Hlavně o prázdninách jsou babičky vyhledávány a skloňovány ve všech pádech. Jsou také nejcennějším artiklem. Jenže těch hlídacích díky životnímu stylu a posunutému odchodu do důchodu ubývá. Začíná být prudký nedostatek těch, které mají čas a jsou ochotné hlídat vnuky.

Taková je realita...

Žena padesátnice byla v minulém století takřka za zenitem. Pětapadesátiletou babičku popsala Božena Němcová jako ženu s bílými vlasy svázanými do drdůlku, zástěrou, vrásčitou tváří, milým úsměvem a voňavými buchtami. Ale to už dávno neplatí!

Tím, že se změnil životní styl, z šedovlasých babiček v zástěře se staly pracující sexy dámy. A rozhodně to nemusí mít nic společného s plastickou chirurgií. Snaží se na sobě pracovat, sebevzdělávat se, držet krok s dobou a sledovat, jaké jsou módní i lifestylové trendy. Životní moudrost, zkušenosti, seberealizace, sebevědomí, radost ze života a nevídané možnosti z nich činí svůdné krásky.

V čem jsou jiné než před lety? Je to však plus, anebo minus dnešní doby? Asi jak pro koho...

Obrovská proměna žen

Za posledních padesát let se babičky změnily k nepoznání. Dříve to většinou bývaly ženy s šátkem a v zástěře, které žily pohromadě s mladými, pomáhaly a radily se vším, co bylo potřeba. Staraly se o dům, zahradu, zvířata a hlavně hlídaly děti.

Odcházely do důchodu podle počtu dětí i v pětapadesáti letech, o čemž se současným babičkám nemůže ani zdát.
Dnešní ženy jsou v pětapadesáti letech na vrcholu sil, akční, sebevědomé a stále sexy. Celkově jsou vzdělanější, mají větší přehled, chodí cvičit, jezdí na kole, nebojí se řídit auto, mají mobil i počítač a na něm Skype a Facebook. A i když jsou unavené z pracovního koloběhu, mají konečně čas samy na sebe, peníze na koníčky a cestování. Užívají si života... Do důchodu však mají na rozdíl od jejich matek nejméně deset let! A ani poté se často netouží stát vrásčitými babičkami a svůj veškerý volný čas věnovat dětem svých dětí.

Co způsobuje ochlazení vztahů mezi vnuky a prarodiči?

1)   Změnily se poměry a také rodičovské nároky. Babičky už nemají možnost mít půlku prázdnin děti u sebe.

2)   Dnešní děti se neumí samy zabavit. A pak se u babičky, která  nenaplánuje skvělý program, a nedej bože nemá v dosahu wifinu, pekelně nudí... 

3)   Zhoršují se partnerské vztahy. O to víc je složité udržet vazby s rodiči partnera, kteří se kvůli rozvodu jakoby vzdálí.

4)   V daleko větší míře se objevuje sobeckost seniorů, kteří se starají pouze o sebe a o vnuky nejeví zájem. Mnohdy si ani nepřejí, aby byly nazývány babičkami. Nechávají se oslovovat jménem, protože mají pocit, že je babičkovství ve společnosti degraduje.

5)   Je zde i odpor mladých rodin tolerovat generační odlišnosti ve výchově a prarodičům vnuky odpírají.

6)   V poslední řadě bývá problémem i špatná komunikace v rodinách, která zaviní, že se pomalu, ale jistě přerušují emoční a citové vazby mezi vnuky a prarodiči.

 

Babičky jsou pro vnuky důležité

Mnohdy si ani jedna strana neuvědomuje, jak moc jsou prarodiče pro vnuky důležití. Prarodiče jsou takovou mezigenerační spojkou, která vytváří rodinná pouta. S láskou popisují vnukům, jak se dříve žilo, co dělala máma či táta, když byli malí, nebo kde se babička poznala s dědečkem a co prožila prababička. Je škoda se o to nechat připravit, ať už z jakýchkoliv důvodů...

A ani senioři si neuvědomují, že jejich nezájem o vnuky může být oboustrannou ztrátou. Aktivní věk jednou skončí a najednou zjistí, že s vnuky nemají vybudovaný žádný vztah.

Odpusťte si kvůli vnoučeti

Příchod nového člena do rodiny by mohla být dobrá příležitost pro zakopání válečné sekery a pokus o navázání komunikace, napravení či vysvětlení si starých křivd.
Babička a dědeček jsou pro každé dítě velmi důležitou součástí rodiny. Spolupodílejí se na výchově svých vnoučat, zahrnují je láskou, kterou i sebevíc milující mamka a táta nemohou nahradit.

Skloubit se dá obojí

Je samozřejmě pochopitelné, že mají ženy právo se starat o sebe, když děti vyrostou a odejdou z domova. Dělat to, co je baví, chodit tam, kam dříve nestíhaly, jezdit na dovolené, na které dřív neměly peníze.
Plnohodnotný život se však dá skloubit i s péčí o vnoučata. Bylo by přece škoda nechat si utéct babičkovství.
Hlídat vnuky není povinností, ale dobrou vůlí a ochotou babiček. Povinnost starat se o děti leží na rodičích, a ti by si měli pomoci vážit a ne ji přijímat jako samozřejmost...

Taky jste se jistě setkali s řečmi o tom, že dříve nebyly automatky, myčky, internet a pampersky, ženy rodily na poli a všechno hravě zvládaly... To já slýchám od své tchyně neustále. Už se ale nedívá na to, že chodím z práce uštvaná jako zvěř, že pracuji i o víkendech a s jejím synem vyděláváme sotva tak, abychom se uživili... Pak přece mezi námi nemůže fungovat nějaká rodinná pospolitost, když na mě jenom útočí...
Petra, 34 let