Světový den metrologie

Světový den metrologie
Foto: Markéta Kočicová.  /  Zastávka před rozhlednou na Lhotce.
Uherský Brod Volný čas 03 / 06 / 2021

20. května jsme si připomněli Den metrologie. Tento den je významným pro všechny, kteří cokoliv měří, váží či jinak analyzují.

U příležitosti tohoto významného dne firma zabývající se uvedenou činností jednak uspořádala turistický pochod s měřením výškových bodů okolí Uherského Brodu, jako poctu Dni metrologie, a zároveň si Prima Bilavčík s.r.o. připomněla místního rodáka Eduarda Svrhlíka.
Máme za to, že socha nad Uherským Brodem, kterou si někdo plete s jiným velikánem, v podstatě patří Eduardu Svrhlíkovi, svědčí o tom i jasně podobné rysy bysty i celé sochy. Bysta prvního uherskobrodského, evropského, snad i světového metrologa je umístěna v budově uherskobrodské zvonkohry. Ze sochy je patrné, že se na tomto díle silně podepsal  zub času a podroušený umělecký pohled, ovšem samotná podoba je zde nezaměnitelná.

Vynálezy a objevy Eduarda Svrhlíka

Eduard Svrhlík byl rodák z Uherského Brodu. Jeho jméno možná širší veřejnosti - zatím! - nic neříká. Nové výzkumy historických badatelů však mohou vést až k přepisování učebnic. Postupně totiž vychází najevo, že Svrhlík patřil k epochálním myslitelům své doby. Dnes bychom ho označili za renesanční osobnost. Významnými objevy a vynálezy přispěl k pozvednutí lidstva v oblastech tak rozmanitých, jako je vojenství, fyzika a gastronomie.
Eduard Svrhlík se narodil ve 14. století paní Filoméně, manželce městského strážného Matyáše. Jejich poslední zaznamenané sídlo bylo v domě č.p. 220 v Uherském Brodě. Dům je dnes památkově chráněným objektem. V nevelkém, ale útulném stavení vychovali Matyáš a Filoména čtyři děti. Eduard byl nejstarší.

Chlapec se již od dětství zajímal o zbraně a obranu města. Jen co trochu odrostl, chodil s otcem na hlídky a žil společně se strážci města. Jakmile dospěl, vyznamenal se v několika bitvách a vypracoval se až na hejtmana stráže místní Havřické brány.

Udatný bojovník a ochránce Uh. Brodu

Jeho otec se nicméně synových úspěchů nedožil. Když bylo Eduardovi 11 let, byl Matyáš při obléhání Uherského Brodu těžce zraněn. Za několik dní svému zranění podlehl. Asi o pět let později, při dalším obléhání Brodu maďarskými bojovníky, došlo ke krveprolití, tentokrát na straně dobyvatelů. Mnoho mrtvých bojovníků zůstalo ležet pod hradbami. V noci se ozývalo zpod hradeb sténání. Druhý den se šel Eduard s matkou za hradby podívat a pod valem našli těžce zraněného Maďara. Zželelo se jim toho uherského válečníka a společnými silami ho odnesli do svého příbytku, kde ho matka kurýrovala až k úplnému uzdravení. Jmenoval se Ištván Gerčéš. Nakonec zůstal u rodiny a stal se Eduardovým nevlastním otcem.

Pod Ištvánovým vedením rostl Eduard ve zdatného válečníka. Přiučil se od svého rádce všelijakým fíglům a zároveň i maďarskému jazyku. Stal se z něj silný a urostlý muž. Tradovalo se o něm, že měl takovou sílu, že zabil pěstí vola. Potrpěl si ale i na pořádek. Na hradbách nestrpěl sebemenší nedostatek. Tato jeho vlastnost ho dohnala k tomu, že začal svým důvtipem vylepšovat útočné zbraně a nářadí. Jedním z jeho vylepšení bylo otesání útočných kamenů. Vytesal jim útočnou špici na obou koncích. Dlouhodobým výzkumem zjistil, že kámen je možné vrhnout až čtyřikrát po sobě, než ztratí svou soudržnost. Proto označoval kameny římskými číslicemi, což dnes připomíná artefakt na podlaze ve vstupu do budovy zvonkohry.

Náš udatný bojovník a ochránce Uherského brodu se velmi zajímal také o nejrůznější fyzikální jevy. Snad nejvíce o Eduardově zájmu a silném vizionářství vypovídá jeho památné prohlášení, které padlo při opravách hradební brány. Během prací se stále opakovaly problémy s přesností. Třeba trám na vazbu střechy se řezal už poněkolikáté, ale stále neměl správnou míru. Když Eduard toto šlendriánství kritizoval, řemeslníci se na něj osopili: „Ale jak máme vědět, jak má byt ten trám dlúhý?“ Eduard Svrhlík bez zaváhání prohlásil: „… tož přeca odcamcáť pocamcáť!“  A bylo jasno.

Písmena „cm“ hrála v jeho úvaze zásadní roli

Mladý myslitel a zakladatel metrologie už tehdy tušil, že ve vzdálené budoucnosti se prosadí jako běžně užívaná délková míra centimetr. Památný artefakt se podařilo zrekonstruovat. Dnes je vystaven ve foyer domu č.p. 1 (zvonkohry).

I zásluhou nevlastního otce Ištvána se Eduard domluvil maďarsky, německy, latinsky a kopaničářsky.

Dobře věděl, jak zásadní jsou jazyky pro rozvoj osobnosti, a vedl ke studiu cizích řečí i své druhy ve zbrani. Jan Ámos Komenský, další slavný rodák z regionu a zároveň velký obdivovatel Eduarda Svrhlíka, navázal na Eduardovu pedagogickou činnost zejména dílem „Brána jazyků otevřená“ (v orginále „Huba s jazykem otevřená“).

Eduard nejenže zanechal budoucím pokolením délkový etalon, ale také jasně a exaktně specifikoval čas. Stanovil jednotku, kterou pojmenoval „chvíla“. Tento časový úsek zasadil mezi již známý „moment“ a „věčnost“. Vyvinul dokonce metodiku validace nové jednotky. Bylo potřeba vylézt do věže brány a plivnout dolů na chodník. Jakmile „flusanec“ dopadl, uplynul daný časový úsek - chvíla. Postupem doby však vynalézavý rodák postup zdokonaloval. V původní verzi se totiž nedařilo jasně stanovit okamžik dopadu. Proto Eduard Svrhlík přikázal zbrojnoši ulehnout na zem a plival tak, aby „flusanec“ dopadl do oka zbrojnoše a ten zaklel. Toto provedení bylo náročnější, ale o to přesnější.

Výčet dosud známých Svrhlíkových zásluh by nebyl úplný bez zmínky o jeho objevu na poli gastronomie. Jeho otčím Ištván Gerčeš nechtěně přispěl ke vzniku gurmánské pochoutky - utopence, maďarsky szpekentesz. Po úspěšném uzdravení z válečných zranění se Ištván živil jako kočí. Převážel potraviny přes brod pod Brodem na řece Olšava. Jednou se ale v silném proudu po jarním tání vůz převrhl a maďarské klobásy uložené v sudech se ocitly v - tehdy ještě čisté - vodě Olšavy. Sudy se podařilo zachránit, ale po čase se zjistilo, že do jednoho z nich voda pronikla a klobásy v ní zůstaly naložené. Osvícen geniálním vnuknutím, Svrhlík zaměnil vodu za kyselé vlčnovské víno, přikrájel do sudu cibuli… a utopenec byl na světě!

Badatelé dosud stihli prozkoumat pouze malý díl z rozsáhlé vojenské, vědecké a gastronomické činnosti Eduarda Svrhlíka, ale již dnes je patrno, jaký myslitel zde působil.  Je nedozírná historická škoda, že se Svrhlík nepotkal se známějším brodským velikánem a svým velkým obdivovatelem v jednom časovém úseku. Případná spolupráce Svrhlíka a Komenského by nepochybně pozvedla tehdejší rozsah vědeckého poznání na vyšší úroveň. Nicméně v historickém bádání se stále pokračuje. Uvidíme, co přinesou další objevy.

autor: Petr Bilavčík

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace