Týrané sousedce můžete pomoci i vy

Týrané sousedce můžete pomoci i vy
Slovácko Volný čas 30 / 04 / 2020

 „Táto, prosím, nech mámu, ona už bude hodná!“ pětiletá dcera
„Mami, mysli na něco hezkého, já to dělám taky tak.“ desetiletý syn
„Neboj, mami, já tě ochráním, aby tě zase neztřískal.“ čtyřletý syn


Možná vám to přijde neuvěřitelné, ale přesně tyto věty zní z úst dětí týraných žen, kterých kvůli nouzovému stavu v souvislostí s koronavirem prudce přibylo.
Narůstající stres v normálních rodinách způsobil třenice, nervozitu a hádky. V domácnostech, kde to už delší dobu skřípe, karanténa zavinila uvolněné emoce a agresivitu. V rodinách, kde vévodí tyran a agresor, pak prožívají doslova peklo. „Stres a frustrace často bývají spouštěčem násilného chování nebo mohou zhoršovat projevy domácího nebo sexuálního násilí tam, kde již existuje,“ říká Zdena Prokopová, ředitelka občanského sdružení ROSA, které se v České republice zabývá problémy týraných žen a obětí domácího násilí. Za rok pomůže ROSA stovkám nešťastných žen. Utajený azylový dům pak 35 ženám a 45 dětem.
Násilí se však netýká pouze žen - v ohrožení jsou i senioři a v malém procentu muži. Od poloviny března do poloviny dubna přijalo sdružení dvojnásobek volání ve srovnání se stejným loňským obdobím. Délka hovorů se ztrojnásobila.

Komplikace s nařízením policie

Komplikace situace při oznámení domácího násilí způsobil i pokyn policejního prezidia ze dne 23. 3. 2020, který upravil postup policisty při vykázání osoby, jež má nařízenou karanténu (domácí izolaci). „K vykázání policista přistupuje pouze v případech, kde je prokázáno bezprostřední ohrožení zdraví a života. Nyní však, pokud riziko ohrožení policista nevyhodnotí jako bezprostřední, může situaci řešit pouze domluvou a následným monitoringem. „Tento postup ovšem konzervuje stav a nechává oběti a jejich agresory v jedné domácnosti, což shledáváme zcela tristní,“ upozorňuje Jitka Poláková, ředitelka proFEM, centra pro oběti domácího a sexuálního násilí. „Násilníci nejsou vyslýcháni, nefungují soudy.  Pro naše klientky jsou rovněž stěžejní rozvody a svěření dětí do péče, resp. úprava styku s nimi - a to vše je odročeno, naše klientky i nadále zůstávají manželkami násilných partnerů a musí řešit předávání dětí,“ doplňuje ředitelka centra.

Díky mobilní aplikaci můžete pomoci
V karanténě pomáhá odhalovat domácí násilí mobilní aplikace Bright Sky CZ, za pomoci kampaně „Řekni to dál“, která upozorňuje na to, že domácí násilí mohou zažívat taky naši blízcí, i když to ani netušíme.
Od ledna ji využívají policisté a specializovaná pracoviště. Mobilní aplikace je ke stažení zdarma pro všechny telefony se systémem Android a iOS. V současnosti mohou pomoci i pošťáci a rozvozce jídla, se kterými se oběti v karanténě mohou setkat.
„Rozeznat, reagovat a podpořit - v tomto duchu by se měl chovat každý, kdo má podezření. Oběti domácího násilí často čekají na to, až se jich někdo zeptá, zda jsou v pořádku. Důležité je taky situaci nezlehčovat, nežádat důkazy o násilí a respektovat volbu, i když se oběť rozhodne s násilníkem zůstat,“ říká Zdena Prokopová z organizace ROSA - centrum pro ženy, která se na adaptaci české verze aplikace podílela.

O jejich utrpení mnohdy vůbec nevíme

Znáte je. Žijí ve vašem okolí. Potkáváte je v domě, škole, na úřadě, v nemocnici, obchodě či na pracovišti. O jejich utrpení se často vůbec nic neví nebo jen potichu šušká... Jsou to týrané ženy, které si za zdmi svých domovů prožívají hotové peklo. Statistiky uvádí, že je snad každá pátá žena objektem domácího násilí na několika úrovních...

Peklo začíná nenápadně
Cílený útok agresora se nikdy nestane jen jednou, omylem anebo náhodou. Stupňuje se a zesiluje. Odehrává se mezi partnery, které spojuje společné soukromí, domácnost, děti, finance a okruh společných známých. Partner útočí většinou doma, aby nebyl viděn, a partnerka bývá v době útoku izolována od ostatních lidí, aby si nemohla přivolat pomoc.
Všechno peklo začíná pozvolna - muž jí nejprve zakazuje běžné věci a brání v kontaktu s jejími přáteli a kamarády. Později se objevují drobnější výpady a útoky, kdy ona je zaskočena a výlevy omlouvá. Partner pak začne stupňovat intenzitu i agresivitu útoků. Z jedné rány se pak stává bití, k úderům se přidají kopy, pálení kůže, škrcení a podobné věci.
Zpočátku se agresor snaží omlouvat a slibovat, že už se to nestane, odkazuje se na rodinnou pohodu a klid. Partnerka mu vždy uvěří, odpustí a tak to jde dokola, než se agresivita stane běžnou součástí denního života, než dojde ve vztahu k něčemu horšímu. Domácí násilí totiž nikdy neskončí samo o sobě!

Často působí jako vzorný manžel

Domácí násilí se odehrává jak v sociálně slabých rodinách, tak v rodinách, které jsou po materiální stránce velmi dobře zajištěny. Nikdo neví, jaké pohnutky vedly manžela, aby své ženě zlomil ruku, vytrhl jí chomáče vlasů, popálil žehličkou či cigaretou, uvolnil oko z očního důlku...
Tyrani jsou fikaní. S podivem však zůstává, že velcí agresoři a trýznitelé jsou většinou slušní a vzdělaní lidé, kteří navenek vystupují velmi seriózně. V očích sousedů jsou často vzornými manželi i otci.

Ženy se se svým trápením nesvěřují
Týrané ženy se za to, že jim manžel ubližuje, stydí. Týrání považují za osobní prohru a neschopnost udržet harmonii v rodině. Stydí se přiznat, že mají doma takové problémy, často dokáží až mistrně maskovat různá zranění tak, že ani jejich nejbližší okolí nepozná, co se s nimi děje. Bojí se, že jim nikdo neuvěří. Nesvěřují se ani nejbližším kamarádkám. A když už se odhodlají něco naznačit, kamarádky (příbuzní) nerozpoznají volání o pomoc, ale naopak se snaží ženu ubezpečit, že to určitě není tak hrozné, že se někdy v manželství stává, že sem tam padne facka...
Když už žena sebere odvahu a zajde nahlásit, jak jí manžel ubližuje, policejní a právní mašinérie jí často nepomůže a odradí ji od životního kroku.
Naštěstí se některé organizace začaly domácím násilím a týráním kohokoli zabývat, změnila se i právní úprava - takže je dnes velká šance, že oběti najdou pomoc.

Proč týraná žena neodejde?
Důvody, proč ženy neopustí svého násilného partnera, jsou různé a velmi individuální. Mnohé ženy žijí v naději, že muž své chování k nim změní. V mnoha případech je motivem setrvání ve vztahu s násilníkem strach. "Zabiju tebe, děti, sebe... když mne opustíš. Víš, že si tě najdu všude."
Týraná žena začne trpět syndromem týraných žen. Neodejde pouze proto, že nemá kam jít a je na svém partnerovi závislá ekonomicky.
Jedná-li se o dlouhodobou situaci, je téměř vyloučené, aby se z tohoto stavu vymanila bez pomoci.

Jak to vlastně začíná?
Muž přijde o práci. Cítí se nepotřebně a nanicovatě, začne v něm růst vztek. Svůj žal a často i neschopnost hledá na dně sklenky - začne pít. Postupně ho rozčilí každá maličkost a jednou vybuchne jako papiňák. Objektem agresivity se takřka vždy stane jeho manželka nebo dítě. Omluví se, ale za týden to udělá zase. Zalíbí se mu ponižovat a ubližovat osobě, která je mu nejbližší, a vůbec mu nevadí, že u toho často bývají děti, které mají kvůli takovým zážitkům trauma na celý život. Z kdysi milovaného manžela a otce se stane agresor a tyran, který je denní i noční můrou všech zúčastněných. To je však jen jeden způsob, jak domácí násilí začíná.

Děti mívají obrovská traumata
V rodinách, kde dochází k násilí, navíc násilný partner ve 40 až 60 procentech případů napadá i své děti, které pak denně prožívají strach o matku, strach o sebe, strach z budoucnosti, strach z dalšího násilí, bezmocnost, stud. Hluboké šrámy nezanechává jen fyzické týrání, ale také emoční, jako jsou nadávky, urážky, ponižování, výhrůžky namířené proti matce i dětem, hrozby a kruté tresty.
V rodinách, kde dochází k násilí, jsou děti jeho svědky ve více než 90 procentech případů. Tyto děti vidí anebo i jen slyší z vedlejší místnosti údery, rány, facky, škrcení, nadávky nebo pláč. Mnohdy jsou napadány i samy děti. Děti, které se stanou svědky násilí mezi rodiči, mohou mít podobné potíže jako děti, které jsou samy týrány. Paradoxem je, že se pak někteří z nich chovají ke svým partnerům podobně.

Můžeme pomoci
Týrané osobě někdy stačí dodat odvahu, poskytnout azyl nebo přivolat pomoc. Toto téma bych vám chtěla nabídnout k zamyšlení. Pojďte společně popřemýšlet nad svými životy a pokud víte o nějaké kamarádce, která je obětí domácího násilí, promluvte s ní, aby se obrátila pro pomoc ke kompetentním lidem. www.rosa-os.cz, tel.: 420 241 432 466, E-mail: info@rosa-os.cz, SOS linka 420 602 246.

 
Mýty o domácím násilí

Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev
To je naprostý omyl. Je prokázáno, že se vyskytuje ve všech společenských skupinách, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci pachatele či oběti. U vzdělanců a majetných je pak daleko rafinovanější.

Týká se jen několika málo rodin
Podle reprezentativního výzkumu zažije některou z forem domácího násilí za svůj život 38 % žen.

Příčinou je především alkoholismus partnera

Příčinou je snaha získat kontrolu nad partnerem. Alkohol může sloužit jako "spouštěcí prvek” nebo jako výmluva, není ale příčinou násilí.

Mohou si za to samy, muže provokují

Řada pachatelů není ochotna převzít zodpovědnost za násilí. Vymlouvají se na to, že je oběť vyprovokovala. Omluva pro časté fyzické napadení či psychický teror není žádná. Za násilí má vždy odpovědnost ten, kdo se ho dopouští. K násilí se v rodině uchylují proto, že mají pocit, že si to mohou dovolit, a proto, že chtějí získat nad partnerkou absolutní moc a kontrolu.

Ženy mají násilí ve vztahu rády
Druhý nejčastěji rozšířený mýtus, často podporovaný pornoprůmyslem. Prakticky žádná žena však netouží po soužití, v němž by byla tlučena, ponižována, psychicky deptána.

Situace asi není tak strašná, jinak by přece odešla

Ženy neodcházejí od násilného partnera z řady důvodů - chtějí zachovat dětem úplnou rodinu, mají k partnerovi stále citový vztah, omlouvají jeho jednání a hledají chyby především v sobě. Mezi důvody, proč oběť neodejde, ale patří i strach z fyzického napadení, zastrašování a vydírání ze strany partnera, pocit bezmoci a beznaděje, ekonomická závislost. Samotný odchod navíc domácí násilí nevyřeší - řada pachatelů se násilí dopouští i nadále a snaží se získat ztracenou kontrolu nad obětí.

Bezpečnostní plán bezprostředně po napadení

V případě napadení zavolejte Policii ČR - 158, příp. linku 112. Pamatujte si, že násilí je trestný čin a nikdo nemá právo se k vám takto chovat.
Před příjezdem policie neodklízejte případné stopy po násilí.
S policií se snažte mluvit bez přítomnosti partnera (např. v jiné místnosti).
Pokud jste byla napadena, navštivte odborného lékaře a nechte si vypracovat odbornou zprávu. Je-li to možné, zdokumentujte (i dodatečně) svá zranění. Důležité je, aby na fotografii bylo viditelné datum pořízení snímku.
Pokud nebyl násilný partner zajištěn, je z bezpečnostního hlediska lepší odejít do specializovaného centra či azylu pro oběti domácího násilí, případně k rodině či známým.
Pokud je to jen trochu možné, neodcházejte bez dětí.

V případě dlouhodobého násilí

Nestyďte se za svou situaci a vyhledejte odbornou pomoc. Zavolejte do specializovaného centra či azylového domu a pokuste se najít někoho, kdo vám může poradit. Tato pracoviště vám mohou pomoci s přípravou odchodu od násilného partnera, při plánování bezpečnostního plánu a v dalším postupu.
Na pachatele domácího násilí můžete podat trestní oznámení ve smyslu paragrafu 215a trestního zákona, který hovoří o týrání osoby blízké, žijící ve společném bytě nebo domě.
Neomlouvejte násilí a neobviňujte se z něj.
Zavolejte někomu, komu věříte (přítelkyni, rodině) - vyberte si osobu, které věříte a které záleží na bezpečnosti vaší i vašich dětí.
Vysvětlete dětem, co se děje, aby to chápaly, vyvarujte se však pomlouvání jejich otce.
Na případný útěk buďte připravena - promyslete si dopředu bezpečnostní plán, abyste neohrozila sebe ani své děti.
První krok je těžký, pokud ale nic neuděláte, násilí samo nepřestane - ani přes sliby násilníka.
Pamatujte si, že násilí, které se neřeší, má tendenci se stupňovat.
Důvěřujte sama sobě a své intuici.
Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi složitou situaci (násilný partner mění svojí tvář, snaží se vás uprosit, slibuje, že se změní apod.), je nutné pochopit specifika domácího násilí a docházet opakovaně k psychosociálním konzultacím (ve většině specializovaných poraden jsou bezplatné). Ty vás nejen podpoří, ale pomohou vám nabýt ztracenou sebedůvěru a sílu v řešení vaší situace. Rozhodnutí je ale vždy na vaší straně.

Pamatujte si!
žádný člověk se nezmění, pokud se k tomu sám neodhodlá
žena se musí sama rozhodnout, jestli bude násilí dál snášet
násilí, s nímž nic neuděláte, má tendenci se stupňovat



banner
autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace