Jak se smířit s tím, že děti ve střídavé péči budou letošní Vánoce trávit s expartnerem, poradí psycholožka Jana Kohnová

Jak tohle přežít s nadhledem a bez deprese?

Pokud se neumíte smířit s tím, že děti budou trávit část Vánoc s bývalým partnerem, tzn. s největší pravděpodobností s jejich otcem či matkou, doporučuji se na tento fakt podívat očima svého dítěte/svých dětí. Co by si vaše děti přály? Jaký přístup rodiče v této situaci pro vaše děti může být nejpřínosnější, nejvhodnější? Co by od vás potřebovaly?

Vidět rodiče, který se s touto situací neumí smířit, je smutný, nešťastný, rezignovaný, nebo naštvaný, vzteklý, hledající viníka a podobně, může být pro děti velice frustrující, způsobovat nejistotu, zmatek, v extrémním případě i pocity viny z toho, že si dny u druhého rodiče užily.

Dovolte si být laskavý k dětem, dopřejte jim to, co myslíte, že by od vás potřebovaly, dovolte jim užít si Vánoce u druhého rodiče bez výčitek. Postarejte se o sebe, dovolte si být laskavý k sobě, zařiďte si dny bez dětí jako prostor k naplnění svých potřeb.

Jak pořešit, aby se z dětí, které mají dvojitou nadílku, nestali rozmazlení „rozežranci“?

Řekněme si na rovinu, dvojitá nadílka u dětí není až tak neobvyklá věc. Běžně bývá nadílka dvojitá, dokonce i trojitá a víc. Stačí si vzpomenout, kolik dárků na děti čeká u babiček, dědečků, tetiček, strýčků…

Vytváření zdravého vztahu k materiálním hodnotám není pouze záležitost Vánoc a dostávání dárků, není to záležitost jednorázová. Pokud tedy máme jako rodiče zdravý hodnotový žebříček, zdravý vztah k materiálním věcem a naše životní hodnoty a postoje děti vnímají každodenně, s největší pravděpodobností není důvod se obávat, že z našich dětí vyrostou rozmazlení „rozežranci“.

Jak přistupovat k partnerovi, který si děti doslova kupuje, když vy na to nemáte?

Záleží na tom, zda vám to vadí, či nikoli. Je fajn se i zamyslet, z jakého důvodu vám to vadí, uvědomit si, že není vaším úkolem partnera měnit, vychovávat nebo mu přikazovat, jak se má chovat.

Doporučuje se srozumitelně a v klidu komunikovat svůj názor, konkrétní důsledky, které to v chování dětí způsobuje. Neobviňovat partnera, situace pouze popisovat, aby měl co nejvíc informací.

Pokud druhý rodič svoje chování měnit nechce, nemůžete ho do toho nutit. Zaměřte svoji energii spíše do oblasti výchovy dětí ke zdravému postoji k materiálním věcem.

Dětem trpělivě vysvětlujte finanční situaci a možnosti, dovolte jim zažít to, že i s existujícím materiálním zázemím a možnostmi je možné žít spokojený a naplněný život. Může to pro ně být nakonec velice cenná zkušenost do života. Nepřenášejte na ně svoji frustraci, naštvání, či další nelibé emoce, které ve vás druhý rodič vzbuzuje.

Jak v sobě udusit chuť na pomstu?

Už jenom samotný fakt, že si uvědomujeme svojí chuť na pomstu a k tomu i potřebu s ní něco udělat, potlačit ji, zmírnit a podobně, znamená, že máme napůl vyhráno.

Je načase se zamyslet, co nám brání situaci přijmout takovou, jaká je, v čem nám případně i naše chuť na pomstu nevědomky pomáhá. Říká se, že pokud chceme být v zajetí druhých, v zajetí minulosti, nemoci se rozhodovat svobodně a nechat je, aby rozhodovali za nás, je ideální variantou někoho nesnášet, živit si v sobě zlost, chuť na pomstu. Pokud však chceme žít svůj život svobodně a spokojeně, je ideální situaci vzít a přijmout takovou, jaká je, jako fakt, dovolit si odpustit druhým, sobě.

Ostatně, kdy najdeme v roce ideálnější čas na odpuštění než v čase adventním?