Máme si na svátky pozvat zapšklou tchýni?
Foto: ilustrační foto
V blížícími se svátky dochází v některých rodinách k nervozitě a rozporům, zda se držet zdravého rozumu a nezvat k štědrovečerní tabuli příbuzné, se kterými nemáme dobré vztahy, anebo jejich přítomnost skousnout a přidržet se zavedeného pravidla, že „na Vánoce by neměl být nikdo sám“. Jak tuto rozpolcenost vyřešit?
Pohled ženy
„Když má přijít ovdovělá tchyně na návštěvu, stáhne se mi žaludek, znervózním, a přitom jsem to já, která se snaží páchat dobročinnost. Dopředu se třesu, jestli dokáži ustát její jízlivosti. Její syn a můj manžel se svojí matkou vůbec nevychází. Dokonce ji podezřívá, že ho proklela jen proto, že je mnohem šťastnější, než bývala sama. Ač bydlí jen kousek od sebe, nenavštěvují se,“ popisuje Eva situaci, která ji přiměla svěřit se kamarádkám. Neví, co má dělat. Nechce ji nechat samotnou. Vždy jí podá ruku a tchyně jim za odměnu zkazí nejdůležitější den v roce. Nechápe, proč se tak chová a není vděčná, že může být u nich v rodinném kruhu, kde se k ní chovají velmi hezky. „Salát je málo majonézový, kapra nemám ráda, děti jsou rozmazlené, dárky nevhodné a ty, snacho, ty to teda vedeš. Podívej se, jak vypadáš. Měla bys na sobě pracovat. Začni cvičit a kdy jsi byla naposledy u kadeřníka? To já, když jsem byla mladá, musela jsem stihnout tisíckrát víc věcí, a ještě jsem dobře vypadala,“ vede tradiční monolog tchyně. Všichni se těší, až odejde, a její návštěvu vydýchávají do dalších Vánoc.
Pohled muže
„Mám přistoupit na návrh své ženy a pozvat matku opět k nám? Vždyť to bude zase průšvih. Je zapšklá, jízlivá a každá návštěva končí dlouhými domácími debatami s dětmi - co jsme jí udělali, že je taková? Proč nás nemá ráda? Proč ji zveme k nám domů, když se nechová ani jako máma, ani jako babička? Proč nám vždycky pokazí Vánoce?" probíhá hlavou Petrovi.
Nejraději by celou rodinu odvezl někam na hory, kde se konečně nadechnou. A možná to i udělá, pokud ještě sežene místo. "Rodinu překvapím a zbavím se mé nepřejícné matky, která myslí jen na sebe a opravdu asi nemůže vydýchat, že jsme šťastni a máme se rádi." Snažil se s matkou mluvit, pochopit ji, ale je to úplně zbytečné. "Neměla jednoduchý život, ale za to já přece nemůžu. Vybíjí si na nás své vlastní trápení, že je sama, že se věnuji své vlastní rodině, kam mohla patřit, ale nestála o to. Jakmile se nám narodily děti, cítil jsem po boku své ženy obrovský vnitřní klid. Pochopil jsem až s ní, co je domov, láska bez podmínek, podpůrná výchova dětí. Těším se vždy domů, kam patřím a kde cítím, že mě mají rádi." To jako kluk nezažil. Všechno si musel zasloužit a objetí se dočkal pouze za mimořádný výkon. Aby svou rodinu ochránil před jejími invektivami, stáhl se a s matkou omezil veškerý styk.
Pohled tchyně
„Nechápu, proč se syn a jeho rodina otočili proti mně. Vždyť já jsem od své tchyně zažívala jako „nevěsta“ různá příkoří a musela jsem mlčet. Nikdo se za mě nepostavil. Manžel se staral jen o sebe a své kamarády, chodil po schůzích a já byla na všechno sama. Pak začal pít a dělat doma peklo. Syna jsem před ním chránila, ale ne vždy se mi to podařilo,“ popisuje situaci sedmdesátiletá Olina, která neměla peníze, musela živit celou rodinu, proto byla pořád v práci. Děti se o sebe musely starat mnohem víc než vnoučata, která mají všechno, na co si vzpomenou. „Sem tam něco řeknu, protože nedokáži překousnout jejich pohodový a idylický život. Jak to, že nemusí procházet vším, co jsem musela prožívat a řešit já? Přijde mi to nespravedlivé,“ povzdechla si Olina, která ze špatných vztahů se synovou rodinou viní svou snachu. „Nemám ji ráda, protože kvůli ní se ode mě syn úplně odvrátil. Uznává jiné hodnoty, má jiné názory a hlavně - nepotřebuje mě. Když přijdu na Vánoce, jeho rodina se baví mezi sebou, jako by mě nevnímala. Proto občas ze mě vypadne něco, čeho pak lituji, ale už se to nedá vrátit zpátky...“
Jak z toho ven?
Vánoce jsou svátky míru a pohody a měli bychom je trávit s lidmi, kteří nás mají opravdu rádi. Pravidlo, že MUSÍME trávit Vánoce v rodinném kruhu, s klidem můžete poopravit. Pokud k vám člen rodiny necítí úctu a lásku, není vaší povinností s ním trávit čas.
Pro manžele - Klidně odjeďte na hory a s dostatečným předstihem to sdělte. Pokud vás přesto trápí, že by tchyně zůstala o Vánocích sama, dejte jí ještě jednu šanci a snažte se její návštěvu uchopit jinak. Překvapte ji vstřícností, což je první krok k nápravě pošramocených vztahů. Jeden z účinných nástrojů je i ocenění. Zaměřte se na to, co byste na tchyni mohli pochválit. Buďte milí a věci, které vám vadí, přejděte. Hledejte na tchyni spíš to hezké - přimějte ji zavzpomínat na časy, kdy byla šťastná.
Rada pro tchyni - Asi jste si nemyslela, že vás po tom loňském trapasu opět pozvou, ale stalo se. Proto si pozvání do rodinného kruhu velmi važte a udělejte vstřícný krok k nápravě vztahů jako první. Bude to i velká úleva především pro vás.
Buďte příjemná, milá a s pokorou přijměte skutečnost, že s vámi chtějí trávit nejkrásnější den v roce. Vzdejte se svého pocitu ukřivděnosti a neřešte to, že žijí jinak, než jaké jsou vaše představy. Nevychovávejte, nehodnoťte a netlačte do nich své názory. S láskou se zajímejte o to, jak žijí, co je zajímá a baví, co je těší nebo trápí... snad to bude první krůček pro lepší vztah.
Rozněžnělá vánoční atmosféra z televizních reklam, světýlka a zdánlivá rodinná pohoda v některých z nás navodí romantickou náladu, v jiných zase silné obavy z toho, co bude při rodinných návštěvách následovat. Tam, kde jsou špatné mezilidské vztahy, může právě o Vánocích jediná návštěva pěkně narušit psychiku.
V novém rose se nalaďme pozitivně
Řadím se už mezi starší, kafrající generaci, když se mi nelíbí americký styl Vánoc u nás na Moravě? Lidé přilepení k displejům mobilů? Desítky identit a žádné povinnosti u teenagerů? Chybějící správné rodičovské příklady a hranice při výchově dětí? Nespolehlivost a sobeckost lidí? Plýtvání, rozežranost a neustálé honění se za penězi?
Názorový střet generací zde byl vždycky, ale dnes se negativní energie hrane ze všech stran a je těžké ji od sebe odrážet pozitivním přístupem. Ovlivňuje nás i vesmír? 20. listopadu 2024 totiž vstoupilo Pluto na dvacet let astrologicky do Vodnáře, což přinese velké změny v celé společnosti. Moc bych si přála, aby to byly změny k lepšímu, protože stále intenzivněji cítím, že se celý svět řítí někam do propasti…
Jenže co můžeme očekávat od vlivu Pluta, to se přesně neví. Každopádně nás čeká totální evoluční proměna na všech úrovních existence, převraty, revoluce a radikální změny v dobrém i ve zlém…
Proto se soustřeďme na hezké věci kolem nás. Na všem hledejme tu lepší stránku a rozdávejme úsměvy na všechny strany. Buďme vlajkovou lodí pozitivního přístupu a nenechejme se odradit všemi, kteří nás rozčilují a trápí. I na nich zkusme najít něco pozitivního. Mějme se rádi a každý den udělejme něco hezkého i pro sebe. Něco, z čeho budeme mít radost. Je totiž pouze na nás, abychom se v roce 2025 stali příkladem a inspirací pro mladší generace. Zachovali si selský rozum a chovali se podle svého nejlepšího vědomí. Pouze na nás, abychom se v roce 2025 stali příkladem a inspirací pro mladší generace. Zachovali si selský rozum a chovali se podle svého nejlepšího vědomí.