Myslíme si, jak jsme mocní a nedotknutelní, ale nejsme nic!

Myslíme si, jak jsme mocní a nedotknutelní, ale nejsme nic!
Foto: ilustrační foto
Slovácko Volný čas 20 / 03 / 2020

Využijte koronavirový čas k přemýšlení nad změnami ve svých životech

Koronavirus připomenul, že na Zemi nežijeme sami, ale že jsme obrovskou pavučinou lidí, kteří se navzájem velmi ovlivňují, ať jste tady, anebo na druhé straně světa…

Prožíváme nelehké období a nevíme, kdy vlastně skončí. Ale nezoufejme! Čas, který nuceně trávíme se svými nejbližšími, můžeme využít k utužení vztahů, ale i k přemýšlení...

V posledních dnech se každý z vás setkal se strachem, panikou, sobeckostí, bezohledností, ale také s pospolitostí, nadějí a nádherným semknutím a nadšením pro společnou věc. Je přece nádhera, že jsme v naší nemocné společnosti schopni pomáhat napříč generacemi a šít roušky, které nebyl schopen zajistit stát. Ale když se podíváte, kdo je šije a pomáhá, většinou jsou to lidé s dobrým srdcem a dobročinnými návyky. Ostatní se s nimi na sociálních sítích pouze vystavují a nadávají. Na situaci, na vládní rozhodnutí, na lidi, ...
Když se ale budeme držet známého rčení: všechno zlé, je pro něco dobré, můžeme každý sám ve chvílích zpomalení zapřemýšlet nad svým životem. Možná přijdeme i na to, že musíme udělat razantní změnu v bytí, protože ani my se nechováme podle pravidel. A když se rozhlédnete po lidech kolem vás, musí vám být jasné, že si za tuhle virovou pohromu můžeme v podstatě sami...
 
Z psychosomatického hlediska se dusíme
Můžeme nadávat na Italy, Číňany a kdo ví, koho ještě, ale je potřeba si uvědomit, že stejně jako člověk může být nemocná i společnost napříč státy...
Z psychosomatického hlediska je každá nemoc, která je spojena s dýcháním, problémem komunikace a kontaktu s vnějším světem a vnímáním sama sebe. Potíže s dýcháním nám zrcadlí naše strachy ze života a neochotu zde naplno existovat.
Musíme si uvědomit, že nádech a výdech signalizuje schopnost dávat a brát, a proto bychom se měli zamyslet nad vlastním počínáním a uvědoměním, kdo koho dusí - jestli vy sami sebe, nebo někdo vás. Dýchat bez potíží totiž znamená mít sebe i všechny okolo rádi a žít v lásce, harmonii, v rovnováze mezi braním a dáváním. No a když se podíváme na naši konzumní společnost, musíme uznat, že je opravdu nemocná. Všichni totiž dýcháme stejný vzduch a koronavir se nese obrovskou rychlostí, aby upozornil, že jsme překročili všechny možné hranice rovnováhy mezi Zemí a lidmi.
 
K přírodě se chováme macešsky
Zvykli jsme si chovat se jako páni tvorstva a přírodu využívat, plundrovat a nevracet nic z toho, co si dlouhá léta bereme. Vůči Zemi máme obrovský mnohaletý dluh a ona nám naše chování vrací nejrůznějšími pohromami.
Měli bychom ji uctívat jako matku a podle toho se i chovat a pečovat o stromy, zvířata, rostliny, vodu a půdu vždy v souladu s přírodou a životním prostředím. Žít tak, aby veškeré naše i firemní počínání bylo v souladu se zájmy Země. Nabádat lidi a jít příkladem pro všechny okolo. Každý z nás toho může udělat opravdu hodně, jen nemůžeme čekat, až to někdo začne dělat za nás.
Vždyť se podívejte, jak žijeme v době, kdy jsou na prvním místě peníze, kariéra, prestiž, nejdůležitějšími hodnotami jsou auta, domy, majetky, drahé telefony, exkluzivní zážitky a ohromující dovolené.

O všem rozhodují peníze a známosti
Ze života společnosti úplně zmizela harmonie, úcta, pokora a snaha být lepším člověkem. O všem rozhodují styky a peníze a vlastní „já“ přehluší slůvko „my“. Lidé se stydí za to, jak ve své přirozenosti vypadají, proto retušují své fotky a za pomoci plastik přetvářejí svá těla k nepoznání! Problémy a touhy řeší raději prostřednictvím SMS nebo messengeru, než by si promluvili z očí do očí.
Dítě je na prvním místě, vychováváno ve zlaté kleci. Nedostatek času a rodičovské lásky je schován za nejmodernější techniku a tisíce líbivých fotek na sociálních sítích. Děti si neumí hrát, protože rodiče jim připravují do puntíku sestavený program „zážitkové kultury“, a přitom ony nejvíc potřebují čas, rodičovské hranice, opravdové a obyčejné prožitky, zázemí, bezpečí, upřímný zájem, podporu, bezprostřední a přirozenou lásku. Potomkům ušlapáváme cestičky, bojujeme za ně i ve chvílích, kdy víme, že by si zasloužili trest. Tak nám roste sobecká generace, která má zájem jen o vlastní prospěch a neváží si autorit (učitelů, trenérů, policistů, šéfů) a v konečném důsledku ani vlastních rodičů...

Muži zapomněli lovit a ženy být empatické

Přestáváme si povídat a žít „spolu“, proto prožíváme krizi rodiny i vztahů. Muži se potácí se svým mužstvím. Zapomněli lovit, být ochránci, oporami a moudrými otci. Ženy neudržují oheň, nevaří a přestaly rodit. Zapomněly být jemné, empatické, dávající objetí a vřelou, utišující náruč.

Slušný člověk je ostudou
Nějak přestalo platit přísloví, že se slušností nejdál dojdeš. Dnes je doslova hanba, když je člověk slušný a nevyčuraný. „Všichni si zvykli mít všechno pohodlně, nejlépe ihned a na dosah. Chceme si jen užívat a podřídíme tomu všechno. Nechceme nést odpovědnost za své chování, proto šílíme, co teď bude, když nebudeme moci ani ven. Neumíme si poradit se svými životy, když se nám vezme konzum. Najednou nejsme schopni zabavit sebe, natož své děti, protože nejsme zvyklí trávit tolik času pohromadě jako opravdové rodiny. Proto v mnohých rodinách společné vynucené bytí povede k větším potížím, než je virus sám!“ upozorňuje na rozklad společnosti i známá vědma Kirké, která tuto situaci přirovnává ke karmě osobní, rodu, národa a místa. „Koronavir nebude mít fatální následky na zdraví a životech třeba jako morové rány ve středověku. Vesmír ví, že člověk je hloupý a pohodlný tvor, kterého k sociálnímu růstu donutí jen s bičem v ruce. Kdo čte dějiny a zajímá ho historie, ví, že vše se jen opakuje. Co jiného je Evropská unie než velký a mocný Řím? Jak dopadli Mayové? Je to pořád stejné - když lidé zpohodlní, zpyšní a pustí svá nekonečná ega ze řetězu, zapomenou být pokorní, vždycky přichází katastrofa...,“ uzavírá Kirké.

Nemyslete si ale, že až se opět rozjede ten rychlík života, ze kterého jste byli nuceni díky koronaviru vystoupit, pojede ve stejné dráze. Každý z nás musí pracovat na změně, jinak za pár let přijde další pohroma, která už smete všechno, co bude stát v cestě. 

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace