Jak se s učením doma perete vy?

Jak se s učením doma perete vy?
Foto: ilustrační foto
Slovácko Volný čas 06 / 04 / 2020

Některé školy překvapily, jiné zklamaly...

Děti už jsou díky pandemii třetí týden doma a ještě dlouho budou. Rodiče byli ze dne na den nuceni převzít na sebe roli učitelů, svačinářů, družinářů i kuchařek. Někdo se ze situace hroutí, jiný se dusí vzteky a nadává na systém a další ji zvládá se ctí.
Stejně, jak je v této nezvyklé situaci odlišný přístup ke vzdělávání v rodinách, tak je odlišný přístup ve školách. Ale jak se říká: „všechno na světě je o lidech“, a díky tomu se také ukazují rozdíly mezi školami a pedagogy.
Některé školy zareagovaly bezprostředně po ohlášení karantény inovativně. Učitelé pracují se svými žáky v on-line prostoru za pomoci nejrůznějších sociálních sítí, telefonů i netradičních možností, žáky a rodiče povzbuzují a mají o ně zájem.
Jiní pouze navalí na žáky pomocí e-mailu anebo studijních aplikací velké množství učiva z osnov bez jakékoli snahy, systémem „poraď si sám“.
Proto jsme oslovili několik ředitelů malých i velkých škol a položili jsme jim tři stejné otázky. Dle odpovědí můžete srovnat přístup a udělat si obrázek o tom, jaký je úmysl a jaká pak realita.
Anonymně jsme také napříč regionem vyzpovídali i rodiče, aby se svěřili s tím, jak s učením bojují doma v rodinách...

Mé vlastní zkušenosti po třetím týdnu domácí výuky
Upřímně  a jedním slovem: Překvapení!

V základní škole mám dvě děti, na prvním a druhém stupni. Na začátku nouzového stavu vyhlášeného Vládou ČR byly první týden děti doma samotné. Snažila jsem se vymyslet nějaký fungující systém. Řídila jsem je po telefonu, a to včetně běžných činností: převléct se z pyžama, umýt, nasnídat atd. Pak se musely pustit do školní přípravy a úkolů. Po příchodu ze zaměstnání jsem kontrolovala, zda splnily, co bylo zadáno. Druhý týden po vyhlášení zákazu vycházení jsem situaci přehodnotila a zůstala doma. 

To, co jako rodič vidím po třech týdnech domácí výuky:
První stupeň - měla jsem z toho veliké obavy. Třídní paní učitelka je v důchodovém věku. Předpokládala jsem, že zcela nekamarádí s výpočetní technikou a bude problém s komunikací. Opak je však pravdou. Paní učitelka se ozvala nejdřív osobně telefonicky, a to každému rodiči! Všem postupně vysvětlila situaci, i to, že je nutné s dětmi denně číst, a také všechno, co jí připadalo důležité a nevyhnutelné, aby děti doma nezakrněly.
Společně jsme vytvořili skupinu na messengeru, která bezvadně funguje. Občas je to i legrace, maminky přidávají fotky dětí a jejich denních činností, občas řešíme, jak otevřít soubor v elektronické žákovské knížce. Paní učitelka je tam s námi v kontaktu denně - za pomoci dcery natočila pár videí, kde dětem vysvětluje nejzákladnější ze základního, třeba jak napsat správně písmenko. Takže za mě - SMEKÁM. V krizové situaci lze najít způsob, jak se dětem přiblížit, a naše paní učitelka je toho skvělým příkladem.
Druhý stupeň - pro mě jako rodiče docela zklamání. Hned na začátku bych ráda řekla, že ne ze všech učitelů, ale z převážné většiny. V elektronické žákovské knížce jsou denně úkoly. Jsou učitelé, kteří vyžadují od dětí, aby úkoly zaslaly elektronicky. Ale jsou pouze dvě učitelky, které dají dítěti i zpětnou vazbu. Zbytek pedagogického sboru nic. NIC!
Na druhé straně chápu nyní lépe své dítě. Zjistila jsem totiž, že je neskutečně nesamostatné a ztracené. Nyní se tomu již ani moc nedivím, a přitom stačí tak málo… po třech týdnech domácí výuky se moje dítě snaží najít řešení různými cestami nejdřív samo. Teprve pak se ptá.
Ale k poznání, že nejlépe si člověk věci zapamatuje tehdy, když na ně přijde sám, je potřeba dítě postupně přivést a být trpělivý. Pokud mu dám všechno pod nos a vyžaduji, aby mechanicky přepisovalo text a pak se jej zpaměti učilo (karanténa mě přesvědčila, že to takhle ve většině předmětů opravdu funguje), pak se nemůžeme divit, že je to nuda. Dítě pak nedává pozor a dělá hlouposti, místo toho, aby se snažilo.
Došla jsem k závěru, že čím je starší učitel, tím má více snahy o „opravdické naučení“.  Ať se na mě nezlobí zbytek pedagogického sboru, ale na to, kolik možností dnes existuje, nemá většina učitelů vůbec žádnou snahu se žákovi přiblížit. Dnešní stav v České republice není prázdninový a to z mého pohledu mnoha učitelům zcela uniká. Je stav nouze a vyžaduje také adekvátní řešení.
Mnoho rodičů bylo nuceno kromě své práce převzít i roli učitelů, kuchařek a uklízeček, a proto je na místě, aby si to někteří pedagogové plně uvědomili a začali se více snažit. Svých 8 hodin denně se věnovat práci z domova a vymýšlet způsob, jak být svým žákům blíž. Žádný rodič totiž nezavolá učiteli, aby za něj odvedl jeho práci, protože on musí za učitele doma vyučovat. Měli bychom si navzájem pomáhat.

• Škola veškerou zodpovědnost hodila na rodiče. Nechápu, proč by měli brát 100 % platu, když denně pouze zadají úkoly do internetové žákovky a pak to pro ně hasne. Jsme z toho naprosto zděšení.

• Pracuji jako prodavačka v supermarketu. Po nedávném rozvodu jsem se syny 6, 12 a 14 čerstvě zůstala sama. Abych nepřišla o práci, nemohla jsem si vzít ošetřovné. Domů přijdu naprosto vyčerpaná. I když jsou děti celkem samostatné a největší tíha leží na nejstarším synovi, možná z obav z rozpadu rodiny vyžadují moji neustálou pozornost. Po příchodu se na mě sesypou s kvantem úkolů, kterým často nerozumí. Starší synové tvrdí, že takový objem učiva během týdne ve škole nikdy neproberou. Často se dívají místo učení na filmy!
Ale na nás to učitelé v klidu hodí a sami s tím mají práci na 10 minut. A když už vše vypracujeme, tak absolutně není čas se to naučit, protože ihned přichází další várka.
• Zdá se mi, že posílají učiva přiměřeně. Dá se to zvládat. Někteří učitelé se doptávají, zda děti zvládají. Chtějí zpětnou vazbu. Zpočátku trvalo, než se vše sjednotilo, kde všude jsou úkoly. Někteří učitelé to posílali mailem rodičům, jiní zase jenom dětem, někteří oběma.
Ale po prosbě třídní učitelce, ať jsou všechny maily dětem v kopii i rodičům, tak se to zlepšilo. Co může být obtíž pro některé rodiny, je tisk pracovních listů. My máme doma naštěstí tiskárnu a dnešní mobily to dokážou dobře vyfotit a poslat zpět. Za mě to naše škola zvládá dobře.

• Byla jsem velmi překvapená množstvím učiva, denně X úkolů k přepisování, sledování odkazů, videí i z nedůležitých předmětů vzhledem k oboru, na který se hlásí. Podle mého názoru by se měli vyučující zaměřovat na přijímací zkoušky z ČJ a matematiky, pro které jsou tyto předměty stěžejní. Ostatní jde všechno dohnat. A co vím, zpočátku byla nadšená nejen dcera, ale i ostatní spolužáci, že jsou doma. Ale teď by raději chodila do školy, protože se jim stýská. (9. třída)
Já jsem navíc středoškolská pedagožka, tudíž práce z home office je nejen pro mě, ale pro všechny nová, nezažitá a pro všechny mnohem náročnější než výuka ve škole. Snažím se studenty nezatěžovat množstvím učiva, spíš opakuji již probranou látku nebo dodělávám, co už jsme začali, abych je nedemotivovala. Zaměřuji se především na studenty, které čekají závěrečné zkoušky a maturity.
Ale práce z domu je i poučná, hlavně pro mě, která moc nebyla kamarád s PC. Ale stejně jako dcera, raději bych byla ve škole.
• Škola si myslím, že chápe, že je toho na rodiče mnoho, ale na druhou stranu chce nějak zachovat výuku. Chystání výuky v elektronické podobě je hodně náročné, zabere hodně času, ale na druhou stranu, člověk naráží při hledání na nové věci, což je přínosné i pro mě jako rodiče, který je zároveň pedagogem.


• Ve škole to probíhá tak, že pravidelně vyučující posílají zadání do jednotlivých předmětů. Je samozřejmě na dětech, jak si úkoly plní. Zpětnou vazbu vyloženě nevyžadují, ale píší, že za ni budou rádi. Mám velké štěstí, že starší, pracující dcera má home office, druhá je na mateřské dovolené, tudíž jedna pomáhá s úkoly a uvaří, druhá ji bere s kočárem na procházky. Syn mé kolegyně je spolužákem dcery a u nich je to mnohem horší. Je doma sám a kolegyně je z té situace „hotová“. Denně chodí z práce v 16.00 a ihned se s ním pustí do úkolů - samotný je prostě neudělá a když ano, jsou špatně. Poté musí uvařit na následující den. No děs... Dokonce teď zkouší rodiče dát dohromady nějaký komunikační kanál, přes který by mohly děti komunikovat s učitelkami. Některým rodičům to nic neříká, nemůžou na to dohlížet, protože  jsou v zaměstnání. (7. třída)

• Jsem vděčná naší paní učitelce ze ZŠ, že děti nepřetěžuje. Vše se dá náročností i množstvím zvládnout. (2. třída)

• Ze základky dostává dcera úkoly každý den přes elektronickou žákovskou knížku. Hned ráno to tam mají. Něco je z učebnic, něco vypracovávají on-line a učitelky jim to kontrolují. Co nevědí, to s nimi konzultují přes PC. Na víkendy jim úkoly nedávají. Připadá mi, že je toho opravdu hodně, dcera u toho sedí déle jak ve škole (mobil u sebe fakt nemá). Když jsem si volala s učitelkou a říkala jí to, tvrdila, že jim toho posílají míň, než by udělali ve škole. Děckám to ale déle trvá, než si to přelouskají a přeberou, ve škole učitelka mezi nimi chodí a když tak je navede. Takhle si na to musí přijít dcera sama. Ale možná, že je to dobře. Rozhodně s ní nesedím a nevypracovávám úkoly, co neví, řeší buď přímo s učitelkou anebo se mnou. Já jí ty úkoly večer jen zkontroluji. Takže za mě spolupráce víc než dobrá a jako plus vnímám, že se děcka víc naučí samostatně myslet a poradit si. (4. třída)

• Opravdu toho mám dost. Nestíháme úkoly, především testy. Některé jsou dokonce omezeny časem, zobrazují se jen po určitou dobu. Zrovna včera test fungoval do 13.00. Já měla čas až od 16.00. A z řečí o tom, že má být dítě samostatné, jsem už smutná. Asi jsme špatná rodina, ale pokud u dítěte nestojím, samo neudělá nic. A je mu to jedno, na rozdíl ode mne, která se hroutí, že to nezvládá. A to už vůbec neřeším svoji práci, která teď díky ošetřovnému kolegů na mě padá. Jako účetní bych se potřebovala soustředit, ale jsem děsně unavená z vaření, uklízení, nakupování jídla a běhání okolo potřeb starých rodičů a dětí. Manžel je zdravotník a není vůbec doma. Každý večer padnu do postele mrtvá. Přemýšlím, jak dlouho to ještě vydržím. (synové 10 a 13 let)

• My máme playstation, tudíž nejsme schopni se kromě telefonu k učení dostat. Je to nesmírně těžké. Oba s manželem pracujeme, jezdíme domů kolem 17. hodiny, bojíme se, že onemocníme, a ještě k tomu se denně do večera učíme s dětmi, protože látce nerozumí...

(9 a 13 let)

Pro pobavení...
Volám kamarádce, jak jde škola, když má teď dvě děti doma a hromadu úkolů, do toho home office a starost o domácnost. Odpovídá mi veselým tónem: Jooo, jde nám to dobře, dva žáky jsem vyhodila, protože se poprali, a jednu učitelku jsem musela propustit, protože pila v pracovní době. No a se školníkem si ještě budu muset promluvit, protože zatím ani nevstal z postele...

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace