Soužití několika generací začíná být opět aktuální
Foto: ilustrační foto
Vlastní bydlení se stalo nedostupné
Dřívější idea postavit velký dům, ve kterém budeme bydlet s dětmi a vnoučaty, aby bylo veseleji, podělili jsme se o náklady a pak se o nás postaraly, až nám budou docházet síly, vzala už dávno za své. Domy se za socialismu sice vystavěly, ale většinou v nich žijí rodiče sami. Děti ani vnoučata s nimi bydlet nechtějí.
Nakonec se ale po prudkém zdražení nemovitostí, energií, stavebních materiálů a všech komodit zaplní až po střechu, protože se samostatné bydlení pro mladé rodiny stalo nedostupné. Senioři si zase nebudou moci dovolit vytápět velké domy…
Už dnes žije podle statistik v České republice necelá polovina odrostlých dětí ve věku nad 18 let s rodiči. Nejkritičtější situace je u mladých lidí ve věku 25-34 let, kterých zůstává bydlet u rodičů jednak kvůli nedostatku financí, ale i kvůli pohodlnosti 70 %. A bude hůř. Jak však tuto situaci řešit, aby byly obě strany spokojené?
Kde je pomyslná hranice vděku a možnosti žít svůj život?
V rodině vždy záleží na tom, jak je už od dětství nastavena komunikace rodičů s dítětem a jak je rozdělena péče o chod domácnosti. Pokud je nastavena hranice správně, i v dospělosti vše funguje celkem bezproblémově. Tam, kde jsou už v dětství problémy, mnohonásobně se znásobí při společném soužití…
Je totiž logické, že pokud dítě bydlí doma a i v dospělosti přijímá od rodičů finanční podporu na studiích, rodiče mají pocit, že mají právo přikazovat a řídit životní kroky dítěte. To se však mladým lidem nelíbí, rebelují, vzpouzejí se a snaží se ze společného bydlení uniknout. Mohou si to dovolit, pokud přestanou být finančně a existenčně nezávislí. Pak si mohou dovolit říct: „Milí rodičové, mám vás rád/a, ale na to či ono mám jiný názor a udělám si to po svém.“ Odstěhováním však nezaniká morální povinnost rodičům pomáhat, když o pomoc požádají.
Existují vyčuránci, kteří jen berou
Všichni známe smutné příběhy nezdárných dětí, které se nechávají vydržovat a ještě jsou na rodiče zlé. Rodiče jim v dobré víře přepíšou majetky a dočkají se jen nevděku a pohrdání. Jsou biti za to, že měli dobrou vůli dětem pomoci, aby se měly lépe.
Na druhou stranu je také spousta zapšklých a panovačných rodičů, kteří vyžadují, aby dospělé děti i jejich rodiny poslouchaly na slovo jejich rozkazy a příkazy. Lpí na starých postupech a nerespektují život a potřeby mladých a dělají jim „peklo na zemi“. „My jsme se dřeli, abyste se měli dobře, odtrhávali jsme si od huby, nejezdili jsme na dovolené, abychom postavili barák, a vy máte všecko zadarmo! Jste strašně nevděční! Máme právo tady rozkazovat, protože jsme tady pány!"
A tak vznikají mezigenerační třenice. Rozdílná představa o fungování rodiny, financích či trávení volného času, nepřizpůsobení se tomu druhému, neústupné lpění na starých postupech i majetku a nevyžádané rady způsobuje střety a nepříjemné výměny názorů. Z toho pak pramení nespokojenost a následné rozčarování ze společného soužití.
Jak z toho ven?
Není to však pravidlo u všech. Najdou se i rodiny, kde všechno funguje a společné bydlení je obohacující pro obě strany.
Jak k tomu dojít? Jak nastavit harmonii v soužití?
Snažte se být navzájem chápaví, tolerantní a nesobečtí.
Abyste zamezili vzájemné kritice, nedocenění a obviňování, nastavte si PRAVIDLA SOUŽITÍ, která bude dodržovat bez výjimky každý člen domácnosti. Sedněte si ke stolu a bez emocí si sepište domácí řád. Každý bod dopodrobna rozeberte a konkretizujte, aby bylo jasné všem, co je tím myšleno.
Opravy domu si každý představuje jinak, stejně jako úklid. Někomu nevadí opadaná omítka, druhý chce mít dům jako klícku. Jednomu stačí uklidit jednou týdně a druhý musí mít vypulírováno každý den. Jeden má doma nepotřebné krámy a druhý krámy bere jako cenné vzpomínky. Jeden má rád chladněji, druhý doma miluje saunu.
Soužití je holt složitá věc a vždycky se nějaká komplikace najde, ale dá se najít také kompromis, pokud nevymizí vzájemný respekt a úcta.
Nemusíte se tedy hroutit nebo hned stěhovat, když se objeví na soužití nějaký mráček. Naopak. Těšte se z výhod, které mezigenerační bydlení přináší…
Pravidla společného soužití
1) Spravedlivě si rozdělte finanční podíl, opravy i péči o domácnost 50:50
2) Mluvte spolu a rozebírejte všechny „třecí“ situace
3) Problémy řešte s vlastními rodiči či dětmi
4) Zajímejte se o názor, pohled a pocit toho druhého
5) Nastavte si pravidla soukromí
6) Vždy o problému mluvte co nejdříve bez emocí a agrese, s chladnou hlavou
7) Naučte se přijímat kompromisy
8) Nedávejte druhým nevyžádané rady
9) Neprosazujte za každou cenu svůj názor
10) Neposuzujte chyby, prohry a přešlapy