Už v sobotu po celém Slovácku propukne veselí s pestrobarevnými průvody fašankových masek před nadcházejícím půstem. Někde je fašank velkolepý a přinese neuvěřitelně vypracované masky, jinde se lidé nechají přemlouvat, aby vůbec do průvodu v masce přišli. Někde se tetinky předvádí, která napeče lepší koblihy, jinde zůstávají dveře před fašančáry schválně zavřené.

Tradiční masky doplňují ty aktuální...

Je to odlišné dědina od dědiny, městečko od městečka. Kulturní život je však vždycky o lidech!

Aby ten váš fašank letos dopadl skvěle, nakoukněte s námi do časů, kdy bývaly fašanky velkolepé. V každé vesnici chodily jiné maškary, často poukazovaly na dění minulého roku nebo na politickou situaci. V průvodu nesměly chybět zvířecí masky, chlapi přestrojení za ženské postavy a dívky zase za mužské a spousta tradičních převleků.

Podobně je tomu i dnes. Někde se snaží nevybočovat z tradic, jinde zase doplňují původní masky těmi novodobějšími, které jsou většinou inspirované hitem sezóny, sportovci, pohádkovými bytostmi či politiky.

 Masky, které by neměly v průvodech chybět

MEDVĚD - jedna z nejstarších masek. Představoval ho mládenec obalený v pytli, nebo muž v naruby obráceném kožuchu, s tváří přikrytou ovčí či králičí kožkou. Vedl ho "Krotitel" či "Medvědář“, „Hřebenář“ a za nimi kráčel bubeník, který vyvolával, že přijede cirkus. Medvěd měl na krku zvonec či rolničky, aby byl všude slyšet. Této masce byla připisována plodnost žen a zvířat v chalupě (hospodářství).

MEDVĚDÁŘ - chodí spolu s medvědem, kterého vodí na řetězu a naoko krotí palicí. Medvěd si chodí pro taneček za ženou či dívkou z každého domu.

HŘEBENÁŘ - maska hřebenáře a zvyky s ním spojené byly dědinu od dědiny různé. V našich končinách to byl většinou muž maskovaný slámou a hrachovinou, jel na ohřeble či na masce koně. Bubnoval na plechový hrotek a na řetízku vedl masopustní masku - medvěda. V některých dědinách šplíchal kolem sebe bláto a hulákal: "Staré baby na hřebeň, mladé ženy na rožeň!" Ženy se mu pak pomstily poléváním vodou. Všude škemral o koblihy a štamprli slivovice. Tam, kde nechodila maska medvěda, nahrazoval ji právě hřebenář či pohřebenář. Pohřebenář byl muž zabalený ve slámě a v pase převázaný slaměným povříslem. Měl dřevěnou "šablu" a místo medvěda v masopustní pondělí a úterý obcházel dědinu. Někde chodil dokonce nadvakrát. První kolo šel středem vesnice, v domech se nezastavoval - jenom provolával: "Staré baby na hřebeň!" Lidé po něm házeli hrnce, jinde staré krámy. (Hrnce házeli jako znamení, že v období půstu nebudou vařit a jíst maso.) Ve druhém kole pak chodil do chalup, vždycky "vytočil" hospodyni a za odměnu napichoval na rožeň koblihy a slaninu. Někde si lehal i do lůžka.

JURA S CEPEM - někde "pohřebeň" obcházel dědinu s ozdobeným cepem v ruce, s nímž tančil a strašil kolemjdoucí. Mladí chlapci cep museli dokonce políbit. V každém domě si zatancoval s hospodyní a jako výslužku dostal vajíčka. (Bánov)

SLAMÁK - (slaměný) - za svítání budil a svolával všechny účastníky průvodu. Procházel vesnicí, troubil na volský roh. Ženy z něho otrhávaly slaměná stébla a vkládaly je husám do hnízda, aby dobře seděly na vejcích a vyvedly pěkná housátka. Se slamákem byl spjat také tanec, který měl zabezpečovat hojnost úrody obilí. (Nezdenice)

NEVĚSTA -  patří spolu s BÁBOU k nejstarším převlekům. Tuto masku nosí zejména muži. K nevěstě patří samozřejmě ŽENICH, v jehož masce jde zase žena.

SMRT - oblečená do černé nebo bílé kápi, na obličeji se strašidelnou maskou a kosou v ruce nesmí chybět v žádném průvodu.

KOMINÍK - je důležitou postavou, má typický kominický oblek a štětku. U sebe má vždycky nějaké černidlo, aby mohl zamazávat přihlížející černotou, anebo je polévá voňavkou.

Do průvodu patří řemeslníci! 

Objevují se i masky běžných profesí, avšak v zastaralém provedení, jako je policajt, hasič, voják, holič, doktor, řezník i s prasátkem, malíř nebo fotograf, zvířecí maškary či pohádkové postavy. Pokud si chcete vytvořit jednoduchý převlek, a zároveň chcete zapadnout do tradic, zaměřte se na jednodušší varianty. Na MALÍŘE si pořiďte bílý plášť, který „ušpiníte“ barvami, na hlavu si dejte baret a do ruky vezměte dřevěnou paletu se štětcem. CIKÁNKA nosí šátek na hlavě, barevnou sukni s různými „cingrlátky“ a věští přihlížejícím z ruky budoucnost. HOLIČ mívá také bílý plášť, na obličeji nosí namalovaný výrazný a upravený knír. Pantátu domu „namydlí“ pěnou a štětkou. Také DOKTOR patří k maskám s bílým pláštěm, na hlavě nosí lékařské zrcátko, na krku fonendoskop a v ruce lékařský kufřík plný injekčních stříkaček, jimiž podává přihlížejícím slivovici. KUCHAŘ je také jednoduchá postava, většinou v bílém obleku s kuchařskou čepicí. S sebou nosí vařečku a rendlík, do kterého bere dobroty.

Fašankové tance

SKAKÚNI - tančili v černých rajtkách a kabátech s pentlemi, opásaní květovanými šátky, s klobouky ozdobenými vonicemi a stuhami. Většinou byli v masopustní skupince čtyři a proplétali se za zvuku harmoniky mezi šavlemi. Na tváři měli namalované kníry a sytě červeně namalovaná "líca". (Komňa)

PODŠABLÁRÉ - pětičlenná skupinka nenamaskovaných mužů v krojích a červenými "šablemi", které vedl Gazda. Před každým domem tančili mečový "šablový" tanec. Součástí obchůzky bylo vyplácení některého tanečníka, obviněného za drobnou krádež. Na příkaz Gazdy se mládenec položil na lavici a ostatní tanečníci mu v rytmu písně "sázeli" rány dřevěnými "šablemi". Nešťastníka pak vždy vykoupila některá žena ze stavení, která si na něj lehla či sedla. „Šablový“ tanec  se snaží etnografové Slováckého muzea připravit k zápisu mezi nehmotné dědictví UNESCO. (Uh. Brod, Kunovice, Hluk, Polešovice, Strání)

BABKOVNÍCI - po taneční zábavě v úterý večer se pochovávala basa. Teprve u tohoto rituálu se objevovaly maškary faráře, ministrantů, kostelníka, hrobníka, smutečních hostů a pozůstalých. Četla se smuteční řeč, muzika hrála smuteční marš a na márách se vynášela basa. (Nivnice)

BOBKOVNÍCI - družina chlapců odvedenců v počtu dvanácti, která na fašank obchází vesnici dům od domu, tančí a zpívá fašankové písničky za doprovodu harmoniky. Deset těch, co skáčí (tančí) tanec „pod šable", jeden harmonikář a jeden „košař". Košař vybírá od obyvatel peníze nebo potraviny - vejce, slaninu, koblihy - podle toho, čím je obyvatelé obdarují. (Bystřice pod Lopeníkem)