Jak Velikonoce prožívá kněží Pavel Stuška?

Jak Velikonoce prožívá kněží Pavel Stuška?
Foto: archiv PS
Olomouc Volný čas 04 / 04 / 2021

Pavel Stuška, rektor Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci, který zanechal ve farnících stopu ve farnosti Jalubí a na Stojanově gymnáziu Velehrad, pochází ze Lhotky u Hradčovic.

Kdyby neměl kolárek, asi by někdo jen těžko hádal, že je knězem. Žije běžným životem, působí v kněžském semináři a na Cyrilometodějské teologické fakultě, ale se studenty rád sportuje, jezdí na hory, lyžuje a dokáže brázdit sjezdovku i na snowboardu.

„Nechci žít dvojím životem. Jinak v kostele a jinak mezi lidmi. Potom by vše byla jen hra,“ dodává otec Pavel, který žije tak jako mnoho mladých v jeho věku, jen s tím rozdílem, že svůj život zasvětil Bohu.

    „Když jsme s kamarády na Velikonoční pondělí obcházeli děvčice, nebylo to pro peníze, ale proto, že jsme je chtěli navštívit,“ vzpomíná otec na svá klukovská léta. I letos by rád po mši svaté na Velikonoční pondělí vzal do ruky vrbový proutek a farnicím, jež budou vycházet z kostela, trošku povinšoval.

    „Rád bych Velikonoce přirovnal k návštěvě. Na návštěvu přicházím, abych byl s lidmi, které mám rád. Jedná se hlavně o setkání, o vzájemné sebepoznávání, o přiblížení se jeden k druhému.

    Pro mě jsou tedy Velikonoce dny, které začínají Zeleným čtvrtkem a svůj vrchol mají o neděli Zmrtvýchvstání Páně.

    Na Zelený čtvrtek sedím u stolu s Ježíšem a jeho učedníky při poslední večeři a poslouchám, jak k nim promlouvá. Zároveň jím právě onoho beránka a potom jsem u toho, když Ježíš bere chléb a nad ním říká: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává." Pak vezme kalich s vínem se slovy: "Toto je moje krev, která se za vás prolévá." Po večeři doprovázím Ježíše do Getsemanské zahrady a přemýšlím s ním o utrpení, které ho čeká.

    Další den je Velký pátek, je to druhý den návštěvy. Procházím s Ježíšem křížovou cestu a když pak stojím pod křížem a vidím ho umírat, nechápu. Proč takto zemřel pravý člověk a pravý Bůh? Vždyť hlásal lidem lásku. V té chvíli poznávám, že Ježíš to, co řekl při poslední večeři svým učedníkům, také za pár hodin na kříži opravdu vykonal. Jeho mrtvé tělo je pohřbeno.

    O Bílé sobotě se nic neděje. Sedím u jeho hrobu a přemýšlím. Ale v neděli před svítáním vidím hrobní kámen odvalený. Ježíš, který před mýma očima zemřel na kříži, stojí přede mnou živý a říká mi: "Neboj se! Přistup a dotkni se, jsem skutečně živý." A právě tuto zkušenost si nechci nechat jen pro sebe.

    O tomto chci na mši svaté o velikonoční neděli kázat. O naději pramenící ze vzkříšení Ježíše, o tom, že lidé nemusí mít strach, ... tohle je poselství Velikonoc pro všechny lidi bez rozdílu.

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace