Legendy folkloru vzpomínaly na advent
Foto: ilustrační foto / Vlasta Grycová, Olga Pšurná
V dřívějších časech musel být život sběratelů, etnografů i novinářů velmi pestrý. Přinesl stovky příběhů a vzpomínek, které zůstávají v paměti posluchačů napořád. Nikdy nezapomenu na rozzářené oči legendární zpěvačky Vlasty Grycové či folkloristky a učitelky Olgy Pšurné, když vzpomínaly na Vánoce jejich dětství.
Roráty nesly nádech tajemna
Proto i vás, milí čtenáři, necháme nahlédnout do jejich vzpomínek…
Na roráty se vstávalo brzy
Před osmdesáti lety se v adventu brzy ráno vstávalo na roráty, všechno bylo pietní, nebyly žádné předvánoční oslavy ani večírky. Vstávalo se o šesté, ještě za tmy. S lucernami vstupovaly děti doprovázené rodiči či prarodiči do přítmí kostela, kde jim ministranti rozžali svíce. Poté průvod dětí s lucernami vyšel mezi kostelními lavicemi směrem k oltáři pouze za svitu plápolajících svící. Lidé zpívali a postupně byla rozsvěcována i ostatní světla v kostele. Dnes už se tento zvyk udržuje jen v některých farnostech. Navíc pandemie jeho uržování velmi zkomplikovala…
„Vánoce zdaleka nebyly jen o jídle a dárcích. „O adventu sme s babičkou chodívaly do kostela na roráty. Pamatujem si, jak sme vyrážaly eště za tmy a na cestu nám babička svítívala velikým lampášem. Po zpívání a mši sme s děckama posedaly u kostela na aktovky a frčaly z kopca až do školy,“ vzpomínala zpěvačka Vlasta Grycová ze Strání-Květné, která nás v letošním roce opustila.
Starohorňácký advent byl plný zvyků
V adventu nesměli chlapci chodit ke galánkám. Na sv. Ondřeje a později na Barborku dívky trhaly větvičky z třešní, podle kterých na Vánoce věštily, zda se v příštím roce vdají.
Významným svátkem byl den sv. Mikuláše. Ve většině horňáckých obcí chodila po obchůzce mládež s mladými ženatými muži, přestrojena za Mikuláše s andělem a čerty, kteří měli za úkol postrašit zlobivé děti a rozdávat staré brambory s uhlím. K tradičním mikulášským maškarním maskám patřily kozy, medvěd a smrt. „Avšak v Javorníku byly průvody zvané „mikołášé“ mnohem rozmanitější. „Po dědině chodíval Mikuláš s družinou, Lucky („Uce“), postavy řemeslníků a zvířat (kominár, šlajfír, mutek, koza) apod. Maškary nechodily obdarovávat děti, ale čtrnáct dnů po dědině zlobily a škodily v chalupách. Třeba tam, kde se drápalo peří, rozfoukaly peříčka, jinde shodily naskládaná polínka, prostě zlobily a škodily. Javorník byla čistě evangelická obec, proto tam byly zvyky trochu odlišné, i když je jen dva kilometry od Velké nad Veličkou,“ vzpomínala Olga Pšurná z Velké nad Veličkou na Horňácku, která nás opustila před třemi lety.
Na svatou Lucii chodily na Horňácku „Uce“. Byly to dívky převlečené do kroje, na ramenou měly bílé plachty, bílý obličej od mouky a v ruce peroutky, kterými zametaly nábytek od prachu.