Jsou vznešené, ušlechtilé a v posluchačích vyvolávají emoce, které se jiným nástrojům vyvolat nepodaří… Řeč je samozřejmě o houslích. Stejně jako se traduje, že na tento hudební nástroj umí hrát jenom ti nejlepší, platí také, že jejich výrobu zvládnou jen opravdoví mistři řemesla. Jedním z nich je bezesporu Josef Múčka, jehož dílnu bychom našli ve Strání.

Při vstupu do jeho království vás okamžitě obejme vůně dřeva, ze kterého zde vznikají smyčcové nástroje nejrůznějších tvarů, velikostí a zbarvení. Výroba houslí vyžaduje kromě talentu hlavně spoustu času a trpělivosti. Když se to ale povede, stane se z obyčejného kusu dřeva opravdové umělecké dílo...

Jak jste se k houslím dostal?

K húsličkám jsem přišel prakticky v první třídě. Můj o rok starší bratr začal hrát na housle a já jsem ho následoval.

Co vy a folklor?

Folklor… to je asi nejpodstatnější část mého života. Dodnes hraji na housle a folkloru se věnuji. Máme ho rádi celá naše rodina!

Kdy jste se rozhodl, že budete housle vyrábět?

První myšlenka stát se houslařem přišla asi v sedmé třídě. Jelikož jsem na housle hrál, napadlo mě, že se taky musí někde vyrábět. A že se někde taky musí učit, jak ty housle vyrábět. Začali jsme po tom doma pátrat a došli jsme až do Lubů u Chebu, kde byla tehdy jediná škola v České republice a kde jsem se v roce 1991 začal tomuto řemeslu učit.

Vzpomenete si na první housle, které jste vyrobil?

Na svoje první housle si pamatuji velice dobře. Trvalo to strašně dlouho, než jsem je udělal. Dnes je vlastní můj bratr, který si na ně občas i zahraje.

Kudy vedly vaše profesní kroky?

Mé profesní kroky vedly po škole zpátky do školy, kde jsem se stal mistrem odborného výcviku. Tam jsem strávil tři roky a pak jsem se rozhodl, že pojedu do zahraničí něco se naučit a někomu dalšímu něco předat. A tak jsem odcestoval na dva roky do Jižní Koreje.

Měl jste po návratu jasnou vizi, co byste chtěl dělat dál?

Chtěl jsem zůstat u řemesla, vyrábět hudební nástroje a prostě se tomu dál věnovat. Bylo jen otázkou, jak a kde začít. Jestli ve Strážnici, Strání nebo někde jinde v okolí.

Jak vzpomínáte na začátky?

Chvíli tralo, než se lidi dozvěděli, že jsem se vrátil a kde vůbec jsem. Ale protože jsem tenkrát hrál v Cimbálové muzice Danaj, tak se ta informace dostala mezi muzikanty velice rychle. Pak už byla jen otázka času, kdy bude někdo něco potřebovat a najde si mě.

Jaké hudební nástroje vyrábíte?

V současné době vyrábím hlavně housle a violy. Udělal jsem i pár violoncell a nějaký kontrabas. Ale největší podíl mé práce tvoří opravy. Všichni muzikanti potřebují servis, potřebují nástroje opravovat. Poslední dobou se ale vrací i výroba nových nástrojů, kdy lidé nekupují nástroje zahraniční, ale hledají si řemeslníky tady a nástroje kupují od místních mistrů.

Co je při výrobě houslí nejdůležitější?

Nejdůležitější je správný výběr materiálu. To je první věc a druhá, možná ještě důležitější, je zpracování toho dřeva. Vrchní deska je smrková a vesměs všechno ostatní je javorové dřevo. Pak se ještě používají exotické dřeviny, třeba eben, na hmatník, kolíčky, struníky a další drobné doplňky. Dřevo musí splňovat určité podmínky, musí mít vhodnou vlhkost a určitou strukturu. Také barvu, tón a v neposlední řadě musí být připraveno na zpracování.

Podle čeho dřevo vybíráte?

Materiály se vybírají takzvaně podle tónu, který se pozná poklepem na dřevo. Některý tón je vyšší, jiný nižší. Pro folkloristy musí být tón trochu ostřejší, silnější. Pro konzervatoře naopak jemnější, hlubší a lahodnější. Než ale nový nástroj takzvaně „vyhrajeme“, chvilku to trvá. A je také důležité, že si nástroj muzikant vyhraje podle svých představ. Takže ten tón se upravuje až podle toho, jak na nástroj muzikant hraje.

Můžete ve zkratce popsat, jak se housle vyrábí?

Základem pro stavbu houslí je přířez z kmene, který se rozřízne. Skládá se ze dvou částí. K sobě se slepí kostním klihem, který je odjakživa nejlepším lepidlem pro housle, protože se dá ten spoj i rozdělat. Pak se udělá ze dvou kusů spodní javorová deska. Dále potřebujete špalek, ze kterého se dělá krk houslí. Posledním dílem jsou takzvané luby. To jsou takové nařezané pásky, které potom ohýbám na ohýbačce do tvaru boků houslí.

V čem se liší sériové housle od těch ručně vyrobených?

Sériově vyrobené housle ve fabrice jsou si podobné od A do Z, není tam moc rozdílů. Ručně vyrobené housle jsou o detailech, které má každý nástroj zpracované jinak. Je to zkrátka co kus, to originál.

Je pravidlem, že výrobce houslí musí umět na housle i hrát?

Není. Někteří dobří mistři na housle hrát neuměli a nechávali si zvuk přehrávat na konzervatoři houslisty. V dnešní době si ale každý houslař alespoň těch pár tónů na housle zahraje sám. Je důležité, aby slyšel, jestli jsou ty housle znělé, nebo jestli je na nich ještě potřeba něco upravit.

Co je na tomto řemesle nejnáročnější?

Asi ten čas a trpělivost u toho sedět, protože každý proces trvá i několik dní. To je gró tohoto řemesla.

Jste na některé housle, které jste vyrobil, opravdu pyšný?

Já jsem pyšný na všechny housle, které jsem udělal. Každý nástroj, který vyrobím, je pro mě důležitý. Přál bych si, aby člověk, který na něj bude hrát, měl srdce a hrál na něj krásně.

Co vás na tomto řemesle nejvíc baví?

Vždycky je nejlepší ten závěr, kdy si zákazník vezme nástroj do ruky a zahraje. To je to hlavní, co chce houslař slyšet. A samozřejmě je příjemné, když vás muzikant pochválí. Na výrobě houslí mám ale rád úplně všechno od okamžiku, kdy si vybírám dřevo. Je to prostě láska k řemeslu jako takovému.

Nebojíte se, že by mohlo toto řemeslo zaniknout? Máte jej komu předat?

O budoucnost tohoto řemesla obavu nemám, protože muzikantů bude vždycky hodně. A jestli to některé z mých dětí převezme? To nevím, byl bych ale určitě rád, kdyby se to alespoň částečně naučily, protože je to zkrátka pěkná práce.