Po otevření restaurací pro očkované i neočkované jsme se vrátili alespoň částečně do normálu. V hospodách, restauracích, barech a kavárnách nás už nedusí ani roušky a opět to v nich hučí jako v úlech. Platí se hotovostí, kartou i mobilem, proto by bylo dobré připomenout si, jaké spropitné, „tuzér“ či „dýško“ je vhodné obsluze dávat. Patří to k dobrým mravům? Je to vůbec nutné?

Spropitné, tuzér, dýško, bakšiš nejsou automatické…

Ač žádný právní předpis spropitné nezohledňuje, už v dávných dobách bylo zavedeno jako odměna za dobře odvedenou práci. Dnes už se očekává automaticky, i když nejsme příliš spokojeni.

Při návrhu výplat s ním dokonce počítají zaměstnavatelé, kteří číšníkům často dávají základní platy s výmluvou, že si je mohou dorovnat na tuzérech. Přitom personál se v některých podnicích vůbec nesnaží. Svou neochotou ve vás vzbuzuje pocit, že jej svou návštěvou vlastně obtěžujete. Nadává na hosty, když tuzéra nedostane, aniž by si uvědomil, že se dýško dostává za příjemné vystupování, ochotu úsměv, servis a znalost.

Jak vysoké by mělo být?

Běžně je zvykem, že se částka zarovnává do „celé“. V lepších restauracích se číšníkovi věnuje zhruba 10 % z konečné útraty. Záleží však pouze na vás. Určitě se nedává dýško automaticky, když je personál neochotný, dlouho čekáte, nechutná vám nebo nejste spokojeni. Číšník by se měl při projevu nespokojenosti zákazníka zamyslet nad svým chováním. Důležité je se při odchodu s hostem rozloučit, ať spropitné dá, či nikoli. Rozloučení není poděkování za tuzéra, ale poděkování za návštěvu podniku.

Platba kartou bez dýška? Omyl!

Po zavedení bezkontaktních plateb byla o dýška najednou nouze. Zákazníci netušili, že to lze i online.  Postupně si však personál „své jisté“ přeci jen vymohl.

Vy, kteří v online placení tápete a chcete platit obsluze něco navíc, máte dvě možnosti - při placení říct obsluze konečnou částku navýšenou o dýško, anebo zaplatit online a při spokojenosti pak věnovat určitý obnos konkrétní obsluze.

Po zrušení EET už nemají podniky povinnost vést online evidenci, proto v mnoha podnicích platbu kartou zrušili úplně. Uvidíme, co nás ještě čeká…

Abyste nebyli překvapeni

Cestovatelé se shodují na tom, že i v Evropě je to pokaždé jiné. Zatímco v Holandsku a Belgii je slušností přihodit k útratě 1-2 eura, v Německu a Rakousku obsluha očekává 5 až 10 % z celkové útraty. V Itálii a Velké Británii je 10-15% dýško automaticky započítáno do platby. Holt jiný kraj, jiný mrav.

 

 Zaměstnavatelé by se měli chovat fér

Majitelé či manažeři pohostinství by měli začít brát svoje zaměstnance jako lidi a ne pouze jako snadno vyměnitelné položky

V pohostinství by nemělo být běžné, že se zaměstnancům vyplácí legálně jen část mzdy a zbytek se dává na ruku

Zaměstnavatelé by číšníkům neměli z dýšek strhávat procenta za platbu kartou

Zaměstnavatelé by měli dýška nechat konkrétní obsluze - je to odměna za jejich snahu

 

Číšník není podavač jídelního lístku. Práce číšníka, servírky či barmana vyžaduje poměrně velké množství odborných znalostí, empatii a osobnostní předpoklady. Obsluhující je ten, kdo provází zákazníka během jeho pobytu v restauraci od začátku až do konce, proto si bude zákazník jeho chování pamatovat. Záleží především na číšníkovi, zda se host cítí dobře a bude se do podniku chtít brzy zase vrátit.

Desatero číšníka

Dobrý číšník dokáže předvídat

Má přirozený projev

Je precizní se smyslem pro detail

Diskrétní

Dokonalý servis a znalost menu

Asertivita

Upravenost

Pohostinnost

Pohotovost a flexibilita

Skvělá paměť