Na Vánoce mého dětství vzpomínám s úsměvem

Foto: ilustrační foto

Náš tatík vánoční přípravy každoročně začal urputným úklidem včetně odtahování skříní, pastování parket a mlácení koberců. Nikdy si to nerozplánoval dopředu, takže čtvrtý adventní týden u nás vypadal, jako bychom se stěhovali. Mamka jeho urputnost nedokázala zmírnit.

Nejednou se stalo, že jsme s tátou a bráchou leštili podlahu noc před Štědrým večerem, protože mamka na protest práskla dveřmi od ložnice a demonstrativně odešla spát. Nakonec se vždy v různém stupni nervozity vše stihlo a Štědrý den proběhl se všemi tradicemi a zvyky. Přesto mi vzpomínka na uklízecí mánii mého táty utkvěla v paměti, dnes už doprovázená úsměvem.

Abych mu ale nekřivdila, ve vzpomínkách mám také uloženy okamžiky, kdy v podvečer vytáhl banjo a zpívali jsme si. Před Vánocemi jsme pak po večerech sedávali kolem stolu, povídali si a balili bonbóny z „nastřádaných“ bonboniér do barevných alobalů, na které jsme navazovali stříbrné šňůrky na náš každoroční stromeček až po strop.

Vánoční gruntování „až do mrtě“ jsem ve své rodině pár let aplikovala, než mi došlo, že to jde úplně jinak, pohodově a v klidu. Založili jsme si vlastní tradice a myslím, že se snažíme hlavně o pohodu, legraci a rodinnou sounáležitost.