Proč jsou senioři tak často zapšklí?

Proč jsou senioři tak často zapšklí?
Foto: ilustrační foto
Slovácko Volný čas 02 / 03 / 2021

Senioři jsou v současnosti nejrizikovější skupinou, kterou vláda chrání před útokem a následky covidu. Díky vládním krokům a následným tanečkům okolo seniorů se mezi lidmi strhla opravdová názorová mela. Jedni se jich zastávají a snaží se jim všemožně pomáhat, druzí na ně nadávají, protože se mnozí chovají v této situaci velmi nezodpovědně…

Oběti nikdy nejsou ceněny a už vůbec ne svými trýzniteli

Názor si dle vlastních zkušeností udělejte sami.

Mě však zaráží, kolik seniorů je nejen v kovidové době nevraživých, zatrpklých, zapšklých a zlých. Proč vlastně? A co se s nimi stalo?

Neříkám, že jsou takoví všichni. Znám i usměvavé, činorodé babičky a dědečky, kteří přinášejí radost a pohodu. Jejich moudra jsou pro rodinné příslušníky a přátele cennými poklady. A pobyt v jejich společnosti pak velmi obohacující a vyhledávaný.

 Proč senioři týrají své okolí?

Každý ve svém okolí známe nějakého zatrpklého „herdek dědka“ a „herdek babku“, kteří si neustále stěžují, nadávají a jsou zlí na všechny okolo. Ztrpčují život partnerům, dětem, vnukům, sousedům i známým.

Když máte štěstí a v okolí nikoho takového neznáte, stačí zajít nakoupit do nějakého marketu, kde důchodci i přes nouzový stav tvoří většinu zákazníků. K druhým se nechovají ohleduplně, ale sobecky, jako by celý prostor patřil právě jim. Naráží do lidí okolo sebe košíkem, aniž by se omluvili, zavazejí a skupují všechno, co vidí - hlavně aby to bylo „v akci“. Přitom by si měli nechat nakoupit od příbuzných či nejrůznějších dobrovolníků a místo chození do marketů vyrazit na procházky do přírody.

Kvůli nezodpovědnosti vůči nákaze a neomalenému chování jsou důchodci terčem nepěkných diskuzí a vtípků jak mezi lidmi, tak na sociálních sítích. 

Byli však takoví vždycky?

Potkalo je něco tak strašného, že si svou bolest musí vybíjet na ostatních? Nebo se v nich na stáří pouze umocnila a znásobila mizerná sobecká povaha? Bojí se svým dětem přiznat, že jsou lepší a úspěšnější, než byli oni? Dle zkušenosti psychologů je za negativismem schovaná úzkost, zklamání, strach z budoucnosti, samoty, nedostatku, bolesti, smrti, … Zkrátka smutné zápasy o vlastní osobnost.

Může za to doba? Nebo střet generací?

Někdy je pro seniory, kteří prošli velkým finančním strádáním, neumožněním studia, politickým tlakem, revolučními převraty, nemožností cestování a věčným nedostatkem všeho, obtížné smířit se s konzumní a pohodlnou společností. Často mají pocit, že jejich děti a vnuci dostanou všechno na zlatém podnose, bez jakékoli větší námahy. Nevidí však už nástrahy dnešního světa ani to, že tyto generace musí řešit zase úplně jiné problémy. Že žijí ve stresu a pod věčným tlakem doby, že jsou mnohonásobně více vysáváni zaměstnavateli. Že nemají pevnou budoucnost, záruky klidného stáří a nemohou vyskočit z rozjetého vlaku společnosti.

A tak názorově zápasí jedna generace s druhou. Staří si připadají zbyteční, nedocenění, nepochopení, mladí naopak nechápou, proč se staří neposunují s dobou, proč trvají na svých zajetých vzorcích a hlavně - proč se tak změnili.

Úcta není automatická

Mezilidské vztahy jsou velmi křehká záležitost. Rodina jako institut bojuje o přežití. Úcta k rodičům už také není automatická, jako bývala v minulosti. Dnes si ji musíte zasloužit svým přístupem k dětem, činy a příkladem.  

Proto když člověk onemocní a zůstane zakletý ve svém těle, odkázán na pomoc druhých, často spoléhá na péči svých nejbližších. Bere to jako satisfakci. Jenže pokud si během života nevybudoval s partnerem (dětmi) hezký vztah a nechoval se jako příkladný manžel (rodič), dojde k hořkému prozření, že se nenajde nikdo, kdo by byl ochoten obětovat svůj dosavadní život a pečovat o něj.

Opečováváte tyrana? Nenechte se ždímat

Existuje i opačný příklad. Nemocného se v rodině ujmou jeho nejbližší, je láskyplně opečováván, přesto se však místo vděku a pokory chová k příbuzným agresivně, nerudně a neuctivě. Pomoc, bez které se neobejde, bere spíš jako obtěžování. Dovede všem okolo znechutit život a stává se jakýmsi trýznitelem.

Pokud si ošetřovatel nechá líbit pacientovy zlostné výlevy a neudělá přítrž hned v začátcích, stane se jeho obětí, která je neustále sekýrována, i když se snaží o příkladnou péči. Dokonce pacientovi i podstrojuje v domnění, že bude vděčný. Jenže to je největší omyl. Nebude! „Oběti nikdy nejsou ceněny, a už vůbec ne svými trýzniteli,“ je prastaré úsloví, které platí i v této situaci.

Proto si řekněte DOST! Nenechejte se týrat, ať je to matka či otec. Pokud je situace neúnosná, stanovte si pravidla a podmínky, které budou jistou rovnováhou pro obě strany. Ptejte se, jaká forma pomoci je pro nemocného přijatelná a ulevující, a zdůrazněte, že se péče nemůže stát otročinou.

Nechejte seniorovi čas na rozmyšlenou a připravte si vždy náhradní varianty, aby měl pocit, že o situaci rozhodl sám a zachoval si tak ve své závislosti na péči určitou důstojnost. Nestyďte se požádat o pomoc terénní službu, protože vy, jako pečující, musíte mít možnost si odpočinout. Pokud ani tohle nepomůže, bude načase bez jakýchkoli výčitek zažádat o umístění do příslušného zařízení. Nebo péči přenechat profesionálům.

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace