Ze všeobecného úpadku mravů a zhýčkaného chování jsou obviňovány sdělovací prostředky, vliv společnosti a vrstevníků v kolektivu, stále častěji také špatný příklad rodičů. Současný trend výchovy se oproti minulým generacím úplně otočil.

Naše prababičky byly vychovávány ve skromnosti - pouze v neděli bylo maso a to dostal otec, živitel. Děti byly až poslední složkou hierarchie rodiny.

Další rodičovské generace šly pokaždé o level výš a s tím i výchova a péče o děti. Naštěstí jejich životy ještě neovlivňoval internet a sociální sítě.
Současní rodiče postavili děti pod tlakem doby na absolutní vrchol. Zasypávají je věcmi i zážitky. Plánují každou minutu jejich života a veškeré kroky konzultují prostřednictvím internetových rad a aplikací.

Vrozený instinkt a selský rozum se vytrácí a společně s ním i partnerské a mezilidské vztahy. Vychovávají tak sobecké oběti konzumu, které neznají hodnotu peněz a slova jako vděk, pokora a skromnost jsou cizím pojmem. Jenže nedostatek těchto vlastností vede podle psychologů v dospělosti k bezohlednosti, egoismu, agresivitě, sobeckosti a neschopnosti se uskromnit a myslet na druhé.

Není přece v pohodě, aby mládež trávila čas nereálným životem ve virtualitě nebo cestami do obchodních center, výpravami do „mekáčů“ a „káefcéček“ a po večerech stála okolo aut dunících muzikou na parkovištích obchodňáků s energiťáky a vodkou.
Každá doba nese své, jak v dobrém, tak ve zlém. Abychom však předešli špatným scénářům, naučme děti skromnosti a realistickému přístupu k tomu, co dostávají, schopnosti ocenit nejen hmotné věci, ale i rodičovskou péči.

V jakém věku je dobré poprvé děti seznámit s penězi? Jaké aktivity či metody výchovy vedou k pochopení rozumného hospodaření? Jak zabránit tomu, aby zbytečně neutrácely, nerozhazovaly, ale aby nebyly ani lakomé a uměly se podělit? Kdy dát dětem první kapesné? V jaké výši? To jsou otázky, které najdete v následujících řádcích.

Jak děti naučit zacházet s penězi?

Naučit děti rozumně zacházet s penězi by měli začít rodiče už v útlém věku. Není dobré se spoléhat na školu, protože ta výuku finanční gramotnosti bere ve svých osnovách jen okrajově…
O tom, že peníze nerostou na stromech, kde se peníze berou na platební kartě a že není bezedná, že se finance neobjevují na účtu samy od sebe, že je někdo musí vydělat, že si nemůžeme dovolit koupit úplně všechno, co vidíme…, o tom všem je potřeba s dětmi mluvit. Vysvětlit jim už ve školkovém věku (jakmile jsou schopny pochopit) základní koloběh rodinného rozpočtu: práce - výplata - výdaje - spoření.
 „Starším dětem pak vysvětlit rodinný rozpočet podrobněji, pobavit se o založení účtu, varovat před nástrahami půjček, poradit s rozumným způsobem spoření a časem i vytvořením finančního plánu, s jehož pomocí si mohou plnit své sny,“ radí Ivana Kovářová Švajdová, ředitelka uherskohradišťského Peněžního domu, která jednoznačně stojí za zavedením výuky finanční gramotnosti na školách. "Je potřeba, aby děti jasně chápaly smysl peněz, finančních produktů a jejich význam a potřebu v jednotlivých fázích života - dítě (žák, student), při nástupu do zaměstnání, při založení rodiny, v produktivním věku i na stáří. A následně si dokázaly samy vyhodnotit a spočítat, zda, kdy, proč a za jakých podmínek si pořídit něco na splátky, využít některý z typů úvěrových produktů nebo si na to dopředu našetřit. A kromě toho aby také aspoň v základních obrysech pochopily princip fungování ekonomiky a finančního trhu," uzavírá ředitelka Peněžního domu.

Jak budovat zdravý vztah k financím?  

Při výchově k finanční gramotnosti bychom mohli využít prastarého úsloví - co si sám pořídíš, toho si mnohem více vážíš. Rodiče, kteří zahrnují své potomky luxusními hračkami, nejmodernějšími mobily, tablety, počítači a vším, na co si vzpomenou, si myslí, že pro ně dělají to nejlepší. „Jenže tyto děti pak přijímají věci automaticky a nenapadne je, že by si něco ze svých požadavků měly i zasloužit. A také by měly jasně chápat, že aby tyto dárky vůbec od rodičů mohly obdržet, musí rodiče chodit do práce a peníze na tyto dárky za určité časové období vydělat,“ upozorňuje ředitelka Peněžního domu.

U malých dětí začněme hrou

Odborníci na finance a vzdělávání jsou přesvědčeni, že se dítě může učit hodnotě peněz již od okamžiku, kdy se naučí počítat. Je důležité, aby pochopilo, že nikdo nemůže utratit víc peněz, než kolik vydělá. Rozlišovalo mezi věcmi každodenní potřeby a těmi, bez kterých se hravě obejdou. Uvědomilo si, že výlet, dovolená nebo rodinná večeře v lepší restauraci je za odměnu…
U menších dětí lze využít několik způsobů - nejlepší je hravá forma, ať už hra na obchod či deskové hry, u nichž je možné si vyzkoušet, co to znamená budovat město a vlastnit peníze. Můžete je také učit, co si za konkrétní zadaný obnos mohou koupit. (10 Kč = 1 banán + 1 rohlík). Čím dříve děti pochopí koloběh peněz, tím je to pro jejich budoucnost lepší.

Umožněme dětem rozhodovat o svých financích

Děti školního věku už můžeme zasvětit do obecného rodinného rozpočtu, aby věděly, co všechno se musí z výplaty zaplatit, co je potřeba odložit na nenadálé výdaje a co zbyde na zábavu.
U školních dětí je také dobré začít s kapesným - mladším na týden a starším pak na měsíc. Nechat je rozhodovat, jak s obdrženými financemi naloží. A také nechat je nést následky svého rozhodnutí. I když z počátku udělají spoustu chyb, postupně se naučí, že je dobré si svůj rozpočet rozdělit a neutratit všechno první den.

Nechejte je vydělat si
Je samozřejmé, že za běžné domácí práce, kterými dítě pověříte, nenáleží finanční odměna (vynesení koše, vyskládání myčky, úklid dětského pokoje apod.) Pokud však vidíte, že šetří, snaží se a touží si koupit nějakou dražší věc, na kterou kapesné nevystačí, dejte mu vydělat nadstandardními úkoly a odměňte je zvláštním finančním ohodnocením. Finanční příspěvek na vytouženou věc je vhodný i za sportovní či studijní úspěch.

Středoškoláci se osamostatní

Nástupem na střední školu teenageři vstupují do dospělosti a osamostatňování se vším, co k tomu patří. Student by měl mít zřízený vlastní účet a platební kartu, aby se naučil hospodařit. Rodiče nemusí vychovávat „zlatou mládež povalující se po kavárnách a hospodách. Studenta by měli podporovat v normálních mezích. Na zábavu a nákladné oblečení by si měl student vydělat na brigádách.