Nepřeháníme to s feminismem?
Foto: iDobryDen.cz
Záleží na vás, jestli Mezinárodní den žen slavíte, či nikoli. Je pravdou, že si právě tento významný svátek nese „socialistický“ stín. Nikdy by se však nemělo zapomínat, že je hlavně oslavou rovnoprávnosti žen a připomínkou boje za právo volit a studovat!
V mnoha zemích se muži k ženám doposud chovají hůře než k domácímu zvířeti, proto můžeme být šťastné, že český stát byl v tomto směru velmi pokrokový. Dívky a ženy mohly studovat už za Rakouska-Uherska a v politice se mohly ženy angažovat od samého vzniku republiky v roce 1918.
Jenže ono se nesmí nic přehánět.
V globální společnosti zahlcené špičkovou moderní technikou se hlavně po koronavirové krizi začaly tisíce lidí vracet ke kořenům bytí a podstaty života. K jednoduchým osvědčeným praktikám, k selskému uvažování, k ročnímu koloběhu a hlavně k přírodě…
Jak do toho všeho zapadá Mezinárodní den žen?
Ženy sice vybojovaly stejná práva, jako mají muži, ale pod tlakem doby a vlastní seberealizace upozadily přírodou dané ženství, mateřství a něhu.
Místo aby rovnoprávnost vedla k propojení a pochopení obou pohlaví, dochází spíš k rozdělení kompetencí. „V případě založení rodiny mnohé ženy doslova vyžadují spravedlivé rozdělení povinností ohledně aktivní výchovy dětí, organizace a chodu rodiny. Muži ale nejsou od přírody takhle nastaveni, proto začínají tápat, jsou zženštilí a hledají své pevné místo ve společnosti,“ upozorňuje psycholog Jan Bičan.
Je emancipace cestou ke štěstí?
Dnes je hlavně ve městech celkem obvyklé, že muži zůstávají na mateřských dovolených a ženy vykonávají vysokou funkci ve firmě. To, jestli je to správná cesta, anebo ne, ukáže až čas... zatím můžeme sledovat pouze pootočené postavení muže a ženy ve společnosti, ztrátu hodnoty rodiny i manželství.
Šedesát procent manželství se dnes rozpadá, rodí se méně dětí, než kolik lidí umírá, mladí lidé otálejí se zakládáním rodiny a neradi se stěhují od rodičů - jsou pohodlní, chtějí výhody, ale nemají chuť něco obětovat ze svého svobodného, materiálně zajištěného života. Kam to však povede dál, dnes nedohlédneme...
Měli bychom si ovšem uvědomit, že jsme od přírody nějak nastaveni. Ženy mají dar rodit, pečovat o děti a vytvářet teplo domova. Muži zase finančně zaopatřovat a chránit rodinu. Je to jednoduché a jasné. Každý má svůj předem daný úkol.
Ženy by měly zůstat ženami
Současná žena nemá lehkou pozici. Vůbec. Po mnoha letech, kdy byla práva žen potlačována, vzniklo emancipační hnutí. Ženy se oblékly do kalhot a začaly se chovat i jednat jako muži. Když se nadechly a začaly upřednostňovat ženství, přišel socialismus, který v nich potlačil něhu a mateřství. Místo aby plnými hrstmi předávaly lásku a něhu, musely odhodlaně plnit pracovní plán socialistické práce. Po sametové revoluci a opětovném nádechu se ženy momentálně nachází na opačné straně extrému. Postavily se na přední příčku a hledají nejrůznější návody, jak vypadat co nejlépe, jak pečovat o dítě, aby byly nejlepšími matkami pod sluncem.
„Dnešní mladé ženy chodí po kavárnách, dávají dětem polotovary a neustále visí na telefonu. Bio matky se sice snaží vrátit ke kořenům, dobrovolně se vrací k bavlněným plenám, ale je to další extrém, kdy panicky odmítají cokoli nepřírodního a výchova dětí se podobá volnému ringu,“ povzdechla si učitelka v mateřské škole Marie, která se musí s výchovou a přístupem současných žen vypořádávat. Jeden extrém je neustálé opečovávání dětí, na straně druhé zase vlastní seberealizace a nedostatek času - oba extrémy vychovávají sobecké, rozmazlené a nesamostatné jedince.
Ač je žena vnitřně velmi silná, pod tíhou doby a nároků dnešní společnosti se její vnitřní ženství nachází až na prahu devastace. Také marně hledá své pevné místo na Zemi. Proto si k Mezinárodnímu dni žen věnujme úsměv, něhu, ženství, radost, seberealizaci, která nejde přes mrtvoly. Buďte šťastné dnešní ženy - pak budou šťastné i vaše rodiny...
Příběh ze života aneb kam se ženy řítí?
"Zítra vyzvedáváš děti ty," sdělila manželovi povýšeným tónem maminka dvou dětí ve frontě u pokladny v supermarketu. "Mám ale výjezdní den a nevím, kdy se vrátím," odpověděl jí tichým hlasem otec dětí. "Tak to si holt budeš muset nějak zařídit, protože jsem teď dvakrát vyzvedávala já. Mám domluvenou kosmetiku." Muž mlčel a jak to dopadlo, si můžeme jen domýšlet.
Zážitek jsem vyprávěla v práci kamarádce a ta si jen povzdechla. Přiznala, že něco podobného prožívá i její syn se snachou. Ona, sama pracující, musí každou středu spěchat po práci hlídat ročního vnuka, než ji po odchodu ze zaměstnání vystřídá syn. Snacha má pobytu na „mateřské“ už plné zuby a chce jeden půlden v týdnu jen sama pro sebe. Začaly jsme srovnávat možnosti dnešních žen a zjistily, že je to více než komplikovaná záležitost. K rozhovoru se přidala kolegyně, která v 19 letech otěhotněla a těsně před maturitou si vzala kluka, se kterým chodila půl roku. U rodičů i s dítětem přežila jeho vojnu. Než zjistila, že jsou každý z jiného těsta, čekali druhé dítě. Prožila s ním slušný, ale ne moc radostný život. Jakmile děti vyletěly z hnízda, po vzájemné domluvě se rozvedli. Pak teprve začala cestovat a plnit si sny. Celou dobu apelovala na dceru, aby neopakovala chybu své mámy, ale aby nejprve vystudovala a realizovala se, než na ni spadne břímě rodiny. Dcera studovala v zahraničí, procestovala kus světa, než v 35 letech zjistila, že je sama a nemá s kým založit rodinu. Dnes je jí 40, je bezdětná, bez partnera a topí se v komplexech z nenaplněného života. Tak teda nevím, jestli dopadla lépe…