Ještě není pozdě udělat změnu a život opravdu prožít

Ještě není pozdě udělat změnu a život opravdu prožít
Foto: ilustrační foto
Volný čas 29 / 01 / 2020

Sáhněte si do svědomí, jestli jste se nestali obětí konzumního světa

V posledním dvacetiletí nám život ubíhá tak rychle, že si ho nestihneme a ani nedokážeme naplno užít. Neumíme odpočívat, radovat se z maličkostí a vychutnat si obyčejné pěkné dny. Doba se posunula do permanentního stresu, spěchu a honění se za penězi. Je to však potřeba? Stojí nám to za to?
I když nás pracovní trh nutí k vysokému nasazení a domů chodíme unaveni, nemusíme bezduše odpočívat u televize a obklopovat se materiálními statky. Svůj volný čas můžeme raději věnovat jeden druhému, dětem i přátelům a s nimi pak prožívat plnohodnotné dny.
Na začátku nového roku tedy zkuste zapřemýšlet, jestli opravdu žijete tak, jak jste si plánovali. Sáhněte si do svědomí, jestli jste se spíš nestali obětí konzumního světa.
Možná vám k přemýšlení o tom, jak žijeme, pomůže příběh, který nedávno koloval po internetu. Velmi mě zaujal, plně s ním souhlasím. A pokud se najde jen jeden čtenář, který se zastaví a změní svůj život k lepšímu, mělo to smysl...
„Když jsem vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Neskutečně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize...
Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Dřív na internetu, dřív u televize.

Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme...
Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra.
Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.

Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží...

Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlédneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!
Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.
Můj děda v životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho!

To my dnes neznáme...

A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si. Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil.
Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5 x 5 m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!
Proto zpomalte! Žijete jen jednou. A velmi krátce!

autor: Iva PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace