Současné matky jsou online a trendy

Současné matky jsou online a trendy
Foto: ilustrační foto
Slovácko Volný čas 13 / 05 / 2024

Přinesli jste své mamince včera kytičku? Maminka, která jedná srdcem, je pojítkem celé rodiny i v postmoderní době. Je vzorem, bezpečím, náručí i láskou bez podmínek. Jenže na každou generaci matek společnost nahrnula nároky, které zásadně ovlivnily výchovu dětí i vztahy v rodinách.

Dnešní prababičky, babičky i matky uznávají své zkušenosti a výchovu „své doby“, z čehož občas plyne neporozumění a mezigenerační spory.

Pro zamyšlení a možná i vzájemné pochopení přinášíme vývoj mateřství i výchovy za posledního půl století...

Být maminkou je nejnáročnější úloha

Být maminkou je nejnáročnější a zároveň nejvíc samozřejmá úloha na světě. Maminka z lásky obětuje dětem kus sebe. Denně, bez ohledu na své vlastní potřeby, o děti pečuje, stará se, vychovává a miluje je 24 hodin denně. Prožívá s nimi radosti i starosti a neustále se o své dítě bojí. A je úplně jedno, jestli je dítě novorozenec, školkáček, školák, student, anebo třicetiletý rodič. Děti jejich péči mnohdy berou jako samozřejmost a vše pochopí, až se samy

stanou rodičem.

 Proč existují zapšklé matky?

Díky tomu, že je matka s dítětem propojena pupeční šňůrou, vzniká největší láska na světě - ta mateřská. Proč tedy existují matky, které na své dospělé děti žárlí, bojují s nimi a vytváří vztahové sváry, nejsou laskavé a milé, ale místo láskyplné náruče střílí jízlivými ostny, zapšklostí a neopodstatněnými výčitkami? Chovají se tak, že povinná návštěva u nich je spíše utrpením. Proč se tak děje? Je to pozůstatek socialistické výchovy a studeného odchovu? Nebo nepřekousnutím faktu, že jejich děti žijí v demokracii a třeba i harmonickém vztahu a ony tu příležitost neměly? Na to si musí odpovědět každý, koho se to týká...

 Praprababičky vyžadovaly poslušnost

Před i po válce bylo dítě až na konci rodinného žebříčku. Nejdůležitější byl otec, který živil rodinu. On jediný dostával v neděli u oběda maso a děti čekaly, až co zbyde. Dítě bylo od nejútlejšího věku vedeno ke kázni, poslušnosti, domácím povinnostem a bezmezné úctě k rodičům. Laskavost rodičů se sice nezavrhovala, byla však doprovázena nesmlouvavým postojem k chybám dítěte, aby si nedej bože nezvykalo na požitky a rozmařilost. City se příliš nenosily. Děti byly nuceny rodičům vykat. Rodič byl chápán spíš jako nadřízený dítěte než jako láskyplná náruč a přístav bezpečí. Starší sourozenci a prarodiče přebírali péči o nejmladší členy rodiny...

 Prababičky budovaly socialismus

Budování socialistické vlasti se neobešlo bez podpory rodiny. Dnešní prababičky se vracely do zaměstnání velmi brzy (po půlroce mateřské). Maličké děti vychovávaly babičky, sousedky nebo byly umísťovány do jeslí. Matkám bylo ze všech stran podsouváno, že se o děti lépe postará školený socialistický personál. I v té době bylo dítě až na posledních příčkách pozornosti. 

Do hlavy byl matkám odbornou veřejností vtloukán tzv. „studený odchov“. Již v porodnici byla miminka od maminek separována. Místo kojení byla často doporučována umělá výživa. Děti se nesměly příliš nosit ani chovat, natož spát s rodiči, aby si „nezvykaly“ na jejich neustálou přítomnost. Odkládaly se do postýlek, kde se nechávaly „vybrečet“, než usnuly. Tím docházelo ke zvláštnímu odcizení.

 Husákovy děti prožily socialismus i demokracii

Dnešní babičky prožily dětství za socialismu a mateřství v období sametové revoluce, kdy se měnily poměry i vnímání výchovy, rodiny apod.  V té době se dítě ocitlo ve světle zájmu obou rodičů.

Jako maminky se držely osvědčených rad od zkušených matek - matek, sousedek, kamarádek. Nikdo jim nemůže vyčítat, že nepřemýšlely nad důsledky - jestli zahuštěné mléko nezpůsobí alergie, jestli doporučované botky s pevným kotníkem jsou vhodné pro vývoj chodidla. O barefootkách se jim mohlo akorát tak zdát. Byly nadšené, když se na trh dostaly suché pleny a když mohly používat místo zavazovacích košilek bavlněná bodyčka a stovky dalších potřeb „ze Západu“. Nebyl totiž internet a nemohly se nechat ovlivňovat nejrůznějšími reklamami lékáren, maminkovských webů, influencerů ani dobře míněných rad online odborníků. Mnohem častěji používaly mateřský instinkt, selský rozum, který dnes některým „internetovým“ matkám chybí.

 Výchova bez hranic současných matek

Moderní matky mají dítě na prvním místě. Dokonale ovládají online prostor a BIO životní styl. Chtějí být dokonalé a milující, svému dítěti se snaží rozumět, vždy vědí, co potřebuje, a ze zásady „nevychovávají“.

Jenže klasický výjevsoučasnosti dokládá, že dnešní „online“ matky se také plácají ode zdi ke zdi. Chlapeček na dětském hřišti hází kamínky ostatním dětem do obličeje. Jeho maminka dělá, že se jí to netýká, a surfuje na mobilu. Jakmile chlapečkovi ostatní rodiče dají najevo, že jim vadí, když po ostatních dětech hází, začne kamínky vztekle házet po nich. Nakonec i po své matce. Ta nereaguje. Ostatní odchází z hřiště, aby jejich dítě neutrpělo úraz. Matka vytahuje tablet a pouští vzteklému chlapečkovi americkou pohádku. Co však z takového chlapečka vyroste? Pravděpodobně agresor nebo labilní teenager.

Výchova s hranicemi je velmi důležitá

Psychologové v záplavě labilních dětí bijí na poplach. Tvrdí, že pouze v prostředí řádu a něžné podpůrné náruče rodičů je dítě šťastné. Tím, že mu matky - rodiče všechno omluví, dovolí, zahrnou jej dárky nebo mu už v batolecím věku strčí do ruky mobil, tablet či  Ipad s pohádkami, jej odsuzují k problémům a labilitě.

Je nesmírně důležité si zapamatovat, že dítě bez hranic a mantinelů je jako na most bez zábradlí! Výchova nemá být stavěna na zákazech a výčitkách, ale na diskutování a motivování. Pro kritiku je potřeba volit přijatelný, věcný a citlivý způsob. Ponižování a vysmívání se dětem absolutně nepřipadá v úvahu!

 

Přestože se léty i výchova dětí mění, něco z toho, co bylo normální a přirozené kdysi, by mělo takovým zůstat i dnes, nemyslíte? Uvědomte si, že čím více informací na internetu vyhledáváte, čím více recenzí na kočárky, dudlíky, kartáčky, houpátka, stravu, rozvijející hračky či plenky z biolátek přečtete, tím více budete zahlcené a zmatené. Nemluvě o čase, který při vyhledávání ztratíte a můžete jej věnovat samy sobě nebo dítěti.

 

Ve společnosti najdeme tři skupiny matek

• Jedny žijí virtuálně, jsou jich během dne plné kavárny. Neobtěžují se vařit, chodí s dětmi na „meníčka“ a neustále visí na telefonu. Dítě mají spíš jako doplněk a prestiž. Jejich děti chodí oblečené podle poslední módy, dopřávají jim osobní trenéry i učitele na vybraných školách. Tlačí na obdiv, úspěch a kariéru.

• Druhá skupina propadla BIO přírodnímu životnímu stylu a nekompromisně odsuzují všechny, kteří nepoužívají biopotraviny, biomódu, biočistící prostředky. Pojem BIO je alfou i omegou jejich sféry života i „nevýchovy“. Děti nemají řád a chod rodiny jim podléhá.    

• Třetí skupina maminek svůj selský rozum a mateřský instinkt přizpůsobila době, ve které žije. Dítě vychovají s láskou, podporou i hranicemi a to je dle psychologů nejrozumnější cesta.

Jak na mezigenerační střety?

Babičky nad výchovou bez hranic, biománií i kojením do tří let věku tam, kde zrovna matku napadne, občas kroutí hlavou. Matky pro změnu slýchají, že si žijí jako v bavlnce. Že by všechno okolo dětí a domácnosti měly zvládat levou zadní, protože mají myčku, pračku, sušičku, polotovary a jiné vymoženosti doby. Jenže svět se urputně zrychlil a přinesl zase úplně jiné starosti a trable, které babičky nechápou. Vznikají tedy mezigenerační střety, kterým se dá předejít pouze respektem k matce (dceři, snaše). Neposuzováním, zda je to, či ono z vašeho pohledu správné. Respektem, pokud si maminka vašeho vnoučete něco nepřeje.

Nedělejte nic za zády. Nevnucujte jí své protinázory. A pokud je to jen trochu možné, nehodnoťte přístup svých dětí a jejich partnerů k vnoučatům. Hlavní slovo a rozhodování o vnucích mají mít vždy rodiče.

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist