Radost z letošních vánočních svátků zastínila střelba na Filozofické fakultě v Praze, která zasáhla jako blesk z čistého nebe adventní čas. Vánoce se nesly ve stínu tragédie. Mnozí přišli o své nejbližší, přátele a kamarády. Čtrnácti rodinám se doslova zhroutil život...

Jak nejtragičtější případ v historii Česka změní naše životy? Není naše země už tak bezpečná, jak bývala? Dají se očekávat další nesmyslné útoky, když se mezi dětmi a mladými lidmi jako mor šíří psychické problémy, labilita a ztráta vlastní osobní i sociální identity? Jenom čas přinese odpovědi...

Příběh našeho života začíná v rodině....

Když se ale rozhlédneme kolem sebe, dojde nám, že se něco děje s lidmi i se společností. Žijeme v blahobytu, který přijímáme  automaticky, bez vděčnosti. Vlastnosti jako čest, láska, pokora, vděčnost soucit, odvaha, odpuštění, pochopení zůstaly daleko za sobeckostí, narcismem, manipulací, bohatstvím, konzumem, nudou a budováním vlastních životních příběhů, kde je na prvním místě vlastní JÁ!

Příběh života každého z nás začíná v dětství. V rodinách, kde nás přístup a příklad rodičů ovlivní nejvíce.

Příliš liberální výchova vede k agresivitě

Něco musí být ale špatně, když se už v mateřských školách musí řešit šikana! Prudce také stoupá počet případů fyzických útoků mezi dětmi. Často bývá terčem agresivity i učitelka! Během roku řeší závážnější problém každá pátá školka, což je opravdu na pováženou...
Proč jsou už nejmenší děti agresivní? Psychologové a pedagogové upozorňují na to, že prvotní příčinu najdeme v rodině. Rodiče bývají příliš benevolentní a nenastaví svým potomkům žádné rozmezí, co se smí a co naopak není vhodné. Děti si vydupou a vyvztekají cokoli. Nemají řád, ani pevné hranice. Veškeré problémy s potomkem dospělí svalují na okolí. Dětem se nevěnují a nechávají jim úplnou volnost. Kvůli liberální výchově bez hranic vzniká v dětech agresivita.

Mezi lidmi se navíc vytrácí hranice slušného chování. Chybí správné příklady, ke kterým by vzhlíželi.

Rodiče jsou pod neustálým tlakem

Rodiče to v dnešní době také nemají lehké - v práci jsou přetěžováni, pracují ve stresu, pod tlakem, takže když pak přijdou domů, mají špatnou náladu. Mnozí jsou na antidepresivech. Jsou nervózní, unaveni, takže je jakýkoli požadavek dítěte rozhodí a rozčílí. Raději přehlíží, že dítě sedí na mobilu nebo na počítači dlouhé hodiny. Mají totiž klid. „Dej mně pokoj, jsem strašně unavený, nemám čas, přijď jindy, uděláme to potom.“

Odmítnuté a nevyslechnuté dítě si potom začne trucováním, pláčem nebo zlobením vynucovat pozornost a komunikaci. Pokud se jí nedočká doma, hledá pozornost u kamarádů, ve špatné partě, která ho může přivést k drogám, průšvihům a třeba i k trestné činnosti.

Televize ani mobil děti nevychová
Už od malička mají děti možnost dívat se na bezduché, agresivní pohádky. Jste přesvědčeni, že nedopustíte, aby se vaše dítě na takové hlouposti dívalo, vybíráte pořady, které nejsou agresivní a hloupé, věnujete se mu, čtete pohádky..., ale když pak dítko přijde do školky, sesype se na něj svět ostatních dětí včetně stříleček. Co ale čekáme? Každý z vás je svědkem toho, jak sedí malá batolata s mobilem v restauracích, kavárnách, čekárnách či kočárcích. Maminky jim pustí videa na mobilu a brebentí u kafíčka s kámoškami.  

A co hůř - mnozí rodiče vrazí dítěti do rukou iPad, posadí ho na dlouhé hodiny k obrazovce, aby je nerušilo. Děti se častým sledováním televize stávají pasivními, ztrácejí iniciativu. Bez vlastního zásahu očekávají, co přijde, což vede i k horší úrovni komunikace. Ztrácejí schopnost konverzace. Vytrácí se fantazie, tvořivost, paměť, zvláště vysedává-li dítě u televize několik hodin.

Je potvrzeno, že sledováním televizních násilností se stupňuje i agresivita. Vražda, kterou vidí téměř v každém akčním filmu, se stane běžnou věcí.
Je na nás, rodičích, abychom dětem programy vybírali a nechali je dívat se jen krátkou dobu.

Virtualitu musíme vyvažovat obyčejným životem

Dítě si někdy pouští televizi i proto, že je samo, nebo se osaměle cítí. Prázdným přijímáním virtuality přes obrazovku, monitor či displej se však jeho izolace prohlubuje ještě více.

Stejné je to i se školní mládeží. Tu totálně zachvátily počítače, tablety a chytré mobilní telefony. Není neobvyklé vidět v hloučku dětí každé na svém telefonu. Nekomunikují, jen brouzdají aplikacemi a sociálními sítěmi, které jsou doslova zaplaveny realy - krátkými videi.

Nemá smysl se rozepisovat o počítačových hrách. Tady se odborníci v názorech rozcházejí. Je však jasné, že pokud labilní dítě věnuje veškerý volný čas zabijáckým hrám, může přestat vnímat realitu a s přehledem vystřílí třeba školu. Jiný silný jedinec určitý úsek života taky „propaří“ za počítačovou konzolí a nic se nestane. Všechno je totiž o individualitě, osobnosti a přístupu v rodině i okolí, které jej obklopuje. Na nás rodičích je možnost děti usměrňovat podle věku a času, který na počítači (mobilu) stráví. Vědět, jaké hry hrají a jak se u nich chovají. A co je nejdůležitější - vyvažovat virtualitu tím, že děti zapojíme do běžných i mimořádných činností, které jsou spojeny s chodem domácnosti. Odměnou jsou pak výlety a zážitky, které prožijí společně s rodiči a sourozenci.

Na školu nespoléhejme 

Mnoho rodičů se spoléhá s výchovou na školu. To, co nedokáží zvládnout sami doma, chtějí po učitelích. Není ale v silách pedagogů, aby vyslechli problémy všech dětí. Cit a lásku mají děti poznat z domu, v takové formě, aby nebyly agresivní, ale naopak vstřícné a tolerantní ke spolužákům i okolí.

Škola totiž kromě poznámek a snížených stupňů z chování nemá jiné možnosti k nápravě špatných skutků. A když rodiče nespolupracují a nefungují výchovně, je to začarovaný kruh, ze kterou vyjdou charakterově pokřivení jedinci.   

Sáhněme si do svědomí

Je absolutní nesmysl chtít po dítěti, aby se nechovalo agresivně, když rodič sám se snadno rozčílí, křičí a fyzicky mu ubližuje. Dítě si pomyslí: Když to může dělat maminka (tatínek), proč bych to nemohl dělat já? Pokud budete na dítě křičet a dokazovat mu, že se chová agresivně, budete mu hrozit, že už ho nebudete mít rádi, dáte mu nálepku zlého a zlobivého dítěte, nebo když před ním budete snižovat autoritu druhého rodiče, dočkáte se negativních důsledků, ze kterých budete nešťastní.

V generaci rodičů, která má dnes malé děti, je řada těch, kteří si s výchovou vůbec nevědí rady. Spousta rodičů nechápe, že s dítětem musí strávit určitou sumu času, protože to ke svému rozvoji potřebuje. Nemusíme je luxusně oblékat a zahrnovat drahými hračkami - musíme s ním strávit čas, povídat si, naslouchat mu a brát ho vážně, reagovat na to, co říká. Když je malinké, je na nás závislé absolutně. Od závislosti by mělo směřovat k nezávislosti, ale představa, že se to naučí samo tím, že mu dáme absolutní volnost, je naprosto mylná.

 

Agresivita má několik forem
Nadměrně prudké, agresivní a divoké chování může být někdy způsobeno starostmi, nudou nebo nedostatkem pozornosti ze strany rodičů. Pokud se stává, že si dítě vybíjí agresivitu na neživých předmětech (může se vztekat a kopat přitom do fotbalového míče, do nohy od stolu) - je to v pořádku, pokud nekope do brášky nebo do kamarádky.
Agresivita dítěte se může projevovat také tak, že dítě tahá kočku za ocas, pere se s kamarády, strká do nich, škrábe je nebo pokouše, rozbíjí hračky, tahá maminku za vlasy nebo ji uhodí. V takovém případě je důležitá pozice, kterou zaujmou rodiče. „Nechci po tobě, abys měl svého kamaráda rád nebo aby sis s ním hrál, ale zakazuji ti, abys mu ubližoval. Nebo: „Jestli jsi na mě rozzlobený, jdi na chvilku do svého pokoje, ale nedovolím, abys do mě kopal!“
Agrese se také projevuje neustálým naléháním a vyžadováním pozornosti, které rodiče obtěžuje nebo je přímo dusí.
Tyto způsoby agresivity se dají časem ukočírovat. Zneklidnit by vás měly projevy agrese, kdy je dítě kruté nebo brutální vůči slabšímu kamarádovi, bezmocnému zvířeti bez známky lítosti nebo pocitu viny.
Dítěti bychom měli dát možnost vyjádřit své agresivní pocity. Např. hrát si s vodou a hlínou, tlouct kladívkem, kopat do balonu, běhat nebo skákat, boxovat do pytle nebo je přihlásit do sportovního oddílu, kde svou přebytečnou energii a agresivitu vybije správným směrem.