Poslední prosincový večer jsme až do letoška měli spojený s bujarou zábavou, konfetami, šampaňským, chlebíčky a ohňostroji. A protože vánoční svátky prožíváme hlavně v rodinném kruhu a výšlapech zablácenou přírodou a nečeká nás ani bláznivý silvestr, můžeme se ve dnech volna začíst do silvestrovské a novoroční historie, abychom „byli v obraze“ a dokázali odpovědět, až se nás třeba děti zeptají, proč se silvestr a Nový rok oslavuje.

V 16. století byl ve většině západokřesťanských zemí ustanoven gregoriánský kalendář a počátek nového roku na 1. leden. Podle jiných kalendářů připadají oslavy Nového roku na jiné dny - v juliánském kalendáři, který používá pravoslavná církev, připadá Nový rok na 14. ledna.

Jak to bylo se Silvestrem?

V dřívějších dobách byl tento den zasvěcen památce papeže Silvestra I., který se narodil v Římě v polovině třetího století. Podle jedné legendy se papežem stal už v 21 letech a na památku svého lesního úkrytu přijal jméno Silvestr. Silva totiž v latině znamená les. Kněžské svěcení pravděpodobně přijal už ve 21 letech, ještě v době před začátkem pronásledování křesťanů. To začalo ke konci třetího století, když vládl krutý císař Dioklecián, který křesťany nechal na potkání vraždit. Silvestr I. se podle starých legend narodil nedaleko Říma v Monte Soracte. Po smrti tehdejšího papeže Miltiada byl 31. ledna 314 blahořečen na římského biskupa. Za dobu svého působení vykonal řadu zázraků, takže když 31. prosince 335 zemřel, velmi brzy byl prohlášený za svatého. Stal se prvním uctívaným světcem, protože za jeho vlády začal nový - křesťanský věk. Stal se patronem domácích zvířat a dobré úrody. Je zobrazován v papežském rouše s berlou, jeho dalšími atributy jsou kniha, mušle, býk.

Silvestrovské zvyky

V tento den chodily po chalupách černě oděné chudé ženy. Na hlavách měly bílé šátky, které po uvázání udělaly na čele stříšku. Říkalo se jim „ometačky“ - třikrát zaklepaly na dveře, mlčky vešly do světnice, třikrát ometly plotnu se slovy: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ Kamna pak měla po celý rok dobře táhnout, hřát a na peci se nemělo nic připálit. Za svoji návštěvu dostaly ometačky nějaký drobný peníz a pokračovaly k další chalupě.

Další pověrou bylo (a i v dnešní době se jí řídí spousta hospodyň) to, že z noci na sv. Silvestra nesmělo viset na šňůře prádlo, jinak by někdo z rodiny zemřel.

V dřívějších dobách nebyl svátek sv. Silvestra ničím výjimečný - až v počátku 20. století (hlavně v roce 1900 a 1901) se začaly připravovat hromadné silvestrovské veselice, půlnoční ohňostroje, přípitky a odpočítávání příchodu nového roku.

 Co se na silvestra jídávalo? 

Na sv. Silvestra býval jídelníček většinou stejný jako na Štědrý den. Ale od 19. stol. se stalo zvykem jíst o půlnoci horký ovar, kroupy a křen s jablky, aby měli stolovníci v novém roce štěstí. Hodně se podával pokrmy z čočky, která měla rozmnožovat peníze. Později se k nám z Francie dostaly drobné slané zákusky, které byly nahrazeny chlebíčky a brambůrkami.

Na stole se nikdy nesměl objevit žádný pokrm připravený z pernaté či rychlonohé zvěře - aby štěstí neuletělo či neodskákalo k sousedům.

 Nový rok plný přáníček

V tento den hospodář obdarovával čeledíny a děvečky a rodiče nikdy nezapomněli s nějakou tou drobností na děti. Farníci dávali výslužku svému duchovnímu pastýři a vinšovali mu zdraví a Boží požehnání. Posílaly se pozdravy a někdy i dary.

Učitelé posílali k Novému roku vrchnosti a městským radám malovaná a veršovaná přáníčka. Až tereziánský patent o tisku uvrhl ručně malovaná přání v zapomnění. Místo nich se začaly posílat tištěné novoroční kartičky.

K 1. lednu chodila ulicemi měst, městeček a vesnic koledující mládež s bukáči (lidový hudební nástroj sestavený z baňatého džbánu nebo skleněné baňky naplněné vodou, přes niž je napnuta kůže a několik žíní, které se třou navlhčeným prstem a vydávají basový tón).

Pověry a zvyky Nového roku

Na vesnicích se věřilo, že co se bude dělat o Novém roce, to se bude dělat celý rok. Všichni se snažili mít v kapse nějaký ten peníz, protože pak se jich peníze měly držet celý rok. Věštilo se podle příchodu prvního hosta. Stařena předpovídala hádky a nepříjemnosti. Dítě, mladá dívka nebo muž přinášeli do chalupy lásku a svornost. Také se nesmělo sušit prádlo, jinak by se hospodyně usoužila, a ze světnice se nesmělo nic vynést ani vymést.