Zhroutil se vám díky pandemii život? Nejste v tom sami...

Zhroutil se vám díky pandemii život? Nejste v tom sami...
Foto: ilustrační foto
Slovácko Volný čas 15 / 03 / 2021

Ztrátu motivace ze současného dění prožívá každý druhý člověk napříč generacemi. Děti se nechtějí učit, rodiče a zaměstnanci v první linii jsou už strašně unavení a živnostníci, senioři i samoživitelky začínají prožívat obrovskou beznaděj…
Jak žít, aby se člověk nezbláznil z nesmyslných kroků vlády, které ovlivňují naše životy?

Bože, dej mi sílu změnit věci, které změnit mohu, pokoru přijmout věci, které změnit nemohu, a moudrost je od sebe rozeznat. Vždycky najdeme ještě nějaké možnosti před tím, než si člověk řekne - teď už se nedá dělat vůbec, ale vůbec nic.

(františkánská modlitba, která je snad šitá na míru současnosti)

 

Je potřeba slevit z vysokých nároků

Před pandemií jsme na sebe a naše blízké měli vysoké nároky, které nás hnaly a motivovaly k dosáhnutí cílů. Jenže kvůli covidu a dlouhodobému vykolejení ze zaběhnutého rytmu života se ocitáme v psychickém nekomfortu, který se projevuje netečností, mizernou náladou a pocitem, že nic nemá smysl...

Co s tím?

Musíme si přiznat, že je to teď fakt blbé. Ale ihned také dodat, že mizérie jednou skončí a zase bude líp. Netrápit se, že to právě teď neprobíhá podle našich představ, a smířit se s tím, že výsledky našeho počínání nebudou takové, jak jsme si plánovali.

Než drábem, buďte raději milujícím rodičem

Většina dětí ze základních škol už má plné zuby distanční výuky a obyčejná školní příprava je stojí čím dál větší přemáhání. Nemají motivaci. A i když se děti ke své vlastní profesi snažíte ještě vyučovat a donekonečna kontrolovat odesílání úkolů, je to stres pro obě strany. Vy máte vztek a děti to pomalu vzdávají, protože necítí smysl. Častěji se tak dostáváte do střetů a doma je dusno.

Vzdejte to.

Mnohem důležitější je totiž být oporou a chápajícím rodičem než drábem, který pouze hlídá odesílání a plnění úkolů a nadává, že není všechno v pořádku.

Děti už takřka před rokem přišly o svůj rytmus života. Mají to opravdu těžké, na což mnohdy neberou zřetel ani ve školách, proto při nepochopení utíkají do svých virtuálních světů, k drogám a staví mezi sebe a rodiče bariéry.

Zkuste s nimi sdílet jejich starosti a plánovat drobné radosti na každý den. Nesnažte se patlat v maličkostech, vzájemně si promíjejte „naštvanost“, protože je to pouze psychická obrana proti bolesti, kterou člověk ze ztráty svého dřívějšího života prožívá.

V minulém čísle jsme vás nabádali, abyste si na děti a juniory našli čas a podnikali s nimi činnosti, které je alespoň trochu „nakopnou“.

Jen vy je znáte, vy jste je vychovávali, uspávali a foukali jim bolístky - určitě najdete způsob, jak je vytáhnout z letargie a jakkoli je motivovali do lepších pocitů ze sebe samých.

Mnozí živnostníci jsou na dně…

Živnostníci, kteří na pandemii nevydělávají, jsou v šílené situaci, protože postupně přichází o vše, co v životě vybudovali. Mnohým se zhroutil svět. Utápět se v nespravedlnosti však nemá smysl. Odrazí se to na psychice, zdraví i vztazích.

Zkuste si dát aspoň na chviličku „pauzu“ od zoufalství a udělejte něco pro svoje tělo. Vykoupejte se, otevřete si okno a nadechněte se čerstvého vzduchu. Uvařte si něco dobrého k jídlu, pusťte si oblíbenou hudbu a soustřeďte se jen na vaření. Vnímejte, jaké příjemné pocity to přináší. Běžte se denně projít do přírody - není to sice všelék a zabere jen na chvilku, ale každý hezký okamžik se počítá. Třeba vám hlavu probleskne nápad, jak tuto situaci racionálně řešit…

Buďte k sobě laskaví a dělejte jen činnosti, které vám dělají radost. Zaměřte se na fyzické zdraví a upevňování mezilidských vztahů, které nás mohou podpořit i v těch nejtěžších situacích života. Zkrátka a dobře - rodina je nejvíc!

Nerezignovat, znova se nakopnout

Pro seniory, kteří nečekají, že tady budou dalších deset dvacet let, je tato situace taktéž velmi těžká. Často končí v depresích kvůli tomu, že nemohou vidět vnuky a pravnuky, že ještě nejsou naočkovaní, že musí být zavření doma, že se bojí kvůli nákaze setkávat s lidmi atd.

Nejmenším krůčkem, který můžete proti trudomyslnosti udělat, je žít přítomností. Udělat si plán jenom na jeden den a vždy jej okořenit malou radostí. Sebedůvěru a chuť pokračovat dodá fakt, že jste dnešní den zvládli bez většího vykolejení. Jakákoli radost, kterou si uděláte, bude mít pozitivní vliv na motivaci se o něco snažit. Pokud přichází únava, je lepší si odpočinout a pokračovat později - to však neznamená všechno vzdát a propadat se do beznaděje.  

Základem je fyzická činnost, aby se neztrácela svalová hmota. Tím se podpoří i psychika. Pocity, že musíme chodit ven pouze jako do výběhu, neřešte, ať už si o nich myslíte svoje. Společně si se sousedem zanadávejte na vládní nesmysly - je to ulevující. Ale nezměníte je, tak to holt musíte přijmout a určitě každý den běžte alespoň na chvíli na čerstvý vzduch. 

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace