Marie je nenápadná čtyřicátnice, která se po dvacetiletém manželství ocitla ve slepé uličce. Její muž se s krizí středního věku vyrovnával se stále mladšími přítelkyněmi, a protože poslední z favoritek otěhotněla, rozhodl se odstěhovat od původní rodiny. S rozvodem však nijak nechvátal. Z domova zmizelo už několik cenných věcí a Marie se domnívá, že se je manžel snaží „uklidit“ před blížícím se rozvodem. Už rok neviděla účty z rodinné firmy a tuší, že ji i děti čeká boj o budoucnost.

"Nevím, který pocit je silnější. Zklamání? Beznaděj? Obavy z existenčních problémů? Největší strach mám z toho, jaký vliv bude mít rozvod na děti. Starší syn je v pubertě a mám pocit, že ho ztrácím. Manžel si ho kupuje drahými dárky a já jsem ta špatná, která ho nutí psát úkoly a uklízet si pokoj. Dcera má teprve 10 let a v poslední době je ustrašená, plačtivá, v noci se budí a už čtvrtý měsíc je stále nemocná. Prý jsou její potíže psychického původu,“ popisuje tichým hlasem Marie.

Když už vztah nefunguje

Podle statistik se v naší zemi rozvádí každé druhé manželství. Partneři, kteří možná ještě nedávno žili docela spokojeně, vidí najednou ve svém druhovi příčinu všech těžkostí.
Začínají neshody, hádky a partneři se postupně odcizují. V dusné domácí atmosféře vzniká podhoubí případné nevěry, která dílo zkázy v řadě případů dokoná. Mnoho párů pak vidí řešení již jen v rozchodu.
Pokud se jedná o bezdětný vztah, bude sice rozchod bolet, ale jen dvojici, které se týká. Jak ale postupovat, když jsou do celé záležitosti zapleteny i děti? Musí se vyrovnat se situací, kterou samy nezavinily, a v mnoha případech se stávají svědky i ošklivých sporů.
„Manžel chce žádat o svěření syna do vlastní péče. Má dost peněz na advokáty a kluka si postupně zpracovává. Jestli o něj přijdu, tak se s tím už nikdy nevyrovnám,“ pláče zoufalá Marie.

Sice chápe, že manžel má na děti stejné právo jako ona, ale smířit se s touto myšlenkou nedokáže. „Petřík už se mnou téměř nekomunikuje a věří všemu, co mu o mně manžel
napovídal. Je přesvědčený, že otec si musel najít někoho jiného, protože já jsem úplně nemožná,“ dodává smutně.

Postupně přidává další střípky do mozaiky smutného příběhu. Na stole má manželovu žádost o rozvod a nestačí se divit. Podle doložených údajů už manžel není majitelem prosperující firmy, ale zaměstnancem svého bývalého společníka. Vykazuje minimální příjmy a na dceru, která by měla zůstat matce, chce platit pouze 1 500 korun měsíčně. „Kamarádky
mi radí, abych si vzala advokáta, ale já mám strach, že se pak nedoplatím. Slyšela jsem, že když se rozvod vleče dlouho a partneři se nedokážou rozhodnout, zaplatí desetitisíce,“ uvažuje.

Jde to i bez advokáta

Dnešní zákony umožňují partnerům slušný rozvod. Ovšem pouze v případě, pokud jsou schopni se domluvit. „Sepsala jsem žádost, s manželem jsme se dohodli na rozdělení majetku, na výši alimentů i péči o syna po rozvodu. Zaplatili jsme tisícikorunový kolek a pár korun za ověření podpisů na smlouvě o rozdělení majetku. Osobně jsme se zúčastnili pouze opatrovnického soudu kvůli synovi a závěrečný verdikt už nám pak přišel poštou,“ popisuje čtyřicetiletá Jarka. Ne každý pár se však ve vypjaté situaci dokáže domluvit.

Pomoci jim může mediátor. To je člověk, který nestojí na žádné straně sporu a snaží se partnerům pomoci v hledání kompromisů a přijatelných řešení.

V řadě zemí existuje zákon o mediaci, který upravuje i uhlazování sporů mezi rozvádějícími se partnery. Například ve Francii není sice mediace povinná, ale rozvádějící se Francouzi se aspoň musí s mediátorem setkat. Zkušenosti ze zemí, kde už má mediace tradici, ukazují, že bývá úspěšná, že partneři v mnoha případech dokázali najít řešení únosné pro obě strany. Odborníci se shodují na tom, že právě mediace dokáže zabránit roky se vlekoucím sporům, do nichž rodiče zatahují i děti.

Rodinná mediace

Mediace je neformální metoda rychlého a kultivovaného mimosoudního řešení konfliktů a sporů za přítomnosti třetí neutrální strany (mediátora). Může řešit v podstatě jakékoliv konflikty - podnikové, sousedské, mezigenerační či rodinné. Převážně se zaměřuje na rozvodové a porozvodové situace, dohody o výchově dítěte, otázky vícegeneračního soužití, uspořádání bytové situace a podobně.

Jednou z hlavních výhod mediace je cena

Zatímco advokáta si platí každá strana sporu zvlášť, na nákladech na mediaci se partneři podílejí společně, a tudíž výrazně ušetří. Obě strany jsou přítomny procesu řešení dobrovolně a mediací se mohou vyhnout vleklému soudnímu sporu. Informace poskytnuté při mediaci jsou pokládány za důvěrné a z písemných dokumentů, které vzniknou nebo se využívají při mediaci, se uchovává pouze konečná dohoda, ostatní jsou skartovány.

Proces mediace ponechává účastníkům kontrolu nad průběhem řešení sporu a podobou konečného výsledku. Současně je tento proces rychlejší a levnější metodou. Mediace snižuje stávající napětí a ponechává účastníkům prostor pro případnou budoucí spolupráci.

Řešení cízích sporů

Mediátor musí vést jednání sporných stran velmi citlivě s ohledem na to, že každý mezilidský konflikt je pro psychiku zúčastněných stran neobyčejně zatěžující. Prvořadým úkolem mediátora je pomoci stranám zlepšit jejich momentální situaci, ale především vyřešení podstaty konfliktu pro budoucnost. Pracuje přitom s přesně stanovenými komunikačními technikami, v nichž rozhodující roli má metoda aktivního naslouchání.

Strany většinou přicházejí hledat pomoc až v situaci, když už se svým konfliktem nevědí kudy kam a jeho důsledky se projevují doslova v každém detailu jejich vzájemného kontaktu. Mediátor musí být důkladně vyškolen v oblasti efektivního vyjednávání a nesmí být v řešeném sporu zásadně nijak zainteresován, proto také například platí zásada, že před zahájením mediačního jednání nemá s některou ze stran setrvávat v delším kontaktu, aby jí nebyl ovlivněn.

Podstatné ovšem je, že mediátor zásadně není obhájcem ani poradcem zúčastněných stran, nerozhoduje o vině či podílu na vzniku a podstatě konfliktu. Jeho role spočívá jen a jen v profesionálním vedení procesu a ve vyvážené podpoře obou účastníků jednání. Cílem je nalézt konstruktivní řešení a překonání sporných otázek v průběhu jednání. Jeho hlavním úkolem je tak trochu malý zázrak - musí umět navázat mezi stranami přetrhanou výměnu informací.