Připomeňme si adventní příběhy

Připomeňme si adventní příběhy
Foto: archiv SM  /  Adventní vyšívání-Hrubá Vrbka
Slovácko Volný čas 03 / 12 / 2020

Advent a Vánoce všichni bereme tak nějak automaticky, ale když se nás děti zeptají, proč se slaví a jak vznikl - dokážeme původ a smysl s přehledem vysvětlit?

VÁNOCE

Nezapomeňte na Ondřeje, barborky a Mikuldu

Nechceme vás zatěžovat historickým výtahem - ale vrátíme se do časů našich prababiček a za pomoci jejich příběhů si přiblížíme nejkrásnější svátky v roce. Na staré doby bychom neměli zapomínat. Naopak bychom se k nim měli vracet a čerpat z jejich odkazu, jinak se v záplavě amerických „sanťáků", červených čepic, sobů a plných obchoďáků úplně vytratí. Vyprávějme večer dětem místo pohádky příběh o Barborce, Mikuláši anebo to, jak naše praprababičky prožívaly advent na dědině... Pojďme se tedy spolu těšit na Vánoce.

 Advent na dědině byl tišší, ale veselý

Dříve se slavil advent zcela jinak než teď. Všechno bylo nějak tišší, pomalejší, lidé se více soustředili na Vánoce a příchod Mesiáše.

Dobu čtyř neděl až ke Štědrému dni provázela také střídmost v jednání a chování, lidé drželi půst, který se vztahoval nejen na jídlo a pití, ale nekonaly se ani zábavy a svatby. Přesto vládla mezi lidmi pospolitost a právě v období adventu byl čas na vyprávění příběhů, které se předávaly z generace na generaci, na vzpomínky na časy dávno minulé...

Lidé se věnovali řemeslům, která mohli vykonávat v teple chalup, dílen a chlévů - pletly se koše, ženy vyšívaly, předly, tkaly, šily a dralo se peří.

V předvánočním čase chodívaly ženy na přástky k sousedkám, kam nosívaly vlastní kolovrátek s koudelí na přeslici. Svobodné děvčice v tomto období vyšívaly nebo pomáhaly s draním husího peří (drápání, drhnutí či draní) do výbavy každé nevěsty.

Ke společnému draní se po několik večerů scházely kamarádky, tetičky a i zde bylo co k poslouchání. Zavzpomínaly a proklebetily všecky lidi a události na dědině. Konec drápání byl oslaven „aldamášem“ (pohoštěním), na který byli přizváni i chlapi a  snoubenci draček.

Hospodáři pálili slivovicu, koštovali, zpívali a besedovali. Také opravovali ohlávky, cepy, chomouty, zhotovovali nová topora k nářadí, z dlouhé režné slámy vyráběli povřísla, která vázali do otepí. Při každé dobré příležitosti se besedovalo, popíjelo a zpívalo. Advent býval poklidný, ale veselý. 

Advent zahajuje svátek Ondřeje

Dnes už se úplně zapomnělo na čarodějný svátek sv. Ondřeje. Tento den za starých časů dívky o půlnoci vyrazily třást plotem za odříkávání zaklínadla: „Ondřeju, Ondřeju, já ti plotem chvěju, pošli mi, Ondřeju, teho, co budu do roka jeho.“ Z které strany uslyšely kroky, z té měl přijít ženich.

Nebo též říkaly: „Ozvi se mi pes, z kerej strany přijde dnes.“ Odkud pes zaštěkal, z té strany mohla dívka očekávat ženicha.

I proto je sv. Ondřej kromě jiného také patronem všech nevěst. Ondřej byl jedním z Kristových apoštolů, který za šíření víry zemřel mučednickou smrtí na kříži.    

V pátek nezapomeňte na barborky

Jak to bylo s barborkami? Podle starých tradic večer před svátkem svaté Barbory chodívaly po vsi dívky převlečené za barborky. Byly bíle oblečeny a přes obličej mívaly bílý závoj. Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost.

Většinou chodívaly ve dvojicích či trojicích, jedna z dívek měla v ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím, kterým podarovávala malé děti. Další měla zvoneček a každá vlasy rozčesané přes obličej, na hlavě někdy korunku, někdy věneček. Košíček v levé ruce s dárky pro hodné děti doplňovala v pravé ruce metla pro ty zlobivé. Svůj příchod do stavení ohlašovaly jak zvonkem, tak šleháním metlami na okno.

 Vdavekchtivé dívky v tento den dávaly do vázy napučenou třešňovou větvičku a čekaly, jestli do Vánoc rozkvete. Větvička se měla trhat až po setmění, aby bylo kouzlo umocněno.

Dnes už se větvičky trhají pouze ze zvyku. Aby vám vykvetly, měly by být umístěny na teplém místě a každý den je mírně orosíme vodou.

- Pokud rozkvetla, měla by se do roka dočkat ženicha.

- Dívka uřízla větviček více a každou pojmenovala podle chlapce, který jí byl sympatický. Věřila, že se stane nevěstou toho, čí větvička vykvetla nejdříve.

- Na kterou stranu se větvička otočila, z té strany přišel její nastávající.

- Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou prý měl tu moc přivábit chlapce, na kterého děvče myslelo.

 - Pokud do Štědrého dne větvička rozkvetla, byla svědectvím, že příroda je i v zimě připravena v příštím roce vydat nové plody.

 

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace