Na Silvestra to mají psi těžké...

Na Silvestra to mají psi těžké...
Foto: Ilustrační foto
Slovácko Volný čas 30 / 12 / 2024

Výbuchy petard a rachejtlí při silvestrovské noci znamenají oslavy pro lidi, nikoliv už pro psy. Někteří psi snášejí tento hluk špatně a může to mít vliv i na jejich zdravotní stav.

Hodně vystresované zvíře se pomočuje, zalézá do kouta, třese se, vyje, může být agresivní nebo třeba zraňovat sebe sama.

Řešit tuto situaci lze přitom velmi snadno. Psa zavčasu přemístíme tam, kde není hluk tak intenzivní, z města na vesnici, nebo třeba do psího hotelu za město. Jinou z variant jak potlačit u psa strach je ovlivnit jej léky. To by měl chovatel řešit jedině společně se svým veterinárním lékařem.

Silvestrovská show pod peřinou

Konec roku většinou neslavím nijak zvláštně. Jde o klasickou sešlost přátel, popíjení drinků a pojídání spousty pochutin při hudbě a za vydatného klábosení. Až na ten minulý rok. Ten byl vůči ostatním silvestrovským oslavám odlišný, a to díky našemu pejskovi.

Minulý rok jsem se s přítelem Davidem rozhodla, že budeme slavit silvestr v přátelském kruhu na chatě těsně za vesnicí. Přípravy probíhaly klasicky. Sbalili jsme jednohubky, šampus, bez pár měsíců jedenáctiletou fenku Lati a vydali se na cestu k lesu. Věděli jsme o tom, že se Lati bojí střílení a hlučných ran, ale ani zdaleka jsme netušili, jak to bude prožívat. Už po cestě tam se občas ozvala rána a Latinka postupně stahovala svůj ocas k zadku, čímž nám dávala najevo, že se jí to nelíbí. Šla rozvážně a nehnula se Davidovi od nohy. Jakmile jsme dorazili na chatu, opadl z ní strach. Spousta lidí ji s nadšením vítala, což pohladilo její psí duši, a taky díky kamarádce jezevčici zapomněla, co se venku děje a co se teprve chystá. Kolem jedenácté jsme usoudili, že půjdeme nazpět domů, aby to petardové řádění a dělobuchy lépe nesla a nezaběhla se nám do lesa. Kdo ví, zda to byl dobrý nápad. Utíkali jsme celou cestu domů, ovšem výstřely prvních nedočkavců nás neminuly. A Lati přidávala do kroku. Když už měl David skoro přiškrcenou ruku od vodítka, nabídla jsem se, že ji chvilku povedu já. To byla chyba. Lati zjistila, že táhne lehčí váhu, a přidala natolik, že jsem chvilku neběžela, ale přímo letěla. Mokré chodníky zledovatěly mrazem, takže jsem se vezla na dlouhé a vratké skluzavce. Navzdory smíchu jsem ji nedokázala zastavit a v takovém tempu mě dotáhla až domů. David přiběhl asi pět minut za námi. Potom jsme společně ulehli do postele, výjimečně směla i Lati, kterou jsme dali mezi sebe. Začalo odpočítávání… 10, 9, zesílili jsme televizi, 8, 7, 6, David přitiskl její dlouhé uši, 5, 4, já jeho ruce, 3, 2, 1 a čekali jsme, až to všechno skončí.

Náhradní plán, že po půlnoci, až nebe utichne, necháme pejska doma a půjdeme pozdravit známé na náměstí, ztroskotal. Probudila jsem se ve tři ráno a budit Davida už nemělo cenu. Jak se říká: „Všechno zlé bývá k něčemu dobré.“ Alespoň to byl začátek nového roku bez kocoviny a probudili jsme se ráno doma, ne odpoledne v cizím prostředí. A Latinka, ta silvestr přežila ve zdraví, i když střílení se bát nepřestala. Letošní oslavy a zřejmě i ty budoucí raději neplánujeme, poněvadž počítáme s tím, že je už na dlouho budeme podřizovat našemu nejlepšímu příteli. Krásný nový rok 2025.

autor: Tereza Tymrová

Tagy článku

TOPlist