. Ledničku, nábytek, pračku, nádobí, prostě vše, co jen šlo, jsme z přízemí vyklidili. Králíky a slepice jsme dali na půdu. Doma byla ještě dvě prasata, ta jsme převezli na loďce, která pro nás přijela k hlavní cestě, a v Hluku jsme udělali zabíjačku. Podmínky byly tak bojové, že jsme neměli ani pádla, tak jsme museli použít lopaty,“ vzpomíná Hájková dnes již s úsměvem.

V době, kdy byl dům stavěn, někdo do projektu tuto variantu velké záplavy snad zanesl, aby přečkal bez větší úhony takový stav vody. S úžasem poslouchám další podrobnosti k povodním, které paní Hájková zmiňuje: „Je to až nepochopitelné, že na poli směrem na St. Město byly stromy úplně pod vodou a u nás nic. Ve sklepě jsme vodu samozřejmě měli, ale v kuchyni bylo stěží dvacet centimetrů. A stejné to měl Karel Batůšek na komoře ve St. Městě. Jak voda přišla, tak stejně odešla. Když jsme se vrátili, pohled to byl ale děsivý.“

Nemusíte být ranní ptáče

Z domu to má ke komoře pár kroků, protože dům, který obsluha komory celoročně obývá, zde byl postaven zároveň s budováním kanálu. Provoz začíná v deset dopoledne, takže ráno si může klidně pospat. „Jedná se pouze o sezonní práci. V květnu, červnu a září je provoz pátek, sobota a neděle. Provoz v červenci a srpnu kromě pondělí, kdy se nejezdí, je každý den. Pokaždé od 10.00 do18.00 a ve dny státního svátku také,“ vyjmenovává Hájková, kdy se kanál nejvíce využívá.

Ovšem i tato práce má své základní povinnosti, které je nutné dodržovat, aby byl provoz plynulý a efektivní. „Ráno zapnu semafory a jdu se podívat na stav česel. V horní části, kde voda přitéká, je umístěn sifon a před ním je síto (česlo), zachycující větší části nečistot, které přináší proud, jako je např. tráva, dřevo nebo odpadky, co lidé nahází po cestě do vody. Rukou nebo kopálem ho vyčistím a vyberu na břeh také naplaveniny kolem vrat, aby se bezproblémově otevírala,“ vysvětluje Hájková základní kroky před spuštěním. A dodává: „Kolik svinstva vytaháte z vody, záleží na počasí, na lidech, co mají u kanálu zahrádky, ale třeba i na bobrech. Jak vylézají na břeh, tak svou váhou strhávají do vody drny trávy.“ Pokud nepřijde neočekávaná událost, tak se pak už jen sedí pod slunečníkem a sleduje se, jak plavidla přijíždějí.

Motorový člun na dohled

Kdo chce udělat radost malým dětem nebo si zpestřit den, nemusí si zrovna půjčit hausbot, postačí pouze malá motorová loďka. „Komora je, pokud nikdo nejezdí, v tvz. pohotovostním režimu, což znamená, že je bez vody, vrata jsou zavřená a jsou otevřená vypouštěcí okýnka. Z této výchozí pozice pak napouštím nebo jen otevírám vrata, podle toho, odkud loď přijíždí. Pokud je to od St. Města, přepnu semafor na zelenou a otevřu vrata. V momentě, kdy vrata zavřu, začne se voda napouštět a po cca sedmi minutách může pokračovat loďka v cestě směrem na Spytihněv,“ popisuje Hájková funkci komory.

Blíží se malý motorový člun od Spytihněvi s šestičlennou osádkou, kde jsou dva malí kapitáni, kteří již z velké dálky zdraví, a je vidět, že si rodina výlet užívá. „Když jede plavidlo po proudu, musím první komoru napustit vodou, vjedou dovnitř, během sedmi minut se voda vypustí, otevřou se vrata a lodě odplouvají směrem k Moravě,“ dodává Hájková.

Během vypuštění vody se ptám  námořníků na člunu, jak zdraví projíždějící lodě. „Jak jste, kluci, křičeli?“ vybízí je k odpovědi babička. „Ahoooooooj,“ hlasitě spustí. Ještě několikrát zopakovali námořnický pozdrav, vrata se otevřela, tatínek nastartoval motor, dotázal se na stav na levoboku a pravoboku a odpluli.

„Děti, jak vidíte, mají vestu. Na těchto malých člunech je potřeba dávat velký pozor. Jízda po vodě pro začátečníky není vůbec jednoduchá, loďka se kymácí, není tu žádná brzda, jak se to s rychlostí přežene, přichází panika, a pak stačí chvilka nepozornosti a už jsou ve vodě,“ poukazuje Hájková na velmi důležitá bezpečnostní pravidla.

DHSK

To jsou zkratky na dálkovém ovladači, který dnes plně automaticky zajišťuje plynulý chod plavební komory - dolní, horní, stopka, konec. „Vše se dnes spouští pomocí dálkového ovladače. Pokud chci napustit pro příjezd shora, je to H, když přijíždí zdola, je to D. S je pro případ nějaké neočekávané situace nebo poruchy, popř. když uvidím ještě další přijíždějící loď, tak to stopnu a dopustím nebo vypustím, abych nemusela všechno dvakrát po sobě zbytečně opakovat. K znamená, že se stav komory uvede do pohotovostního stavu,“ vysvětluje Hájková funkce na ovladači.

Než přišlo plně automatické ovládání, uběhla spoustu času a technického pokroku. Ovládání na dálku je v provozu pět let. Předtím bylo ovládání také automatické, ale bez dálkového ovladače. „Na komoře pracoval již můj manžel, který byl zaměstnancem Povodí Moravy, a pamatuji si velmi dobře i dobu kliky. Čas napouštění vody byl stejný, ale celý průjezd trval déle, protože jsme museli vrata otevírat ručně. Muselo se čekat, až se hladiny vyrovnají, jinak s tím nešlo zatočit. I dva centimetry rozdílu hladiny nedovolily vrata otevřít, byly jak přibetonované. Každý díl vrat se musel otevřít zvlášť. Po otevření jednoho se musela celá komora obejít a otevřít druhý díl. Teprve pak mohla loď z komory vyplout. Dnes zmáčknu tlačítko a je to,“ vzpomíná Hájková na dobu ručního pohonu.

Kam to vede

Zájem o plavbu každým rokem stoupá, a tak Povodí Moravy neustále pracuje na zdokonalení a prodloužení celé trasy. „Dnes se mohou lidé dostat ze Spytihněvi až na Slovensko do Skalice. Po cestě je čeká 13 plavebních komor. Pro ty, kteří se chtějí jen na vodě svézt, vyjíždí ve středu a neděli na pravidelné výletní lince loď jménem Morava. Ta jede ze Spytihněvi do St. Města a po řece Moravě pak zajíždí do Jarošova a ke spodní části Kunovského lesa. Na cestě zpět zamíří také ještě do Otrokovic,“ vysvětluje Hájková.

Pro ty otrlejší, kteří se chtějí plavit sami, probíhá při zapůjčení instruktáž, jak s lodí zacházet a jak se chovat v plavebních komorách. „Malé loďky by měly zastavit motor a do komory dopádlovat ručně. Hausboty vypínají motor až v komoře, ale málokdo to dělá, protože mají strach, že pak nenastartují. Pokud jim motor jen vrčí a drží se kotvících lan a chovají se klidně, mám pro to pochopení. Chápu, že jsou nervózní a když musí rychle vyjet ven, nedaří se jim nastartovat a druzí na ně čekají, není to nikterak příjemné. Moje komora je podle toho, jakým směrem jedete, první nebo druhá na cestě a za tu chvíli se to vše nenaučí. Zajdu za nimi a snažím se je uklidnit. Není tady takový fofr a lidé, kteří čekají, to většinou chápou,“ doplňuje Hájková.

Trocha statistiky

Provoz ovlivňuje kromě měsíce hlavně den v týdnu a také počasí. „Ve všední den o prázdninách je to v průměru 25 napuštění. V sobotu a neděli nebo ve svátek to už bývá lepší, cca 40 cyklů,“ hodnotí Hájková pohyb na kanále. Rok od roku zájem o takovýto výlet nebo projížďku stoupá. Nárůst během čtyř let je minimálně o 100 %. „Podle zápisů v knize, které při každém napuštění vedu, je to stejné jako loni, ba dokonce bych řekla, že je lodí víc. Za tři měsíce proběhlo osm set cyklů, připočteme-li srpen, tak je to už minimálně tisíc dvě stě proplutí. Nepočítá se to na počet lodí, těch samozřejmě bylo mnohem více, protože se do komory, pokud to situace umožní, vleze najednou více plavidel. Pro lepší představu - za Moravu, která je největší, se vleze ještě jeden hausbot nebo dvě malé loďky,“ dodává Hájková.

Jak se dostat domů

Nešvar zvaný neohleduplnost funguje skoro všude. „Když tu byla polní cesta a dostávali jsme se sem všelijak, třeba i v gumácích, nikdo tu nejezdil na kole a nikdy nevěděl, že tu bydlíme. Jak se udělala cyklostezka, tak si cyklisté myslí, že si sem jezdíme autem na výlety. Zpravidla pokaždé, když někam jedu, mají cyklisté potíže s tím, aby mě pustili. To je spousta nadávek a pohledů, jak si to můžeme dovolit tudy jet, ale přitom si neuvědomují, že to je příjezd k domovu,“ popisuje Hájková s mírnými emocemi.

Údržba kanálu

Ke každému provozu patří údržba. Tuto činnost kolem celého Baťova kanálu a okolí plavebních komor má na starosti Povodí Moravy. „Protože tu bydlíme, tak si většinu prací kolem domu obstaráváme sami. Povodí posílá jenom pracovníky, kteří mají za úkol obsékat trávu a provádět údržbu komory. Jezdí pravidelně každé úterý a čtvrtek, ale pokud se objeví nějaká nečekaná závada, přijedou na zavolání, jako tomu bylo teď, když se vytrhly kotvy, které drží lano v komoře."

PRO

- práce na čerstvém vzduchu

- přečtu spousty knih

- vyluštím nějaké křížovky

- přivýdělek na pět měsíců

PROTI

- v zásadě tato práce nemá negativa, jen někdy narazíte na někoho, kdo má zbytečné řeči a připomínky

- stává se, že lidé hází odpadky do vody nebo kolem našeho domu

Autor: PAVEL PRINC

Vaše názory

Uher vaří guláš po uhersku

Uherské Hradiště

Uher vaří guláš po uhersku

Se Slováckou jídelnou, novinkou blížících se Slováckých slavností vína a otevřených památek v Uh. Hradišti, jsme vás...

16. 8. 2009
Kombajny, které ještě sklízí

Huštěnovice

Kombajny, které ještě sklízí

Kombajn se od doby, kdy byl vynalezen, považuje za dokonalý a velmi užitečný stroj, který ulehčuje dřívější...

6. 8. 2009
Informační centra úspěšně líčí na turisty

Uherskobrodsko

Informační centra úspěšně líčí na turisty

Hlavní turistická sezona je v plném proudu a i lidé, kteří tráví svou dovolenou v tuzemsku, se...

3. 8. 2009
Z Topolné si vyšlápl až na konec světa...

Topolná

Z Topolné si vyšlápl až na konec světa...

Zhubl patnáct kilogramů a na závěr dlouhé cesty zahodil oblečení i boty do Atlantiku! Jeho „mise“ skončila....

31. 7. 2009

Související

Boršice

Jaké to je u rozpálené pece

Když většina z nás v osm hodin večer dává spát malé děti, pouští si televizi, přichází z...

Uherské Hradiště

Zachycení pomíjivého okamžiku

Kdo by neznal v Uh. Hradišti místo, které je s fotografií a fotografováním spojeno více jak sto...

Uherské Hradiště

Trendy moderní kuchyně

I v dnešní době, kdy během posledních deseti let v našem okrese vzrostl počet restauračních zařízení minimálně...

Babice

Co skrývají dnešní knihovny

Knihovna je nepostradatelným a jistě důležitým článkem pro společnost, ze kterého každý z nás může čerpat a...

TOPlist