Varovný prst už nestačí, děti podlehly online drogám
Možná vám připadá, že se často zabýváme problémy generace současných dětí. Ale situace je opravdu závažná. Na poplach bijí jak pediatři, psychologové a psychiatři, tak i pedagogičtí pracovníci a rodiče dětí.

Před očima nám vyrůstá generace závislých, úzkostných, osamělých a depresivních dětí, které jsou ztraceny v online světě…

Digitální technologie jsou hybatelem našich životů. Mladší generace s nimi od dětství vyrůstají, ty starší se s nimi učí sžít. Rodičovské přístupy a vzorce, podle kterých jsme vyrůstali a které se snažíme předat svým dětem, nemusí být vždy funkční.

Online svět a sociální sítě působí jako droga, která nabízí komunikaci a zábavu čtyřiadvacet hodin v kuse a přitom paradoxně také velké osamocení, deprese a úzkosti. Nemá smysl dětem fenomén současnosti úplně zakazovat, ale spíš vysvětlovat, korigovat a naučit je s online světem zacházet.

Digitální svět je jako dudlík, na který se můžeme spolehnout v jakémkoliv věku. Je vždy po ruce, aby nás ukonejšil. Nevšimneme si ale, že bez dudlíku nedokážeme žít…

Rodiče to neslyší? 

Stále dokola se mluví o úděsných dopadech virtuálního světa na mozek a psychiku děti, ale rodiče jako by neslyšeli. Sami se v mnoha případech potácí nad propastí. Jakou ochranu před novou civilizační nemocí můžete čekat od matky, která veze kočárek s rukou na displeji, v roce posadí dítě k velkoplošné obrazovce a ve dvou třech letech mu dá vlastní smartphon či tablet? Pediatři si bezradně klepou na čelo, protože vidí, kam takový příklad vede.

 Online byznys dramaticky vzrostl

Za posledních deset let dramaticky vzrostl význam a příjem videoherního byznysu. V tomto roce dokonce ekonomičtí prognostici předvídají, že předstihne automobilový průmysl, který dlouhá léta táhl ekonomiku. Stejnou křivkou ovšem také roste počet závislých nebo psychicky nemocných dětí. 

„Mrzí mě, že ubývá reálných prožitků a všechna pozornost putuje do online světa. Jeho devastující vliv na partnerské, rodinné i kamarádské vztahy je do očí bijící a nechci dopustit, aby se to ještě zhoršovalo,“ vysvětluje Karolína Presová, zakladatelka organitace Replug.me, který se snaží na situaci upozorňovat.

 Vývojáři do platforem vkládají závislostní prvky

Armáda vývojářů neustále pracuje na tom, aby jejich platformy, aplikace a hry uživatele zas a znovu vcucly. Vývojáři využívají psychologických poznatků přesvědčování, které pak do svých produktů vkládají. Mění tak postoje, tužby a chování uživatelů, aniž by to vůbec postřehli. Pomocí závislostních prvků pak dělají z online světa silně návykové prostředí a nenápadně děti a dospělé popostrkují k propasti zvané digitální závislost.

„Závislostní prvky digitálního světa míří přesně, aby neminuly cíl. Útočí hned třikrát! Dráždí naše sociální instinkty, důmyslně využívají principů neurobiologie a omotávají si naši psychiku,“ uzavírá po letech výzkumů tým Replug.me, složený z psychologů a sociologů, kterým záleží na tom, aby si lidé udrželi zdravý odstup od technologií a neztráceli se v online světě. 

 Kam se ztrácí vlastní JÁ a selský rozum?

Po mnoha debatách s lékaři a psychology je více než jasné, že se ze světa vytrácí soudný selský rozum. Internet a online prostor je skvělý nástroj a v mnoha směrech nám ulehčuje život. Moderní technologie a online prostor k současnému životu patří. Jsou dobrými sluhy, ale začínají být také špatnými pány...

V každém případě bychom si měli zachovat vlastní JÁ, naši přirozenost a vrozené instinkty. 

 Nežijeme přece ve virtualitě

Závislostem a ztrátě nadhledu předchází překlopení vlastního života do online prostoru.

Přijde vám v pohodě, že děti nedokáží dělat jednu činnost, aniž by si neodskakovaly na mobil? Že se pacienti léčí podle zaručených rad na internetu? Že matky vychovávají své vlastní děti podle internetu? Že tátové opravují věci podle videonávodů na internetu? Že se na hudební nástroje hraje podle tutoriálů z internetu? Že věci nakupujeme podle recenzí (mnohdy lživých) z internetu? Že cvičíme, jíme, milujeme, vychováváme, cestujeme… zkrátka žijeme podle internetu a přitom si neuvědomujeme, že nás směřuje tam, kam třeba ani nechceme? Že přestáváme samostatně přemýšlet a používat vlastní rozum? Co když jednou nastane blackout a my bez internetu nedokážeme ani dýchat?

„Digitální svět nás odvádí od sebe samých. (Nejen) děti z něj mají psychické problémy, které neumí řešit jinak, a tak před nimi znovu utíkají k obrazovkám,“ dodává Karolína Presová, která se snaží rodiče i děti učit, jak čelit žalostné situaci, kdy se připojujeme k internetu, ale odpojujeme od sebe samých. Internet je skvělá věc, když ho umíme dobře používat.