Nemám co na sebe! Chci značkové oblečení!

Nemám co na sebe! Chci značkové oblečení!
Foto: ilustrační foto
Slovácko Volný čas 27 / 04 / 2021

Konečně začala škola. V mnoha rodinách se kromě návratu do normálního provozu opět řeší oblečení. K rannímu vstávání se vrátil také rituál „mami, tati…, nemám co na sebe“!

Nepodceňujte dětské problémy

„Tak si vezmi tohle triko anebo tohle,“ vytahuje matka ze skříně trička. „Ne, holky by se mi smály. Není značkové,“ odpovídá se slzami v očích dvanáctiletá dcera, která si opět obléká už stokrát vyprané a obnošené triko s nápisem PUMA! A nevnímá vaši přednášku o tom, že značky už dávno nejsou kvalitní a vyrábí se stejně v hrozných podmínkách v Asii. Že nemusí být přece stejná jako ostatní, že může být silná a odlišit se tím, že bude nosit udržitelnou módu a tím také zavrhnout konzumní svět. Jenže dcera neposlouchá. Díky přirozenému vývoji nechce ve svém věku nijak vybočovat a vyčnívat z kolektivu. Chce splynout s davem a být oblíbená, proto musí nosit značkové oblečení.  

Třídní kolektivy často řídí silní tupci

I když jsme všichni chodili do školy, žádný z nás rodičů si neumí představit, co se v dnešní době mezi dětmi ve třídě děje. Na základní škole totiž třídní kolektivy vedou většinou silní omezenci, kteří za šikanu, značkové oblečení, nejnovější mobil, počet návštěv „Káefcéčka, Mekáče a Starbaks“ schovávají vlastní slabosti. Psychologové se shodují, že takzvaní „šéfové školních partiček “ většinou v dalším životě nenajdou dobré uplatnění a nedokáží zhola nic. Naopak nenápadní anebo ušlapávaní jedinci jim pak v profesním životě často natrhnou triko… a také často nechápou, jak se mohli takovými silnými nebo manipulativními "nulami“ nechat ovládat, manipulovat či šikanovat.

Vývoj v kolektivu nejde změnit

„Tenhle školní princip se většinou nedá změnit a děti i rodiče toto období musí zkrátka přežít. Snad jen pokud je třídní učitel výborný pozorovatel a psycholog, dokáže kolektiv nasměrovat správným směrem. To se však bohužel děje jen v mizivých procentech,“ upozorňuje psycholožka Dana Šedivá.  

Až děti dospějí a vytvoří si vlastní „světonázor“, projeví se přísloví, že „děti jsou zrcadlem rodičů…“ aneb z jakého prostředí pochází, takové většinou kopírují.

Pokud rodina udržuje sounáležitost a dobré vztahy, tráví společně hodně času a je nakloněna správnému životnímu stylu, i jejich dítě půjde v těchto stopách. Je-li však rodina založena materiálně, dostatečně nekomunikuje, volný čas tráví v nákupácích a cool centrech zábavy, uznává jen materiální statky a rodinným obědem je návštěva „Mekáče“, i jejich dítě vyrazí tímto směrem. Proto vždy přemýšlejte, jak děti vychováváte a k čemu je vedete.

Jak tedy přežít bez značek?

I když se světová móda snaží propagovat udržitelnou módu a trika bez potisků, čeká nás ještě dlouhá doba, než se tento trend dostane na „základky“. (Při předpokladu, že se na středních školách už profilují osobnosti, které se třídnímu diktátu dokáží vzepřít.)

Mnozí rodiče z principu, přesvědčení nechtějí nebo si nemohou dovolit kupovat značkové oblečení. Jenže co s tím, když se popularita na školách uměle zvyšuje právě u dětí oblečených od hlavy až k patě ve značkách a s nejnovějším mobilem? Děti se kastují a naprosto přesně poznají podle mobilů, herních konzolí, tabletů a oblečení, jak na tom jejich vrstevníci jsou. A „divnolidi“ anebo „socky“ mezi sebe nevezmou. Naopak, dokáží je pořádně potrápit.

Pokuste se s vaším dítětem o tomto hloupém trendu diskutovat, vést je k hrdosti a víře sama v sebe. Vysvětlete mu, že vlastnit nějakou věc ještě neznamená být šťastný a spokojený. „Pokud však uvidíte, že je terčem posměchu kvůli oblečení, že jej spolužáci vyřazují z kolektivu, pro klid v duši mu nějakou tu značku občas kupte. Dají se pořídit v akci nebo z druhé ruky v sekáči či bazaru,“ nabádá Dana Šedivá. Uvidíte, že bude mít velkou radost. Těchto pro vás zbytečných „pokladů“ si bude mnohem více vážit, než kdyby jich mělo plnou skříň.

Když mu občas pořídíte triko, boty nebo mikinu, po které touží, nemusíte překročit své „protikonzumní“ postoje. Stačí jen vyčkat, až bude mít víc síly a odvahy se posměváčkům postavit a vysmát.

Nepodceňujte dětské problémy

Důležité je nepodceňovat okamžik, když za vámi dítě přijde s tím, že se mu ve škole smějí. Nemůžete ho odbýt mávnutím ruky. Vyslechněte jej a společně najděte nějaké řešení situace. Tak, aby mělo pocit, že jste tady pro něj, že jej vyslechnete a poskytnete bezpečnou náruč při problémech ve škole. Za žádnou cenu se nevysmívejte z vašeho pohledu malicherným problémům.

K odvaze může přispět osobní zkušenost

Dcera přišla domů s tím, že v těchto botách už nikdy do školy nepůjde, protože spolužáci říkali, že kožené boty jsou hnusné a že je v módě nosit tenisky. Nechali jsme ji vychladnout a pak si při večeři rozumně promluvili. „Pokud opravdu nechceš, nemusíš je do školy nosit, i když je to škoda, protože jsi říkala, že ti skvěle padnou. Pokud však sebereš odvahu a ještě jednou si je do školy obuješ, abys dokázala, že ti nikdo nebude diktovat, co máš nosit, budeš silnější a my si tě budeme ještě více vážit. Ono příště by se spolužákům nemuselo líbit triko, náušnice nebo tvá oblíbená bunda. Rozhodnutí je na tobě.“ Ráno jsme se nestačili divit, když boty i s dcerou zmizely. Ze školy přišla s tím, už si jí nikdo nevšímal. A boty do školy nosila, než jí z nich vyrostla noha.

Možná to tehdy byl první krok k tomu, že se postupně začala profilovat a odlišovat. Našla si svůj styl, který si drží dodnes, a okolím je uznávaná jako propagátorka zajímavého módního stylu.

 Bohatí snobové na své děti nemají mnoho času

Je potřeba si uvědomit, že chodit ve značkovém oblečení s nejnovějším mobilem ještě není zárukou šťastného života, ač se to tak na první dojem jeví…

Ve světě zbohatlíků není jednoduché žít a být sám sebou. Je potřeba neustále se ukazovat, udržovat diplomatické kontakty a dodržovat společenské aktivity. Proto věčně nejsou doma a jejich děti žijí velmi osamoceně. Nedostatek času je pak kompenzován drahými dárky, penězi a přebytkem věcí. To však lásku, bezpečí a společně strávený obyčejný čas s prima rodiči nikdy nenahradí. Jenže to si děti ze základky uvědomí až mnohem později…

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace