Jste nespokojení s chováním svých dětí? Pravdou je, že vám nastavují zrcadlo

Dnes slavíme svátek všech dětí, ať už jsou to miminka anebo teenageři s hlavou v oblacích. Snad všichni správní rodičové sní o budoucnosti, ve které vidí své dítě šťastné. Přejí si, aby procházelo životem zdravé a spokojené. Jenže v současnosti se úsměvu na tváři nějak nedaří.

Děti a jejich výchova jsou velkým tématem na mnoha úrovních. Rozebírá se, jak děti ničí přetechnizovaný svět, jak jsou choulostivé, labilní a nesamostatné. Nikdo však nepoukazuje na to, kdo je za to zodpovědný. A jak potvrzují psychologové i terapeuti: není to společnost, škola ani kamarádi, ale bohužel my, rodiče!

Myslíme to dobře, ale děláme špatně

Jako rodiče to myslíme dobře, ale děláme to špatně. Vychováváme podle svých představ, nerozumíme dětem, jejich psychika je nám cizí a místo poslušnosti si za to vysloužíme vzdor dítěte, obzvlášť, když matky vychovávají kluky.

Děti nám zrcadlí naše chování

Lámete si hlavu, proč je vaše dítko tak vzpurné a náladové? Proč je agresivní? Proč pořád pláče? Zamyslete se, jak to u vás doma chodí. Jestli často nezvyšujete hlas, zdali se s manželem nedohadujete v přítomnosti dětí, nebo často nemanipulujete s partnerem pláčem a výčitkami. 

Pokud jste sami agresivní, vzteklí či vulgární, považuje vaše dcera nebo syn takové jednání za naprosto normální. Bude ho běžně používat mezi svými vrstevníky. A když je za to budete trestat, vůbec nepochopí, proč se zlobíte.

Chování rodičů je skutečným modelem, který děti v mladším věku napodobují a poté z něj čerpají celý život. Proto je důležité uvědomit si, jaký vzor svým potomkům nabízíte. Nechceme-li, aby se naše děti chovaly nežádoucím způsobem, musíme nejprve odbourat vlastní chybné jednání.

Buďte svým dětem příkladem

Pokud se neumíte partnerovi ani dítěti omluvit nebo jej o něco hezky poprosit, nečekejte to pak od potomka. Pokud se nemůžete odtrhnout od telefonu nebo počítače, jak se za to stejné můžete na dítě zlobit? Nedržíte-li slovo, vymlouváte se a uhýbáte před následky svých činů, dítě to přirozeně bude opakovat.

Jakmile se přistihnete, že porušujete to, co sami v rámci výchovy vyžadujete u svého dítěte, měli byste se zamyslet - nejste-li jako rodič svým dětem dostatečným vzorem. Pokud tomu tak není, v období puberty a dospívání očekávejte komplikace...

Matka umetá cestičky

Typická matka současnosti dělá služku svým dětem, je ochotná obětovat jim celý život. Často s dítětem jedná, jako by bylo postižené - říká mu, co má udělat, posluhuje a nenechá ho samostatně myslet. Rozhoduje o tom, co si má obléct, zavazuje tkaničky, uklízí hračky a pak v návalu vzteku vyčítá, že je neschopné.

Není žádnou výjimkou, že mamka ustýlá šestnáctiletému „skorochlapovi“ peřiny, odnáší po něm ze stolu a uklízí pokoj. Kam to ale vede? Jak si pak mají děti rodičů vážit, když dělají, co jim na očích vidí? Dítě je úplně bez viny, protože od dětství pouze přijímá, co se mu nabízí. Proč by nezkoušelo, kam až rodiče zajdou? Klade vyšší a vyšší nároky, ale úcta a pokora se někam vytrácí.

Multimediální generace

Na jedné straně umí ovládat špičkovou techniku. Na straně druhé v sobě nemají zakódovanou žádnou zodpovědnost. Až do odchodu z domu žijí jako v bavlnce.

Jakmile však založí rodinu, skončí komfort, přijde rozčarování a i kvůli tomu se každé druhé manželství rozvádí.

Povinnosti jsou důležité

Nástupem dítěte do školy by mělo dostat první povinnosti, za které bude zodpovědné. Musí si uvědomit, že tak, jako rodiče mají svou práci, má ono úkoly a učení. Na chodu domácnosti se musí podílet všichni, kteří v ní bydlí. Mělo by si vybrat nějakou domácí činnost, za kterou bude plně zodpovídat. Slovní spojení „pomozte mamince“ by mělo být úplně nahrazeno „udělej svůj díl práce“.

S postupujícím věkem pak přidávat. Děti v dospělosti poté nebudou zvyklé na „mamahotel“ bez povinností. Do vztahu, kde už je nikdo nebude obskakovat a vykrmovat, vstupují s automatickou chutí pomoci partnerce a vést tak později i své děti.

Pokud k vám dítě vzhlíží, jste na dobré cestě

S příchodem puberty zažívají děti první velký vzdor, kdy hledají samy sebe, svou identitu a vymezují si hranice vlastní svobody. Pokud jsou nespokojené, odvrací se od rodičů ke kamarádům, partám a snaží se vymanit ze zajetých kolejí.

Přísná výchova s příchodem puberty promění vzorňáka v nezodpovědného, zpupného rebela. Z činorodého jedničkáře máte najednou uzavřeného propadlíka. A je velmi těžké tuto situaci ukočírovat.

Naopak opečovávaní mazánci v mladistvém věku nevybíravým způsobem odstrčí rodiče na vedlejší kolej a snaží se za každou cenu změnit svůj život. Často odchází ze školy před dokončením a navzdory rodičům se začnou protloukat životem, než pochopí, že to není tak jednoduché, jak si to představovali.

Díky střetu názorů v pubertě dochází v rodinách ke konfliktům. V těchto okamžicích se zúročují a odráží vztahy a výchova, kterou jste v rodině uplatňovali. Pokud jste byli pro své děti partnerem a vzorem, pubertu ustojíte bez větších problémů.

Poraďte se s odborníky

Některé děti se kvůli špatné komunikaci v rodině, nepochopení a tlaku rodičů uzavírají do svých vnitřních světů. Z toho pak vznikají deprese a další psychické nemoci. Rodiče si vyčítají, že selhali, a rodinné vazby se na několik let pošramotí. Proto je dobré vyhledat odbornou pomoc v poradnách a u terapeutů, než konflikt zajde do krajnosti. 

Jak z toho ven?

Tam, kde už jsou děti velké, se vztahy napravují těžce. Ale kde jsou děti malé, je ještě šance.

Obecně jsou děti nejšťastnější, když tráví plnohodnotný čas se svými přáteli, s rodinou a prarodiči. Neznamená to ale, že když přijede vnouček na návštěvu, nachystá se mu koš plný bonbónů a cukrovinek, prarodiče ho vezmou do Disneylandu a koupí mu, na co ukáže. Rozmazlováním si jen přitápíte pod kotlem. Později bude pro vás těžší a těžší vykouzlit dolíčky na rozmazlené tvářičce.

Dětem zkrátka stačí, když se jim někdo věnuje, hraje si s nimi a motivuje je. Někdo, v koho věří, mají v něm vzor a s kým je spojuje citové pouto, někdo, kdo vymaluje úsměv na jejich tváři z maličkostí a z krás všedního dne.

Není třeba děti zahrnovat dary a zážitky. Je potřeba s nimi umět mluvit, důvěřovat, podporovat a v rámci rodičovských hranic je nechat rozvíjet vlastní osobnost. Dělat je šťastné opravdově tím, že jim věnujete čas u obyčejných věcí, budete je přirozeně (ne hystericky) chránit a dávat jim možnost objevovat svět.